Zimní přestupové okno je otevřené a prakticky všichni shánějí nějaké posily. Prvoligové celky mají vybudovanou síť skautů, kteří dodávají zprávy o tom, co vypozorovali, a dávají tipy na případné doplnění kádru. Jenže v nižších soutěžích to takhle úplně nefunguje.

Roli skauta často zastává sám trenér. „Na úrovni České republiky za víkend zhlédnu až osm zápasů. Pak přijdu domů a už jsem tak postižený fotbalem, že si ještě pustím v televizi italskou či anglickou ligu. Dokonce jsem se díval na ligový pohár, abych vypozoroval, jaký je rozdíl mezi celkem ze třetí ligy a slavným Manchesterem United,“ usmívá se Valachovič.

Ten se přitom líšeňského kormidla ujal teprve na podzim minulého roku poté, co si Zbrojovka přetáhla tehdejší trenéra Líšně Miloslava Machálka. Angažmá v klubu z východu Brna je vůbec jeho první ve druhé nejvyšší soutěži. Doteď ve FORTUNA:NÁRODNÍ LIZE odtrénoval pět zápasů s bilancí tří výher, jedné remízy a jedné porážky.

Teď už vyhlíží jarní část sezony. Do ní vkročí s týmem, který si buduje podle svých představ. „Dokonce jsem si stáhl záznamy z posledních pěti podzimních duelů Líšně. Díval jsem se na hráče, kteří mi zůstali, kde můžou být ještě použitelní a na jakých dalších postech se dají využít a můžou tam alternovat,“ říká fotbaloholik Valachovič.

ZIMNÍ ODCHODY

V zimní pauze se totiž musel vypořádat s odchody stěžejních hráčů Adriána Čermáka a Jana Hladíka, které si Machálek vzal do Zbrojovky. Proto si Valachovič na začátek zimní přípravy pozval osm hráčů na zkoušku.

A podle čeho si je vybral? „Také na základě toho, co mám nasledované. Na testech máme třeba Marka Matochu z Vyškova, kterého znám tři roky a vím, že má velké předpoklady. Pokud se kluby domluví, rád bych si ho nechal a pracoval s ním,“ líčí trenér.

Těží i ze zápasů, které koučuje. „I při duelech, kdy hraje můj tým, se snažím skautovat soupeře, o které mám zájem,“ podotýká.

Jenže nemůže být všude, vidět všechny zápasy a každého hráče. Proto se spoléhá i na další možnost, jak si vytipovat případné posily. „Třeba obvolávám známé, kteří jsou angažování v klubech z první ligy. V přípravě jsme se poměřili se Zlínem a po duelu jsme se bavili se Zdeňkem Grygerou (generální manažera Zlína – pozn. red.), co by v jejich případě mohlo být volného,“ prozrazuje Valachovič.

A loví i v kádru Zbrojovky, kterou vede Machálek. „S Milošem se znám asi osm let. Od doby, kdy jsem začal trénovat třetí ligu. Potkávali jsme se často na stadionech,“ praví Valachovič, který přibalil i historku: „Když jsem tehdy porazil Líšeň s Hlučínem, dozvěděl jsem, že se začala řešit budoucnost klubu, který měl sedm bodů a byl na dně třetí ligy. Proto jsem jim tenkrát Miloše doporučil.“

FOTBALOVÍ MANIACI

Oba trenéři si rozumí, protože jsou podobní fotbaloví maniaci. „Mám rád atmosféru na stadionech a vesnicích. Dát si pivo a klobásu. Dost to souvisí s dřívější prací, kdy jsem dělal pro Brno jako skaut, takže mám načtených spoustu hráčů,“ zmiňuje Machálek, který díky svému přehledu vybudoval z třetiligových hráčů v Líšni mužstvo, jež se zdárně etablovalo ve druhé lize.

Přitom není snadné vybrat správné posily. „Hodně se dívám na charakter, protože je důležité, aby v kabině nenadělal hráč paseku. Pak dávám na instinkt, musí mě na něm něco zaujmout, na základě čeho si řeknu, že s ním chci pracovat. Ale tohle je docela subjektivní,“ poznamenává Valachovič, jenž se postupnými kroky vypracoval z krajského přeboru až do druhé ligy.

Nyní před sebou má doposud největší výzvu v trenérské kariéře – uspět s Líšní ve druhé lize. A kdo ví, kam až to jednou dotáhne?