Jihomoravany poslal do vedení již ve druhé minutě Adam Fila. „Soupeř nám nahrál na gól hned po startu zápasu, chvíli na to jsme přidali druhou branku. O poločase jsme si říkali, že musíme chytit začátek druhé půle, což se bohužel nepovedlo a soupeř snížil. Pak jsme se ale znovu prosadili a hru kontrolovali až do konce,“ popsal rosický Tomáš Praks.

Rosice tak nahuštěným programem posledních dnů propluly bez ztráty jediného bodu. „Máme za sebou anglický týden se třemi zápasy, takže jsme proti Vítkovicím zvolili spíše taktiku vyčkávat na jejich chyby. Ty přišly a my je potrestali. Určitě nám roste sebevědomí, ale zůstáváme pokorní. Víme, jaké to je, když jedete hrát ven třeba proti poslednímu. Soupeř může zalézt a těžko se potom dobývá. Osobně se mi líp hrají těžké zápasy, kde je to nahoru dolů,“ popsal šestadvacetiletý obránce.

Ten dlouhodobě patří do základní sestavy Rosických a na vytížení si proto v uplynulém týdnu nemohl stěžovat. „Mám v nohách celých 270 minut a je to cítit. Máme však dobré trenéry a kvalitně regeneruje, takže jsme zápasy zvládli, ač to bylo náročné,“ dodal.

Brno v Superlize malého fotbalu zaútočí opět na titul.
Brňané po prohře v Superfinále našli motivaci. Už jako Vikingové začnou na Hané

Rosice se po šesti kolech drží v tabulce na druhé příčce. Jen o dva body za vedoucí Kroměříží. „Něco takového tady dlouho nebylo, jsme rádi, že se nám daří a snad to udržíme. Zrovna jsem se bavil s maminkou, že takto vysoko jsem ve třetí lize ještě nikdy nebyl. Je to nejlepší část kariéry,“ vyzdvihl odchovanec brněnské Zbrojovky.

Ten do Rosic přišel před čtyřmi lety, na sezonu 2019/20 si však odskočil do Startu Brno. „Odešel jsem tehdy z Rosic kvůli pracovním povinnostem a šel hrát krajský přebor. Říkal jsem si, že s fotbalem je konec a budu se naplno věnovat práci. Pak jsme však postoupili do divize, já hrál na lajně s Petrem Švancarou a on mi řekl, že mám na to jít výš. Domlouvalo se nějaké Blansko, ale mě napadli Rosice a zavolal jsem trenérovi. Michal Kugler (bývalý dlouholetý trenér Rosic pozn. red.) mi totiž řekl, že u něj mám dveře vždy otevřené. Přišel jsem na dva tréninky a on prohlásil, že mě chce zpátky, tak jsme se dohodli,“ popsal Praks.

K návratu do Rosic mu pomohla i změna zaměstnání. „Začal jsem pracovat v naší rodinné kavárně v Maloměřicích a mohu proto čtyřikrát týdně trénovat. Předtím jsem zvládal přijít tak na dva tréninky, a to tu bylo málo. V Rosicích mě to moc baví, ale je mi 26 let a když by přišla nějaká nabídka se ještě posunout, samozřejmě budu rád. Proto se fotbal hraje,“ vyznal se spolehlivý hráč, jenž nastupuje především v obraně.

JAROSLAV GALBA