FRUJO nabídlo pracovní zkušenost mladým lidem z dětských domovů

V uplynulém měsíci jste u vás ve firmě zaměstnali děti z dětských domovů. Jak jste na tuto myšlenku přišli?

Tato myšlenka se zrodila zhruba před rokem a půl, kdy nás ke spolupráci oslovily občanské sdružení Mimo domov a platforma pro odpovědné podnikání Business pro společnost. Obě organizace se zabývají mimo jiné právě aktivitami směřujícími k pomoci dětem z dětského domova při startu do jejich samostatného života. Podpořili jsme jejich projekty, účastnili se konferencí a vzdělávacích akcí, a všechny tyto „zážitky“ vedly k rozhodnutí se do těchto snah naplno zapojit.

Vznikl tak projekt Pomoc při zaměstnávání dětí z dětských domovů nejen společnosti FRUJO, a. s., ale celého holdingu Polak International – prvním brigádníkem z dětského domova byl Petr, který pomáhal o vánočních svátcích v další z firem – hotelu Hoffmeister & Spa v Praze.

Bylo obtížné děti přesvědčit, aby si práci u vás vyzkoušely?

Myslím, že tento krok nijak obtížný nebyl. Nejprve jsme se začali postupně navzájem seznamovat. Vydali jsme se na návštěvu do okolních dětských domovů a pak jsme na oplátku pozvali děti na návštěvu do naší společnosti. Zažili jsme příjemný den, kdy si děti poslechly zajímavosti o našem provozu, produktech, vývoji, vlastnoručně si natočily zmrzlinu, upekly koláčky a pizzy s našimi náplněmi. To, že se dětem u nás líbilo, potvrdily i jejich e-maily, které nám začaly chodit takřka ihned po jejich návštěvě. V nich projevovaly zájem o letní brigádu u nás. close info Zdroj: archiv FRUJO zoom_in

Kde děti pracovaly, kolik jich bylo a jak vy a vaši kolegové hodnotíte jejich snahu a zájem?

Dětí bylo nakonec celkem šest. Pracovaly různě po firmě. Nejvíce jsme jich už od začátku směřovali do výroby a skladů, už proto, že naprostá většina jich byla kluků, dívka jen jedna.

Samozřejmě se postupně ukazovalo, že ne každý z nich věděl od začátku, do čeho jde a co ho čeká. Práce u nás není lehká, ale všichni jsou to mladí a zdatní lidé… Jen ta připravenost na systematickou práci u některých z nich nenabyla potřebnou míru, to je třeba říct. Takže k jistým rozčarováním určitě došlo…

Domníváte se, že je tento způsob přístupu k dětem z dětského domova perspektivní? Kde vidíte silné a slabé stránky tohoto projektu?

Za perspektivní ho považuji určitě. Díky výše zmíněným organizacím, neziskovým organizacím i jiným firmám, které podobnou aktivitu také zkusily a vystupují pak se svými zkušenostmi na konferencích věnovaných tomuto tématu, jsme byli připravení, že tato kooperace nemusí být stoprocentně úspěšná a bezproblémová. V tomto ohledu musím říct, že mí kolegové, vedoucí úseků, kde děti pracovaly, i jejich další kolegové, byli naprosto skvělí a velice vstřícně k dětem přistupovali.

Silnou stránkou pro nás také byl velice otevřený přístup ředitelů a zástupců dětských domovů, se kterými jsme spolupracovali. Citlivě nám napovídali, jak s dětmi pracovat a když přišla „krize“, dokázali účinně zasáhnout. Znají „své“ děti opravdu dobře.

Budete v oslovování dětí nadále pokračovat?

Pokračovat určitě budeme. Jsme povzbuzeni úspěchem – z šesti dětí s námi dvě i nadále spolupracují, pomáhaly například při našem Dni otevřených dveří, který se konal v sobotu 8. září. Oba brigádníci z dětských domovů studují střední školu a my jim moc rádi i v budoucnu nabídneme možnost praxe a získání zkušeností, která se jim bude v dalším životě hodit.

Bylo pro vás přínosné, poznat přístup dětí z DD v pracovním procesu?

To určitě bylo. Nemyslím, že se tyto děti zase o tolik liší od dnešní generace mladých lidí vstupujících pomalu na pracovní trh. Jen mají tu smůlu, že jim nejen pracovní návyky nikdo nevštěpuje tak účelně a kontinuálně jako v běžně fungujících rodinách. Jsou pak možná o něco překvapenější, že vydělat si nějaké peníze tak trochu „bolí“… Ale jak vyplývá z předchozích řádků – neplatí to pro všechny. My jsme měli to štěstí, že jsme poznali i ty pracovité a spolehlivé. A i ti ostatní teprve zrají, tak jim dejme šanci!