Kliknutím zvětšíte
První duel nového ročníku čeká Brňany v pátek od šesti hodin večer na hřišti Táborska. Utkání vysílá přímým přenosem ČT sport. „Cíl by měl být jasný, návrat zpátky do ligy, za tím si půjdeme,“ řekl třiačtyřicetiletý záložník.
Vypadá to, jako by pro vás věk nic neznamenal, jste hubenější než před čtyřmi lety.
Myslím, že jsem nepřibral. Cítím se dobře a jak jsem potrénoval, cítím zpátky sílu. Nejde nic dělat s tím, že mám čtyřicet tři roků, to je jasné, ale mám zkušenosti. Dřív jsem zbytečně lítal a byl v pozicích, kde jsem nemusel. Teď si dávám velký pozor a dovedu si to líp vyhodnotit. Soustředím se na důležité věci na hřišti, hlavně abych nejvíc pomohl mančaftu.
Svádíte vnitřní souboj s tím, že nemůžete skončit?
Miluju fotbal a po konci v Opavě mě hned napadlo, že chci být na hřišti. Chybělo mi to a nejlepší varianta byla se vrátit tady do známého prostředí. Nemusel jsem si zvykat a zapadl jsem hned mezi kluky.
Jste připravený pravidelně na celá utkání?
Určitě přicházím jako hráč. Samozřejmě záleží na mém zdravotním stavu, jestli bude držet a budu schopen hrát každé utkání, tak jen dobře. Neříkám, že musím nastoupit v každém, ale připravuji se tak, že chci, aby to bylo jako dřív. Dělám pro to všechno a věřím, že budu připraven.
Pustí vás tělo tam, kam jste byl zvyklý?
Teď jo, protože se cítím velmi dobře. Jak jsem přestal hrát v Opavě, svaly šly trochu dolů, kondice taky, ale potom jsem se začal připravovat individuálně a zase se to vrátilo. Po čtyřech týdnech se cítím velmi dobře, odtrénoval jsem všechno. Nechtěl jsem úlevy, věděl jsem, že to musím zvládnout. Věřím, že nebudou problémy, abych pomohl.
Když jste z Brna odcházel, vypadalo to, že máte vyšší ambice?
Odcházel jsem po pěti letech, z hlediska osobního to byly hodně úspěšné roky, cítil jsem se tady velmi dobře. Myslel jsem si, že jako klub budeme možná hrát vyšší příčky, ale mně skončila smlouva a rozhodl jsem se vrátit domů do Opavy. Zbrojovku jsem sledoval, zůstal jsem v kontaktu, v žádném případě jsem na klub nezanevřel.
A co vás přivedlo zpět?
Teď jsem byl v nové funkci. Přestal jsem hrát, i když jsem nemusel. Po konci v Opavě jsem měl jasno, že se chci vrátit na hřiště. Zbrojovka je furt velký klub, velké jméno, patří úplně jinam. Proto přišli hráči, co přišli. V mých očích je tým hodně kvalitní. Cíl by měl být jasný, návrat zpátky do ligy, za tím si půjdeme.
Cítíte, že zahájíte lepší brněnské období?
Určitě by to tak mělo být. Teď nějací mladí hráči odešli, ale to je v té situaci asi normální. Finance za ně asi byly velké. Do budoucna by tady mladí měli zůstat a hlavně chtít hrát. Zbrojovka je pro mě furt velký pojem a cítím, že klub se chce posunout dál.
Je koncepční, když jste přišli s třiatřicetiletým Jakubem Řezníčkem?
Přišel jeden starý hráč, to jsem já, nejde hrát jen s mladými. Někteří odtud odešli, přišel Řezňa, ten je i ve svých letech pořád ligový hráč, gólový. Je to útočník, který pro nás může být rozdílový. Věk mám, ale vždycky záleží na tom, jak se obhájíte na hřišti. Na tom jsem si zakládal. Vím, v jaké roli tady jsem, jsem týmový hráč, který chce pomoct. Jsem jeden z mnoha. Vím, že tlak a očekávání na mě budou, ale to bylo vždycky. Tlak mi vyhovuje.
Co pro vás znamená, že si opět zahrajete s Řezníčkem?
Těším se, vždycky se mi s ním hrálo velice dobře, je výborný parťák. Jak říká, potřebuje servis, ale v mých očích může být rozdílový hráč, který potáhne ofenzivu, což určitě bude třeba, protože potřebujeme dávat góly, být nebezpeční dopředu. Taky to zná, zapadl bez problémů, a je na nás, jak se nachystáme.
Příští rok tedy budete hrát i první ligu?
Napřed tam musíme postoupit. Když postoupíme a všechno bude, jak má být, tak proč ne.
Ostříhal jste, znamená to, že jste se i uklidnil na hřišti?
Už jsem sestřih změnil, jak jsem nastoupil v Opavě do jiné funkce, nebylo to ideální. Musel jsem, ale jsem pořád stejný. Klidnější ano, dělal jsem novou práci a v té jsem se nestaral sám o sebe, ale o spoustu lidí. Pořád však mám vůli po vítězství, chci vyhrávat, nesnáším porážky. Pátečním zápasem se do toho dostanu.
Chyběl Zbrojovce takový hráč, jako jste vy?
Dovnitř jsem úplně neviděl. V každém mančaftu je dobré mít hráče, který má nějaké zkušenosti, ví, o co jde. A ještě tolik nesnáší porážky jako já. Samozřejmě každý mančaft se skládá jinak. Potřebovali jsme někoho takového i v Opavě minulou sezonu. Soustředím se, co nás čeká v pátek a celou sezonu. Je strašně těžké jít nahoru, očekávání bude velké a mančafty se na nás připraví.
Znovu se tedy budete hádat s trenéry, s rozhodčími, s vlastními hráči?
Vevnitř jsem furt stejný, jen už umím kolikrát líp vyhodnotit situaci. Hádat se s nikým nebudu, ale když se mi něco nelíbí, řeknu svůj názor nebo zvýším hlas. Nedělám to, abych byl vidět.
Jsou z vás mladí spoluhráči vyjukaní?
Od vidění mě znali, já je taky. Zbrojovku jsem sledoval, mladé taky, v tom problém nebyl. Rychle jsme se sblížili, u mě má každý dveře otevřené. Každý může přijít, ale hráči musejí chtít.
A chtějí?
Myslím, že jo. Když se mezi sebou bavíme, jsou vnímaví. Nejlíp se naučíte v kabině, kde musíte odkoukat, co nevíte. Mladí musí vědět, že jejich šance je obrovská, ale musí dělat něco navíc, být na sebe nároční, nejen na tréninku, i ve volném čase na sobě pracovat, jinak propásnou správnou šanci. Záleží jen na nich, jsem jim nápomocen.
Jak je vidíte?
Jsou pracovití, ale samozřejmě tlak na mančaft bude velký, všichni od nás budou čekat výhry a hru na čele. Tlak bude i na ně, nároky větší. Záleží na každém, jak se s tím popasuje. Vidím tu velký potenciál, každý rok to tu mladí hráči dokazují. Teď taky dva odešli za velké peníze.
Přišel jste i jako prodloužená ruka trenéra?
To ne, opravdu jsem přišel jako hráč, mám hráčskou smlouvu a věnuji se naplno tomu, proč jsem tady.
Takže je shoda okolností, že přišel třeba Matěj Hrabina z Opavy, kde jste byl sportovní ředitel?
Tohle dělalo vedení. Samozřejmě se mě ptali na můj názor, jestli to vidím stejně, což jsem jen podpořil. Jsem rád, že sem ti hráči přišli, jde o velmi dobré posílení kádru.
Jaký pro vás bude první domácí duel proti Opavě?
Tak to se těším hodně. Myslím, že to bude jeden z větších zápasů druhé ligy, přijde i hodně lidí, fanoušků. Záleží i na prvním utkání, jak ho zvládneme, napřed nás čeká Táborsko, potom Opava.
Jste tam s hráči v kontaktu?
Znám tam všechny lidi, oni znají mně. Myslím, že to bude dobrý zápas, Opava i tak má kvalitní mužstvo, důležití hráči tam zůstali, možná šířka kádru není taková jako tady.
Vrátíte se také do Drnovic, kde nastoupíte proti Vyškovu. Co to pro vás znamená?
Těším se hodně, byl jsem se tam dvakrát podívat před pár měsíci, když jsem kolem projížděl, a stadion je furt stejný. Nebyl jsem uvnitř, ale pamatuji si vše dobře, strašně se mi tam líbilo. Bylo tam úžasné hrát a trénovat, jsem zvědavý, jaké budou mít hřiště, jak budou připraveni, jestli budou chodit lidi na fotbal. Je to pěkný návrat, stadion ožije, budou se tam hrát velké zápasy.
Tehdy jste ovšem nastupoval spíš na kraji hřiště.
Ano, začínal jsem na lajně, až postupem času jsem se dostal na střed. Bylo tam hodně dobrých hráčů a mezi nimi jsme byli jen dva mladíci, dřív to tak bylo, místo uprostřed pro mě nebylo. Hrál jsem z lajny, ale krajního nikdy, většinou jsem měl za sebou Martina Müllera, skvělého hráče, který byl ve Slavii. Ten mi vždycky říkal, ať mu lajnu nechám volnou a hraju uprostřed, což mi moc vyhovovalo.
Jaký jste tehdy byl hráč?
Strašně rychle jsem se učil od hráčů jako Vladimír Kinder, Míra Kadlec, Míra Holeňák, Zdeněk Valnoha, což mi strašně pomohlo. Byl jsem jeden z těch mladých, kterým nemuseli dvakrát něco říkat, chápal jsem to sám. Věděl jsem, že musím co nejrychleji zapadnout a mám velkou šanci se prosadit.
Jenže jste šel pryč…
Odešel jsem těsně před tou dobou, než to tam haprovalo, rovnou do Sparty. Měl jsem jít do Liberce, což se trochu převrátilo, bylo to hektické, tak to někdy je.
Byl jste potom s někým v kontaktu?
Ani moc ne, ale pana Gottvalda (tehdejší majitel Jan Gottvald - pozn. red.) jsem párkrát potkal, bavili jsme se. Byl jsem moc rád a zdálo se mi, že i on, výborně jsme si povykládali, jaké to bylo. Moc se tam těším, měl jsem to tam strašně rád, každému bych přál, aby to zažil. Je to něco jiného než ve větším městě. Tam jsme měli veškerý komfort, nádherné zázemí a strašný klid na fotbal, člověk se mohl soustředit jen na něj.
Vzpomínáte na pohárové utkání s Mnichovem 1860?
Na zápas si vzpomínám dobře, to bylo zajímavé, i na trénink Mnichovu jsme se byli dívat, potom jsme hráli na starém olympijském stadionu, což byl jeden z prvních velkých zážitků. Nejvíc si pamatuji na německého záložníka Thomase Häßlera.
17
1
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
