„Necítil jsem se pořád úplně nejlíp, ale počítám s tím, že to půjde krůček po krůčku. Jsem rád, že jsem konečně na hřišti,“ říká v rozhovoru pro Deník Rovnost brněnský záložník.

Neříkal jste si při druhém komplikovaném zranění, že s fotbalem praštíte?
Jenom ze srandy, když už jsem toho měl fakt plné brýle a cítil jsem, že to pořád není ono. Fotbal není jediné, co umím, ale určitě jsem se ho ještě vzdát nechtěl.

Co jste si říkal na jaře, když jste zjistil, že vás čeká další nucená pauza?
Samozřejmě to nebylo nic jednoduchého hlavně na hlavu. Už první zranění v Plzni bylo fakt dost náročné. Bohužel jsem loni na podzim návrat uspěchal a stala se mi pak další věc. Musím se do toho znovu dostávat.

Co vám pomáhalo v nejtěžších chvílích?
Podpora od přítelkyně. Čekáme dítě, takže se mi přeskládaly priority.

Dával jste si teď tedy pozor, abyste návrat neukvapil?
Tentokrát jsem návrat trochu přibrzdil, ale je lepší nastoupit později, než to nedoléčit. V rámci možností už to jde a cítím, že už se toho nebojím.

Takže vás už žádné potíže nelimitují?
Nějaké věci ještě musím dopilovat. Mám programy v posilovně a musím je ladit každodenně, ale jsem bez omezení.

Hned při startu za béčko v divizi jste si v půlce září připsal dva góly při výhře 5:1 nad Velkým Meziříčím. Ukázalo vám to, že jste na správné cestě?
Určitě to bylo pro sebevědomí hodně potřebné. Sice jsem se tehdy dostal do hry na posledních třicet minut, ale samozřejmě mi to pomohlo.

Zbrojovka neprožívá ideální sezonu. V tabulce jste až pátí, ale asi se vám hodně ulevilo po výhře nad Líšní…
Určitě, pět proher v řadě nebylo nic dobrého. Výhru jsme potřebovali. Naštěstí se nám zápas povedl a teď už podzim snad dohrajeme v pohodě a po Novém roce do toho šlápneme.

Proti Líšni už tým koučoval nový hlavní trenér Tomáš Polách. Co se pod jeho vedením změnilo oproti jeho předchůdci Luďku Klusáčkovi?
Těžko říct, ale tím, že trenér Polách tu byl už předtím jako asistent, nějaká změna nebyla nebo zatím není. Možná se to změní po Novém roce.

Jaká panuje nálada v kabině?
Jsme teď vcelku dobrá parta, takže i když se nám nedařilo, nedělali jsme si z proher úplně hlavu. Říkali jsme si, že to v dalším zápase zlomíme. Jak se prohry vršily, už to bylo samozřejmě těžké na sebevědomí. Jako tým jsme se ale podrželi a něco si vyříkali.

Postupně se taky vyprázdnila marodka…
To určitě pomohlo. Měli jsme zranění, pak tu kolovaly nějaké nemoci, takže nás bylo pět a půl. Když už jsme všichni, tak i tréninky mají jiný náboj. Je rozdíl, když jsou tréninky deset na deset, než když jsme čtyři na čtyři.

Do zimní přestávky vás už čekají jen v sobotu od dvou hodin odpoledne zápas v Kroměříži a o týden později domácí duel proti béčku Sigmy Olomouc. Co od závěrečných duelů očekáváte?
Jednoznačně dvě výhry, nic jiného nebereme, už nesmíme ztrácet…