Na pozápasové tiskové konferenci už byl čas i na vtípky. „Doufám, že už se do Líšně dlouho nepodívám,“ říkal s nadsázkou Málek. „Několikrát jsem se během zápasu musel kousat do jazyku, abych mu za ty jeho provokace nevynadal. Říkal jsem si, že to udělám, až si přijde pro knížku k líšeňskému výročí, kterou má už dva měsíce schovanou u mě v šuplíku. Chceš si po tom všem pro ni přijít?“ obořil se se smíchem líšeňský kouč Milan Valachovič na svého bývalého svěřence.

Jak jste se těšil na utkání, které pro vás bylo speciální?

Mám to v Líšni pořád rád, těšil jsem se na návrat. Moc dobře vím, že Líšni vděčím za to, kam jsem se posunul.

Moc fotbalové krásy však zápas nepobral, že?

Horší zápas jsem snad nehrál. Bylo to jen o soubojích a faulech, rozhodčímu se to vymklo kontrole a pak začal pískat už úplně všechno. Pro lidi nic moc.

S líšeňskými hráči jste se během utkání dostal hned do několika hádek, kdo je inicioval?

Musím říct, že taky někdy provokuju, ale v Líšni mě moc dobře znají, takže je to takové těžší. Domácí se mi chtěli dostat pod kůži, slyšel jsem i pokyny od domácího trenéra, ať mě provokují. Nebylo to jednoduché. (úsměv)

Máte osobně rád takovéto vyhrocené zápasy?

Mám to rád, ale tohle už bylo moc. Opava a Líšeň jsou zrovna týmy, které mohly nabídnout mnohem lepší fotbal, proto mě mrzí, jak to vypadalo. Zase kdybychom hráli hezký fotbal a nezvítězili, tak z toho nic nemáme.

S vydřenou výhrou jste hodně spokojení, že?

Musím říct, že pro hostující hráče je Líšeň místem, kam se opravdu netěšíte. Ve druhé lize bych našel možná tak jeden klub, kde je to horší, takže jsem za tu výhru hrozně rád. V minulé sezoně nám přesně chybělo to, abychom takové zápasy dotáhli do vítězného konce. Teď jsme to nastartovali a snad to takhle bude pokračovat.

Líšeňský dres jste oblékal tři roky, dával jste opavskému kouči Tomáši Zápotočnému nějaké rady při přípravě na zápas?

O pár věcech jsme se bavili, ale trenér to měl dobře načtené. Takže větší rady ani nebyly potřeba.