V zimě se mluvilo o zájmu různých týmů, nejvýrazněji měla po Černínovi pokukovat Olomouc. Nakonec ale čtyřiadvacetiletý hráč v Líšni na jarní část sezony zůstal. „V zimě jsem nad tím nepřemýšlel. Až kdyby byl můj přestup hotový, tak bych se na to začal víc soustředit, takhle jsem si to do hlavy nijak nedával,“ popsal Černín.

Přestože v polovině ročníku k přestupu nedošlo, některé prvoligové týmy pozorně sledovaly jeho výkony i na jaře. Hned několikrát se na líšeňské zápasy dostavili například skauti z Mladé Boleslavi. „Něco jsem slyšel, ale záleží na předsedovi Karlu Hladišovi, jak to dopadne. I můj agent říkal, že nějaké oťukávání proběhlo, stále ale nic moc konkrétního,“ podotkl Černín.

Fotbalisté Břeclavi (v bílém) porazili Bohunice.
OBRAZEM: Fotbalisté Bohunic zajeli až na Slovensko. V Břeclavi pak prohráli

Ten svými výkony šel přestupu naproti i na jaře, kdy patřil mezi stabilní články líšeňské defenzivy. Vládl především při vzdušných soubojích a opět prokázal, že mu prospěl přesun z pozice defenzivního záložníka, kde nastupoval dříve. „Nevadí mi hrát v záloze, rozhodně se ale cítím líp na stoperu. Na pozici defenzivního záložníka jsem nastupoval občas už ve Zbrojovce, i v Líšni jsem tam začínal, když stopery hráli Jeřábek se Ševčíkem,“ rekapituloval.

V jarní části si přitom stihl střihnout i pro něj dost neobvyklou roli, v úvodních dvou utkáních totiž hasil líšeňskou kalamitu v útoku a naskočil na hrotu. „První zápas proti Vlašimi se mi na hrotu i povedl. Útočníci se samozřejmě hodnotí podle gólů a já žádný nedal, ale myslím si, že černou práci jsem odvedl dobře. Hrát bych tam ale určitě nechtěl, je to výrazně fyzicky náročnější než na stoperu,“ uvědomoval si Černín.