Na první pohled to vypadá, že se druholigový klub vydal balkánskou cestou a do Líšně by postupně mohli zamířit i další hráči ze států bývalé Jugoslávie. „Na další hráče z Balkánu necílíme. Řešili jsme tři stopery, dva byli čeští kluci, zkušenostmi i podmínkami nám ale Jokovič vycházel líp. Příchod Mioniče jsme řešili až tři týdny potom, je jen náhoda, že jsou oba Balkánci,“ podotýká Valachovič.

Prvně do Líšně z balkánské dvojky noviců přišel obránce Jokovič, kterého Líšeň přivedla z prvoligového srbského týmu FK Vozdovac. „Jeho příchod jsme řešili poté, kdy se začalo aktivně jednat o odchodu Kuby Černína do Zlína. Pak už jsme věděli, že odejde, tak jsme post stopera potřebovali vyřešit a přes skauty jsme přišli na Dušana. Dorazil k nám do přípravy ve dnech, kdy tady Čerňa ještě byl, nasadili jsme ho do jednoho utkání za béčko a pak jsme ho hned hodili do vody na Žižkově,“ rekapituluje líšeňský lodivod.

Příchod středopolaře Mioniče na první pohled zaujal ještě víc. Posledních pět let byl totiž kmenovým hráčem italského AC Milán, kde trénoval i s hvězdami světového fotbalu. „Přes jednoho zahraničního manažera, který bydlí v Brně a zná náš klub, se objevila možnost ho přivést. V AC Milán mu vypršela smlouva a italský klub se vzdal všech nákladů na kompenzace, takže přišel vlastně jako volný hráč,“ popisuje Valachovič.

Dvaadvacetiletého Mioniče provází zajímavá historie, se slavným týmem i jednou odcestoval na předsezonní turné do USA. Do oficiálního zápasu ale s milánským celkem nezasáhl. „Zatím s námi trénuje pár dní, bohužel jsme ho zatím moc s naším týmem neviděli. V Primaveře (italské mládežnické soutěži – pozn. red.) nastupoval v základu s mladým Danielem Maldinim nebo Alessiem Brambillou, což jsou kluci, kteří se už dostali do Serie A,“ poznamenává stratég.

Poprvé mladého středopolaře fanoušci v líšeňském dresu můžou vidět už ve středu, kdy naskočí do utkání prvního kola MOL Cupu, které Brňané odehrají v Novém Městě na Moravě. „Česká druhá liga je zase typově jiná, může mu nějaký čas trvat, než si zvykne. V tréninku je vidět, že si s míčem rozumí, situace umí výborně vyhodnotit. Musí se ale adaptovat, u nás se hraje víc důrazně a takticky, není tolik času jako v zahraničních soutěžích,“ upozorňuje Valachovič.

Jokovič s Mioničem jsou nyní jedinými hráči v líšeňském kádru, kteří neovládají češtinu. Další hráče z ciziny ale jihomoravský klub zatím přivádět neplánuje. „Je hrozně těžké někoho dostat do Líšně. Naposledy jsme hráli v Opavě a nastoupil proti nám nigerijský mladík Mohammed Yahaya, který nám dal oba góly. Pak ale zjistíte, jaké tam má podmínky, že bere trojnásobné peníze, než mají naši kluci. Už jen z toho jde poznat, že máme dost zúžený výběr,“ říká trenér.

V aktuálním přestupovém období se Líšeň zaměřila na přivádění nadějných mladíků z nižších soutěží, kteří mají zajímavý potenciál. „Vzali jsme teď mladé kluky, kteří přišli především ze třetí ligy, jedná se o Lukáše Raaba, Adama Vlasáka a Ibrahima Aldina. Když s nimi mluvíme, tak sami vidí obrovský rozdíl mezi třetí a druhou ligou, chvilku nám potrvá, než si zvyknou. Podobnou situaci jsme ale dřív řešili s Jakubem Kučerou, Janem Silným nebo Martinem Rolinkem, tam se nám vyplatilo počkat,“ hodnotí Valachovič.

Zároveň ale Líšeň cítila, že na některých postech potřebuje ihned zkvalitnit kádr, i proto se obrátila do zahraničí na balkánské duo. V domácích soutěžích by totiž podobné fotbalisty sháněla jen těžko. „Někde ty hráče musíte najít. Objíždím každý víkend několik zápasů, vidím utkání třetí ligy nebo divize, ale hlavní je nedostatek ofenzivních hráčů. Ti chybí i v první lize, natož v druhé. Vezměte si, kolik mužstev z nejvyšší soutěže se obrátilo do Líšně a vytáhlo si od nás někoho, z toho už bychom pomalu dali dohromady celý kádr,“ dodává kouč.