Vrátil se až nyní v květnu, a to ve velkém stylu. Asistencí přispěl k sobotní výhře 3:1 nad Znojmem, když spoluhráči nahrál na rozhodující branku duelu. „Znojmo přijelo po vysokých prohrách a bylo vidět, že chtěli uspět. Dali první gól, ale hráli hodně zataženě. My byli lepší, o půli si řekli něco v kabině a povedlo se nám utkání otočit. Co se gólu týče, narazili jsme si s Jirkou Koláčným před jejich vápnem, on to proběhl a zakončil,“ zhodnotil Sedláček.

Stejný kousek předvedl i před čtrnácti dny proti jihlavské rezervě. Za výkon a finální přihrávku byl vyhlášen hráčem kola celé Moravskoslezské fotbalové ligy. „Je to odměna za práci, vyhrál jsem to díky klukům. Jsem hrozně šťastný, že po všech těch zraněních jsem to mohl nějak vrátit podporu fanouškům, vedení i spoluhráčům,“ vyzdvihl šestadvacetiletý křidelník.

Sedláčka až dosud pronásledovala smůla. „V létě proti Blansku mě zalehl a zfauloval protihráč a praskla mi levá klíční kost. Musel jsem na operaci, což pro mě byl šok. Byla moje první a zranění jsem léčil čtyři měsíce. Odmakal jsem zimní přípravu a byl ve fyzické kondici jako nikdy,“ zavzpomínal odchovanec brněnské Zbrojovky.

Vytoužený návrat ale ještě nepřišel. „V generálce s Líšní týden před mistrákem se mi stalo to samé. Praskla druhá klíční kost a já dostal černé myšlenky, že to snad není možné. Dohromady jsem měl v kostech dvanáct šroubů, a v nemocnici jsem přemýšlel, zda mi to za tu dřinu vůbec stojí. Znovu nabírat fyzičku, navíc ve třetí lize s prací… Babičky, které všechno vidí černě, říkaly, ať se na tu už vykašlu,“ popsal temné momenty.

Nešlo navíc o první zranění, jež šikovnému záložníkovi zbrzdila kariéru. „Skoro celé tři roky v Rosicích jsem promarodil. Měl jsem špatný nárt, pak jsem byl s kolenem i na magnetické rezonanci. Je jednoduché, proč se to děje. Jsem menšího vzrůstu a řekl bych, že patřím k rychlejším a útočnějším hráčům s nižším těžištěm, co se špatně chytají. Jsem tak zvyklý na spoustu faulů. Že jsou z toho zranění, dávám za vinu obrovské smůle,“ přidal Sedláček.

Nakonec však znovu rozpálil vnitřní oheň a zabral ještě jednou. Pomohla podpora rodiny i klubu. „Fotbal dělám celý život, prošel jsem akademiemi, baví mě a neumím si představit, že dělám něco jiného. Rychle jsem se do toho vrátil. Věděl jsem už, co čekat, tak jsem na jaře léčbu uspíšil a trvalo to ani ne dva měsíce. Hlava je dobře nastavená a vrací se mi to,“ pochvaloval si.

Teď může doufat, že po dvou výhrách od návratu vybojuje se spoluhráči i třetí vítězství. To Znojmo utrpělo v Rosicích další ztrátu. „Věděli jsme, že nás čeká zkušený a kombinačně silný soupeř. Ač víc drželi míč, povedlo se nám skórovat. Bohužel Štrombach neproměnil myslím klíčovou šanci zápasu a soupeř srovnal. V druhé půli už jsme pak otevřeli hru a domácí nás potrestali. Rosice asi zaslouženě zužitkovaly, co měly,“ okomentoval víkendový souboj kouč Znojemských Alois Skácel.

Po úspěšném dubnu neuloupili jeho svěřenci ve třech posledních zápasech ani bod. „Nejde nám to z více důvodů. Hlavní je, že hrajeme bez několika hráčů základní sestavy. Je to těžké, kádr není tak široký, abychom si mohli vybírat. Kvalita teď trochu chybí, protože nás trápí zranění, nemoci i červené karty. Proto to výsledkově nefunguje, ale kluci se snaží. Za to je musím pochválit,“ uzavřel lodivod.

JAROSLAV GALBA


Načítám výsledky ...

Načítám tabulku ...