Jak jste vlastně prožil poslední dny kariéry?

Beru to tak, že jednou to přijít muselo. Kariéru jsem natahoval dost dlouho, jak to ještě šlo. Nějakou vysloveně nostalgii necítím.

Pomáhá to, že jste se na to už delší dobu chystal?

Možná ano. Už jsem k tomu nějakou dobu směřoval. Letos v zimě už jsem řekl definitivně, že dojedu půlrok a novou sezonu už nezačnu určitě. Tam už jsme to dal jasně najevo, že jako hráč už to rozhodně ukončím.

Před šesti lety, když jste do Prostějova přicházel, tak jste asi nepočítal, že v roce 2020 tady ještě budete hrát, že?

Když jsem do Prostějova poprvé přijel, tak jsem to rozhodně netušil. Musím říct, že jsem si to tady zamiloval a řadím ho v podstatě na stejnou úroveň jako Zbrojovku, která mě vychovala. Určitě se dá říct, že je to takový můj druhý domov. Nepředpokládal bych, že tady tak zakotvím a nakonec dostanu i nabídku pokračovat v klubu i po kariéře. Z toho mám velkou radost, že to takhle dopadlo.

V kariéře jste prošel poměrně dost klubů. Když se ohlédnete, kde jste byl nejspokojenější?

Bylo toho vážně docela dost. Ať už to byly Teplice, Zlín, nebo slovenské kluby. Zahrál jsem si krátce i v Turecku. Když ale v paměti zapátrám, tak mi stejně vytanou hlavně začátky ve Zbrojovce. Vzpomenu si třeba na zápas, kdy jsme dokázali porazit Spartu a tím se zachránit. Je to bez debat, že Zbrojovka a Prostějov jsou pro mě srdcové záležitosti.

V Turecku jste hrál půl roku za Denizlispor. Jaké to bylo?

Velká zkušenost, samozřejmě. Posunulo mě to lidsky i fotbalově určitě dál. Přijela tam za mnou po měsíci přítelkyně a moc se nám tam líbilo. Měl jsem tam i spoluhráče Tomáše Abrahama z Brna, byl tam i jeden Slovák, takže jsme se měli na koho obrátit. Šlo o hostování z Teplic a byla možnost i přestoupit. Už si nevzpomínám kolik si za mě Teplice řekly. Když ale přišlo na lámání chleba, tak zkrátka Turci nebyli ochotní tolik dát.

Předpokládám, že v Brně se asi nikdy nešlo ubránit srovnávání s vaším otcem, který patří k legendám Zbrojovky i československého fotbalu. Jaké to bylo?

Samozřejmě už jsem na to novinářům za svou kariéru párkrát odpovídal. V Brně jsem byl s otcem srovnávaný po celou kariéru, vlastně už někdy od žákovských let jsem to pociťoval. V tomto směru to nebylo lehké. Těžké období jsem zažíval v době, kdy otec dělal manažera a já jsem se pohyboval někde na pomezí juniorky a prvního týmu. Tehdy jsem samozřejmě slýchával, že jsem protekční dítě a podobně. I proto jsem možná nakonec ze Zbrojovky zmizel pryč, abych to změnil. Byl jsem moc rád, že jsem si za Brno mohl nakonec ještě zahrát.

S prostějovským jarem můžete být spokojen? Bojům o záchranu jste se vyhnuli…

Jsem přesvědčen, že pod trenérem Šustrem se tým posouvá dopředu. To, co jsme si v zimě nastolili v celém klubu, to funguje. Pevně věřím, že to bude pokračovat i dál. Doufám, že se nám podaří přivést posily, které jsme vytipovali a budeme se nadále zlepšovat.

A poslední otázka už na sportovního manažera. Máte už za sebe náhradu?

Za sebe asi ne (směje se). Ale o posilách už jednáme. Přijdou určitě někteří kluci na zkoušku, tak doufám, že se tam nějaká plnohodnotná náhrada objeví.