„Kluci hrají výborně. Momentálně se nám daří držet nuly vzadu, ale s výsledky spokojený nejsem,“ přiznává pro Deník Rovnost gólman osmého týmu soutěže.

V sobotu jste dovezli vítězství 1:0 z Hradce Králové. Jak jste se na něj nadřeli?
Zápas byl těžký, asi nejtěžší z těch čtyř posledních. Celý duel jsme odbojovali, měli jsme i dost štěstí, což nám v některých zápasech na začátku sezony chybělo. Zvládli jsme utkání jako tým a vyhráli jsme, což je určitě pozitivní.

Potřebujete výhru potvrdit v neděli s Vítkovicemi doma, kde jste teď dvakrát remizovali. V čem vidíte mezi zápasy doma a venku největší rozdíl?
Týmy proti nám hrají jinak, zápasy jsou určitě odlišné. Předtím jsme nastoupili ve Znojmě, které chtělo hrát fotbal, teď jsme se utkali s Hradcem, který se taky snažil hrát fotbal. Spíš mě zaráží, že takový Sokolov nebo Varnsdorf k nám dojely a nechtěly vůbec hrát fotbal. Na konci zápasu, který skončil 0:0, se pak hráči radují, jako by vyhráli Ligu mistrů.

Pro ně je venkovní bod z Brna úspěch…
Samozřejmě je naše chyba, že zápasy nejsme schopní dotlačit do vítězného konce, protože šance máme. Musíme se naučit utkání vyhrávat, jako jsme je vyhrávali předtím. Ať už v první lize nebo ve druhé máme zápasy doma zvládat, aby to pro nás bylo výsledkově přijatelné.

Co podle gólmana týmu chybí, aby prolomil pevnou defenzivu soupeřů?
Dívám se na to z globálu. Jako brankář góly nedávám, ale stejně jako obrana začíná od útočníků, taky útočná fáze začíná od nás dole. Je potřeba, aby pro to každý udělal ještě o trošku víc, abychom doma zápasy zvládali. Kluci na tréninku ukazují, že góly dávat umí, i v duelech předtím jsme je stříleli. Zbytečně bych na nás nevytvářel tlak, že jsme doma dvakrát remizovali, i když je pravda, že utkání máme zvládat.

Vaše vychytané nuly vyplývají z toho, jak se sehrála brněnská defenziva?
Velký díl na tom má právě útok. Začali jsme bránit jiným způsobem, vylezli jsme nahoru a nenecháváme týmy moc hrát. Bráníme nahoře, takže tím útok usnadňuje práci obraně. Když si sedne všechno dohromady, je z toho zápas, v němž udržíme nulu.

Jak udržujete koncentraci, když na vás jde v utkání třeba jen jedna nebezpečná střela?
Takové zápasy jsou a byly i předtím, vůbec nad tím nepřemýšlím. V utkání se snažím soustředit od nuly do devadesáté páté minuty, vůbec neuvažuji, že může přijít jenom jedna střela. K tomu samozřejmě někdy člověk potřebuje i štěstí, co jsme měli třeba v Hradci. Domácí měli z mého pohledu dvě, možná tři stoprocentní šance, kdy mohli hráči uklízet míč, kam chtěli, a nezvládli to.

Naplňuje už Zbrojovka představu hry, jakou týmu vštěpuje kouč Pavel Šustr?
Určitě jsme se nějakým způsobem posunuli k tomu, co po nás trenér chce, ale každý hráč má vždycky rezervy. Hranice jde neustále posouvat někam úplně jinam a musíme ji ještě posunout, abychom se dostali k cíli, jaký jsme si vytyčili. Tím je postup.

Domácími remízami ztrácíte v boji o návrat do nejvyšší soutěže. Děsí vás devítibodové manko na vedoucí Jihlavu po třinácti kolech?
Kdyby mě děsilo, sbalím se a už tam nejdu. Takovým způsobem nepřemýšlím. I když se sem tam na tabulku kouknu, potřebuji se zase soustředit na další zápas. Teď máme Vítkovice, které chytly formu, musíme se koncentrovat a podle toho utkání zvládat. Je to dlouhodobá soutěž, uvidí se prostě až po posledním kole.

Na vaší postupové víře se tedy nic nemění?
Pokud člověk nemá víru, potom už asi nemá nic. Potřebujeme pořád věřit, ale taky pro to něco dělat. Snažit se budeme a doufejme, že dosáhneme cíle, který máme.