Už nejste trenér Zbrojovky. Jste zklamaný, nebo se vám i ulevilo trochu?

Je to směs všeho dohromady. Samozřejmě hlava trochu vypne, protože toho v poslední době bylo dost, na druhou stranu cítím obrovské zklamání, že se to nepovedlo, že jsme nenaplnili cíle, které před námi byly vytyčené. Zpětně jsem si analyzoval některé kroky, které jsme udělali, a našel jsem pár věcí, které šly určitě upravit, mohly se změnit, ale to vidíme až zpětně, co nám nefungovalo. Mám dvě, možná tři zásadní věci, které bych dneska udělal jinak než v zimě, to se mi honí v hlavě.

Co konkrétně bystě změnil?

O jedné věci mluvit nechci. Druhá je to, že minimálně s jedním hráčem jsme se v zimní přípravě přípravě měli rozloučit a dostat ho z týmu. Třetí věc je víc tlačit na posílení kádru. V přípravě se nám spousta hráčů vracela po zranění, někteří přišli zranění a museli jsme je dostat na nějakou úroveň, ještě se na ni třeba ani nedostali. Hodně se nám sestava okleštila, zase se po dvou třech kolech někteří hráči zranili. Prakticky celou přípravu jsme trénovali v patnácti hráčích, plus hráči z béčka a dorostu, chyběla konkurence v týmu.

Mohl jste víc tlačit na to, aby se vyřešily změny v hráčském kádru?

Není to tak, že by se neřešily, už na podzim přišel Foster Gyamfi na zkoušku, nějací další hráči přišli na zkoušku i v lednu na začátku přípravy, v únoru jsme pořád čekali na hráče, kteří měli přijít a z nějakých důvodů to nedopadlo. Těch hráčů byla spousta, ale až v závěru přišli dva kluci, Simone Falette a Kristoffer Jörgensen. Falette se zranil po dvou, třech zápasech. Předtím nehrál a bylo velké riziko, že se zraní, když do toho naskočí, ale jsem přesvědčený, že by nám stoprocentně pomohl. Změnil bych to, že bych asi víc tlačil na příchody hráčů, aby v týmu udělali větší konkurenci, což rozdělí hráče na ty, kteří jsou nosní, a ti, kteří jsou podpůrní a nebudou třeba nastupovat do utkání.

Fotbalisté Vyškova a Zbrojovky se poprvé potkali na legendárním stadionu v Drnovicích téměř na den přesně před dvěma roky. 22. dubna 2022 vyhráli Brňané 2:0. Připomeňte si zápas v galerii.
Derby polepšených? Zbrojovka cítí krev v žilách, favoritem je ale Vyškov

Chyběl vám rozdílový hráč na konkrétní post?

V zimě jsme se bavili s vedením klubu, že chceme kádr okysličit, přivést nový impulz. Bavili jsme, které pozice jsou pro nás důležité a jedna z těch zásadních v týmu je střední záložník. Toho se nám přivést nepovedlo. To je stěžejní místo, které nás tlačilo. Chtěl jsem hráče, který by hře dal řád, dokázal propojit obranu s útokem, týmu vtisknout větší myšlenku, vzal na sebe zodpovědnost, rozlišil by, kdy hrát postupný útok, kdy rychlý protiútok. Takový typ hráče mi strašně chyběl. Navíc jsme kvůli zranění ani neměli rychlé hráče na straně, kteří by si dovolili jeden na jednoho, kteří by udělali přečíslení z krajních prostorů a dokázali by to vyřešit. Někteří vypadli kvůli zranění, nebo neměli sportovní formu.

Místo nich nastupovali hráči, kteří nemají patřičnou kvalitu?

Na těch pozicích nastupovali buď mladší kluci, kteří ještě nemají takovou zkušenost, nebo hráči byli po zranění, nebo neměli předtím takové herní vytížení. Nebo hráči, kteří nám tohle nepřinesou. Tam vidím zásadní problém naší hry. K tomu jsme vzadu opakovaně kupili chyby a byly to jednoduché situace. Spoustu gólů jsme dostali, i když jsme byli v šestnáctce v dobrém postavení, ale nemáme nabraného hráče. Ze základních věcí, které nám musejí fungovat, jsme dostávali branky.

Mluvil jste o hráčích, které jste v týmu nechtěl. Proč neodešli?

Chtěl jsem, aby obměna týmu byla ještě větší, ale prostě to nedopadlo. V úvodu soutěže byl tým poskládaný tak, že můžeme hrát nahoře. Nevím, jestli bychom se úplně dotáhli, ale měli bychom hrát nahoře. Věděli jsme, že pokud to nezvládneme výsledkově v úvodu, že nás to může dostat hodně dolů, protože odolných typů a hráčů, kteří by to dokázali změnit, tam úplně moc nebylo. Tím, že nám někteří hráči vypadli, se nám zúžily varianty, jak to změnit, uchopit. Kvůli tomu jsme se opětovně vrátili k některým hráčům, kteří už nám úplně do hry neměli co přinést. Měli jsme variantu buď vytáhnout jiné z béčka, nebo že se vrátíme k nim. Moc nám toho už nezbývalo a rozhodli jsme se takhle.

Ale do hry jste je poslal vy.

V žádném případě se nezbavuji zodpovědnosti, měl jsem zodpovědnost za výsledek, aby se to povedlo. Nehledám chybu někde jinde. Ptal jste se na moje pocity a uvažuji na tím, že jsem měl tu mužnost něco ovlivnit a vybrat hráče do základní sestavy. Výsledek se nedostavil a tohle je věc stoprocentně spojená s trénováním. Ovšem tým není takový, abychom hráli na těchto příčkách, proto nesu veškerou zodpovědnost, že jsme takhle dole.

Do jara jste vstoupili dvěma remízami, přitom ta 3:3 na Dukle ještě působila docela dobře. Co se zlomilo, že přišla série čtyř porážek?

Samozřejmě jsem o tom přemýšlel a vrátím se asi k podzimu. Přišel jsem na tři kola s tím, že se nám to výsledkově i herně podařilo nastartovat, ten progres tam byl. Sice jsme nezvládli poslední kolo doma s béčkem Olomouce, kdy jsme prohráli po ne úplně dobrém výkonu. Když mě v zimě vedení klubu potvrdilo znovu v roli hlavního trenéra, bavili jsme se, že to chceme víc obměnit, najít vhodnější typy hráčů, což se podařilo jenom částečně. Zápas na Dukle byl pro nás plný očekávání. Myslím, že jsme hráli dobrý fotbal hodně podobný tomu, jakým jsme se chtěli prezentovat, ale bohužel se nám ve hře objevily věci, které souvisí s tím, že máme v týmu mladé hráče. Udělali jsme nějaké chyby, které Dukla dokázala skvěle dohrát, tím pádem byl výsledek 3:3. Měli jsme se o co opřít, o dobrý výkon, věřili jsme, že to dokážeme přenést do zápasu s Táborskem, což se nestalo.

Duel skončil bezbrankovou remízou. Proč?

Samozřejmě to mělo víc vlivů, nepomohly nám ani jiné věci ohledně prodeje klubu, nespokojených fanoušků. Hráči vnímají, že se děje něco kolem klubu, ať člověk chce, nebo ne, hráče a celý tým to ovlivní. Bylo to všechno dohromady, ale zápas jsme neodehráli dobře. Věřili jsme, že to dokážeme v hráčích vybudit, takhle jsme s nimi celou dobu pracovali, snažili jsme se být pozitivní, že to za každou cenu musíme zlomit, ať už čímkoli, ale že potřebujeme udělat výsledek, od kterého se odrazíme, protože tým není složený tak, aby hrál na příčce, na které je. Proto jsem mluvil hodně o úvodu sezony, že je pro nás stěžejní. Věděli jsme, že si mužstvo potřebuje osahat v mistrácích, že to všechno funguje, potřebujeme udělat výsledek, aby se přes něj a dobrou hru hráčům zvýšilo sebevědomí, abychom se měli čeho chytit. To se bohužel nestalo, výsledek se prostě nedostavil. Na závěr už na hráčích bylo vidět, že už si nevěřili ani na jednoduché věci, řešili je hodně špatně, až bych řekl nefotbalově. Vytratila se pohoda, která souvisí s tím, že se nedostavily výsledky. I sestavu jsme měnili právě proto, že jsme neměli úspěch, hledali jsme jinou variantu, bohužel ani pak se výsledek nedostavil.

Zdeněk Psotka
Psotka o tom, proč není hlavním koučem Zbrojovky, výjimce pro Srbskou i prodeji

Hráči si nevěřili, nebo už ani nechtěli bojovat?

Bavit se o tom, že by hráči nechtěli, je nesmysl, to nemá cenu řešit. Často jsme jim říkali, že jsou lepší hráči, než ukazují, že jsme lepší tým, než ukazujeme, jen je potřeba to v sobě najít a probudit. Je potřeba přidat ve věcech, které se na hřiště nedostaly. Když jsem šel k mužstvu, chtěl jsem přinést větší drajv, nasazení v soubojích, agresivitu, soupeře nepřehrát jenom fotbalem, ale i těmito vlastnostmi, které jsou ve druhé lize zásadní. Ta soutěž taková je. Nám se to nepodařilo do mužstva dostat a hodně jsme spoléhali na fotbalovost, že tam máme zkušené hráče, kteří nám udělají ten rozdíl fotbalovostí, ale soupeři to s námi dobře zavřeli a čekali na naši chybu.

Která přišla…

Kvůli tomu, že jsme nebyli až tak kvalitní v kombinaci, že jsme byli schopní během zápasu udělat nějaké chyby, nebyli jsme je schopní hned napravit. Když jeden hráč udělá chybu, ten další to někdy zvládne napravit. Jenže jsme byli schopní nakupit tři chyby po sobě, což nás potrestalo v podobě gólů. Každý zápas jsme pořád něco dotahovali, něco jsme museli honit, pro soupeře to bylo jednodušší. To jsou asi základní fakta, která rozhodla o tom, že dneska už je tam jiný trenér.

Nepodařilo se vám do některých hráčů dostat větší agresivitu a bojovnost, takže to nejsou vhodné typy na druhou ligu, nebo jich v týmu není dost?

Můžeme se bavit o tom, jak je mužstvo složené. Je složené z hráčů, kteří mají zkušenosti. Když se podíváte na druhou ligu, myslím si, že jsou to hráči, kteří by ve většině týmů hráli a možná by i hráli dobře, ale některým chybí právě tyhle vlastnosti, které jsou pro sport extrémně důležité. Taková ambice se prosadit, že první musím podstoupit souboj, vybojovat balon, tím být platný pro mužstvo a pak bude vidět moje fotbalovost. Někteří kluci to mají tak, že chtějí být první fotbaloví a nemají tam to B. Často jsem s nimi o tom mluvil, protože mám k tomu blízko, musel jsem taky svoji hru upravit, když jsem hrál. Někteří to zatím nedokázali překlopit. Může to vypadat, že nebojují, že se nesnaží, ale ten problém je v tom, že některým hráčům chybí tyto dovednosti a nezvládají hru pod tím tlakem druhé ligy, jak jsou nastavené cíle klubu.

Jenže s tím přece hráči do Zbrojovky přicházejí, že vědí o postupových ambicích.

Od začátku jsme věděli, že cíl je postup, ať už přes první místo nebo baráž, ale na některých to zanechalo výrazné stopy. Čekali, kdo to vezme na sebe, nebyli ti nosní hráči, kteří by to prostě vzali za své a porvali se o to. Někteří hráči, na kterých by hra měla stát, opakovaně tuto roli v týmu nesplnili. To není, že bych kritizoval hráče, ale tohle nám to přineslo. Říkal jsem jim, že mladí jsou tam od toho, aby jim dali ten drajv, nasazení, emoce, co přirozeně k mládí patří. A ti zkušenější hráči musejí ty mladé vést, musí s nimi tak fungovat, aby se to propojilo navzájem. Nám se to nepropojilo.

Když se kupily porážky, měl jste ještě elán s tím něco dělat, věděl jste co?

Mluvili jsme s hráči, že je to těžké zlomit, ale musíme tomu věřit, že musíme přidat v těch věcech, které jsou základní pro to, aby ten výkon hráče byl zajímavější, aby byly vidět jeho dobré vlastnosti. Nejprve musí ovšem přidat v nasazení, touze, agresivitě, tam jsem viděl největší problém. Soupeři na nás stačilo být důrazný, agresivní, držet se u sebe, my jsme kombinací kupili ztráty, které pramenily v obdržené branky a neměli jsme tu variantu B.

To je jaká varianta?

Buď můžete soupeře kvalitně překombinovat, což je složité ve druhé lize, nebo mít tu variantu, že jdeme utkání v první řadě odehrát s čistým kontem, což se nám nepodařilo kromě Táborska, a jdeme si počkat na chybu. Trpělivým tlakem je dostaneme pod tlak, že chybu udělají. Většinou to bylo tak, že jsme první chybu udělali my a obraz hry se změnil, museli jsme daleko víc, otevírali jsme to, tlačili jsme se, ale ten tlak od nás nebyl souvislý. Kromě druhého poločasu s béčkem Sparty, kdy ten tlak byl enormní a zápas jsme měli otočit. Možná by to byl impulz pro mužstvo, že dokážeme utkání s kvalitním soupeřem zvládnout a vyhrát, ale nepodařilo se nám to. V zápasech jsme možná byli lehce lepší, ale chyběly tam věci, které dělají ten rozdíl. To rozhodlo, že jsme v tabulce tak dole.

Fotbalisté Zbrojovky (v červeném) padli i na hřišti Varnsdorfu a jsou dvanáctí.
Zbrojovka blízko sestupu. Psotka měl z kanclu sejít dolů dřív, míní Habanec

Upravili jste i tréninkový proces, kdy se nedařilo?

Viděli jsme, že některé věci je třeba přenastavit, vynechali jsme taktické věci z tréninku, naopak jsme se snažili do hráčů dostat větší emoce, aby se víc semkli, ale mužstvo potřebuje ten výsledek. To byla alfa a omega, hlavní problém, že jsme nezachytili výsledkově začátek. Fotbal je prostě o kvalitní hře, výkonech, ale samozřejmě o výsledku, ten jsme neudělali. Přes výsledek by šla nastartovat nějaká lepší konzistence v týmu, ale nestalo se a pak už to šlo dolů. I když jsme upravili tréninkový proces, aby hra byla jednodušší, co se týče některých principů hry, které jsme měli a chtěli je ve hře. Lehce jsme je upravili, ale nechtěli jsme uhnout z cesty, jaká byla nastavená. Věděli jsme, jakým způsobem chceme hrát, na hráče jsme přenášeli, co nám přinese úspěch. Měli jsme popsané body, jak se chceme chovat z hlediska ofenzivy a defenzivy, tohle všechno hráči ode mě slyšeli, když jsem přišel k mužstvu. Něco jsme museli poupravit, ale nechtěli jsme z toho uhnout, výsledek se však nedostavil.

A vyvrcholilo to porážkami s Prostějovem a Varnsdorfem, dvěma nejhoršími celky soutěže.

S Prostějovem to byla nesmyslná porážka, to jsou šílené stavy. Hostující tým přijel bránit, jenže jsme znovu kupili chyby, nechali jsme ho jít do vedení, vyrovnali jsme, sice jsme nedali penaltu, ale dostali jsme se do zápasu a věřili jsme, že to otočíme, měli jsme několik situací, které zaváněly tím, že odskočíme a utkání zvládneme. Nepochopitelně jsme udělali v závěru penaltu, po které nás soupeř potrestal. To už bylo vidět na hráčích, že si absolutně nevěřili. I když jsme se potom v dalším týdnu některé věci snažili upravit, hráče motivovat před zápasem ve Varnsdorfu, jenže v hráčích už byl takový strach z výsledku, z toho výkonu, že už jim trochu svazoval nohy. Potřebovali impulz, ten se nedostavil. Možná by se dostavil, kdyby se nám podařil výsledek, ale ten nebyl, tak vedení zřejmě chtělo dát impulz tím, že dosadí nového trenéra.

Po čtyřech porážkách v řadě byla nálada jistě ponurá. Vnímal jste, že by se kabina rozpadla, že na sebe hráči byli naštvaní?

Tohle jsem úplně nevnímal. Samozřejmě tam může být nějaké pnutí, ale nenazval bych to tak, že byla kabina rozbitá. Samozřejmě všichni chtějí hrát, být na hřišti, to je alfa a omega fotbalu, každý chce makat pro tým, pomoct. Nevnímal jsem, že by tam byli hráči spokojení s tím, že nehrají. Jestli byli mezi sebou nějakým způsobem rozdělení, to jsem úplně neviděl, spíš na některých byla vidět frustrace z toho, že se nám nedaří utkání zvládat, hlavně na těch starších. Nechci je rozdělovat na starší a mladší, na všech byla patrná chuť a touha tomu pomoct, ale na některých bylo vidět, že si nevěří na jednoduché věci. I v tréninku, že jim nejdou. Kdy hráč cítí, že něco zvládá, věci, které zvládal předtím, a najednou to nejde, ale to je zase o tom si to osahat znovu, v tréninku si to prožít. Tím, že bychom trénovali napůl nebo že bychom některé věci hodně upravovali, to hráč nezíská. Naopak jsme se zaměřili na detaily, které jsme chtěli, aby ve hře fungovaly, které jsou pro nás prioritní, ale celkově to do sebe nezapadlo a efekt to nemělo.

Zdroj: Václav Petrů

Váš nástupce Lukáš Kříž trénoval béčko Zbrojovky. V čem je jiný oproti vám, aby mužstvu dal správný impulz?

Znám se šest let, pracovali jsme spolu v mládeži, trénoval béčko. Byli jsme úzce propojení, každý den jsme telefonovali, hodně věcí jsme řešili ohledně hráčů, kteří jdou do tréninku s áčkem a naopak. On je impulzivní trenér, ale neřekl bych, že jsem trenér, který tam jen stojí. Mám v sobě emoce, stejně jako jsem byl hráč, jsem i takový trenér. Když jsem zpětně viděl některé svoje tiskovky po zápasech, až jsem se tam nepoznal, protože to zklamání bylo tak velké, když jsem necítil z našeho týmu větší drajv a nasazení, o kterém jsem mluvil.

Byl jste po zápasech už smířený s tím, že to nejde?

To bych neřekl. Spíš je těžké přijít deset minut po utkání, emocí je tam spousta. Vím, že tohle trenérská práce přináší, ale když jsem se viděl po zápase ve Varnsdorfu, nebyl jsem to já. Neříkám, že mě to semlelo, věděl jsem, že během trenérské kariéry tyhle situace nastanou, ale dal jsem na sobě možná znát až moc zklamání, že se to nepodařilo. Prožívám, když se daří i když se nedaří.

Zůstáváte fanouškem Zbrojovky i po vašem konci?

Byl jsem v klubu skoro šest let, pět u mládeže, pak asistent trenéra Klusáčka a poté hlavní trenér, samozřejmě jsem si představoval, že budu delší dobu, ale beru to, jak to je. Lidé, kteří se mnou spolupracovali, tak vědí, kolik jsem tomu obětoval, kolik energie jsem dával do mužstva, kolik věcí jsem dělal pro úspěch. Sice to nedopadlo, ale přeji Zbrojovce, ať se nastartuje. Mrzí mě, že se klub dostal do téhle situace, vadí mi to, je to až nesmyslné, ale je potřeba zabrat a zvládnout další utkání. Mluvili jsme tak i s hráči, že se to vždycky může nastartovat. Věřím, že změna trenéra mužstvu pomůže, naskočí a bude fungovat.

Denis Granečný (na snímku v červeném dresu) rozhodl o výhře Zbrojovky nad Jihlavou.
Obří úleva Zbrojovky. Zažila první výhru od podzimu, nový kouč překopal tým

Když vás vedení klubu v zimě potvrdilo v roli hlavního kouče, bavili jsme se o tom, že to může vaši kariéru nastartovat, nebo jí uškodit. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Tohle je jedna z věcí, o které hodně přemýšlím. Každý, kdo má ambice trénovat první, druhou ligu, ať už v pozici asistenta nebo hlavního trenéra, potřebuje, aby se prvotní start podařil. Mně se to nepodařilo, není potřeba si nic nalhávat. Z hlediska výsledku tohle angažmá není povedené, těžko hledat čeho se chytit. Ze začátku jsem ani tu ambici neměl, šel jsem pomoct Luďkovi Klusáčkovi v pozici asistenta, ale pořád tam je touha se postupně posunout. Byla to prostě obrovská zkušenost, i když v negativním duchu. Měl jsem v hlavě, že je důležité zvládnou to herně, výsledkově, tohle mě trefilo do čela docela dost, ale jsem člověk, který do toho jde se vším všudy a beru to, jak to je. Zpětně si cením, že když přišla ta možnost, tak jsem necouvl. Ani v zimě, když jsem věděl, že všechny věci nejsou nachystané a některé nejsou dodělané, tak jsem do toho šel s tím, že buď to zvládneme a budeme úspěšní jako tým i já jako trenér, nebo to nezvládneme a budu neúspěšný, výsledek se nedostaví. To přináší trenérská role. Je to nepříjemné, ale odhodlání a moje ambice, jakým způsobem chci fotbal dělat, to se nezmění. I přes tu zkušenost, která nebyla úplně příjemná.

Z některých věcí ale máte radost, že?

V listopadu a potom v zimě jsme přenastavili některé věci a myslím si, že k tomu prospěšnému. Všechno není jenom o výsledku v kariéře hráče, důležité je i to, že se hráči posouvají výkonnostně. Tady se to bohužel nepodařilo výsledkově, ale nemyslím si, že by hráči trénovali špatně, že by byl špatný náš tréninkový proces, který jsme nastavili. Jsem přesvědčený, že věci, které jsme dělali, byly správné. Samozřejmě se nám to nepotvrdilo, protože jsme výsledky nedělali, ale stojím si za všemi věcmi, které jsme přenastavili, co se týče nejen tréninkového procesu, ale vůbec příchodu hráčů do kabiny, režimu před tréninkem. Na tréninku jsme dělali spoustu věcí, které nám měly pomoct ve hře, akorát se nám nepodařily, i když jsem na to měli relativně dost času, protože jsme měli dlouhou zimní přípravu. Na druhou stranu jsme tam hráče neměli pohromadě, ať už kvůli zranění, nebo přišli až v pozdějším termínu, i tím se možná kabina od sebe lehce vzdálila.

Rád byste po konci ve Zbrojovce zůstal u trénování mužů na nejvyšší úrovni?

Samozřejmě, ale uvidíme, co přinesou další dny. Zjistili jsme, že plánovat se dá těžko. Beru to jako obrovskou zkušenost, i když negativní, mrzí mě to vůči klubu, fanouškům, nezříkám se v žádném případě zodpovědnosti. Naopak jestli to měl možnost někdo ovlivnit, tak jsem to byl já. Každý si maluje kariéru, že bude nějaká, ať už hráčská nebo trenérská, vždycky je důležité dobře naskočit, zvládnout první nebo druhé angažmá. Věřím, že tu práci dělám tak, že nabídka přijde, že se něco otevře. Skončil jsem sice tady, ale snad začne něco někde jinde a půjdu do toho zase se vším všudy.