Ulrich začínal s fotbalem v Meteoru Praha, odkud se rychle vydal do pražské Sparty. Jejími mládežnickými kategoriemi se s malou pauzou prokousával od roku 2010 až do loňska, odchytal čtyřiadvacet zápasů za výběr do devatenácti let, nakoukl i do béčka.
Přes obří konkurenci však další cesta vzhůru byla téměř zavřená, proto Ulrich loni přijal nabídku Líšně. V sobotu si po necelém roce odbyl premiéru za A tým brněnského celku. „Jsem rád, že jsem tuhle příležitost vůbec dostal. Mohl jsem si poprvé vyzkoušet ostré utkání v líšeňském dresu i úroveň druhé ligy, byla to pro mě super zkušenost,“ nastiňuje jedenadvacetiletý fotbalista.
play_fill
Ten doposud chytal za líšeňský B tým, v letní přípravě už však naskočil do několika zápasů s hlavním mužstvem. A při svalovém zranění brankářské jedničky Tomáše Vajnera šel proti Opavě do akce. „Už na začátku týdne mi trenér brankářů naznačoval, že možná bude možnost, abych naskočil, tak ať se na to připravím. Tušil jsem to tedy několik dní a měl jsem možnost se na premiéru nachystat,“ popisuje Ulrich.
I díky většímu času na přípravu nakonec ani nemusel bojovat s nervozitou před premiérovým startem. „Nějaký tlak jsem samozřejmě cítil, protože to byl první zápas na takové úrovni, nechtěl jsem si to ale moc pustit do hlavy. Většinou nebývám nervózní, navíc mi pomohli kluci v kabině, kteří mě povzbuzovali,“ podotýká.
Průběh sobotního zápasu si však Ulrich příliš neužil. Po většinu času měl minimum situací na řešení, připsal si jen jeden zákrok. Pomalu už mohl pomýšlet na čisté konto, jenže jediná větší šance Opavy v 67. minutě jej o nulu připravila.
play_fill
„Z levé strany přiletěl centr, bavili jsme se o tom s klukama a dva nebo tři hráči přede mnou míč tečovali, i já jsem se jej dotkl rukou. Bohužel však prošel až na zadní tyč k zakončujícímu hráči. Nakonec to vlastně teda byla jedna nebezpečná střela a z ní inkasovaný gól, což nezní moc dobře. I takové zápasy ale občas jsou,“ poznamenává Ulrich.
Střet Líšní s Opavou přinesl mnoho tvrdých faulů, hádek a strkanic, mladý gólman se však do žádné rozepře nechtěl zapojovat. „Většinou to mám tak, že se podobným věcem snažím vyhnout. Důležité hlavně je, abych se soustředil sám na sebe. Zůstal jsem v klidu a soustředil se na svou práci,“ líčí.
Při premiéře měl bývalý mládežnický reprezentant i jeden osobní úkol – snažit se co nejčastěji mluvit s obránci a dirigovat je. „Vím o sobě, že nejsem úplně mluvící typ, trenéři mě do toho ale hodně nutí. Chtějí, abych si víc dirigoval obranu, snažím se to dodržovat. Navíc mým takovým vzorem je Vajny, který naopak mluví hodně. Problém je, že jak se snažím být neustále naplno soustředěný, tak občas zapomínám na komunikaci. Tentokrát jsem se o ni snažil víc,“ dodává Ulrich.
