Brněnští fanoušci po prohře v Prostějově svým hráčům pořádně vyčinili, jediný Brňan, který si odnesl potlesk, byl právě sedmatřicetiletý středopolař. „Je příjemné, že fanoušci nezapomněli. I když byly při tom sestupu problémy, tak jsem se s nimi vždycky bavil a myslím, že se choval korektně. A oni se tak zachovali i ke mně,“ poznamenal zkušený záložník, který pomohl Prostějovu k první domácí výhře sezony.

Máte za sebou premiéru v prostějovském dresu. Jaké bylo nastoupit hned v prvním zápase proti svému bývalému klubu?
Nijak jsem to nevnímal. Tak to prostě vyšlo. Hodně lidí si řekne, že jsem nastoupil schválně, ale ne. Už jsem měsíc v nějakém zápřahu a vyšlo to zrovna na konec srpna.

Naposledy jste k utkání nastoupil 19. května v první lize proti Jihlavě. Jak jste se cítil po herní pauze?
Vím, že jsem dlouho nehrál. Nevěděl jsem, jak dlouho vydržím a jak mi to půjde s míčem. V zápase to je jiné než v tréninku. Na tréninku to bylo sice v pořádku, ale tam není takový tlak. Nešlo o úplně optimální výkon a v prvním poločase ani od našeho týmu. Ale se štěstím jsme zápas urvali. Body jsou velmi cenné a můžou nám pomoci.

V první půli jste se dopustil pár nepřesností. Trvalo chvíli, než jste se rozehrál?
Tak hlavně Zbrojovka byla v první půli pořád u míče, takže jsem ani moc balonů neměl. Samozřejmě když člověk hodně běhá, je pak zadýchaný, a když dostane míč, často ho ztratí. Ale druhý poločas to bylo lepší. Musím se ještě sžít s mužstvem a za pár týdnů to bude lepší a lepší.

Po zápase vás kotel Zbrojovky vyvolával. Bylo to příjemné?
Beru to trochu jinak a možná to tak celé vůbec nemuselo skončit. Ale je příjemné, že fanoušci nezapomněli. I když byly při sestupu problémy, tak jsem se s fanoušky vždycky bavil a myslím, že jsem se choval korektně. Oni se tak zachovali i ke mně, což těší.

Před rozhodujícím přímým kopem jste u míče stál vy a Dmytro Žikol, který nakonec vstřelil gól. Byli jste hned domluvení, že bude střílet on?
Myslím, že je lepší, když u balonu stojí dva a brankář pak neví. Byl to pro leváka hodně těžký úhel, ale Dyma má levačku fantastickou a už když jsem ho viděl na tréninku, tak jsem ani nepřemýšlel, že bych kopal já. On to trénuje, zatímco já ne. Neměl jsem ani takový drajv v zápase, takže bylo lepší, že kopal on.

Zbrojovka vás ve druhé půli na chvíli hodně zatlačila. Jak vám v té chvíli bylo?
Zbrojovka nás zatlačila už prvním poločasu. Možná z přílišného respektu jsme stáli až moc vzadu a nemohli jsme ani napadat. Soupeř dobře roztahoval hru a centry Pavla Eismanna z levé strany hodně smrděly. Byla by asi jen otázka času, než by dala Zbrojovka druhou branku. Ve druhém poločase tam pak byla jedna pasáž, kdy nás hodně zatlačila. Musíme se naučit lépe dohrávat brejky.

Jak těžké bylo pro vás se sehrát s týmem, tím spíš, když nastupujete ve středu hřiště, kde je důležitá souhra?
Ono záleží, na co jsou kluci zvyklí. V Brně jsem třeba chodil pro balony, tady si ale pro ně chodí víc kluků a pak se to třeba nedoplní nahoře. Takže v tom si musíme udělat víc jasno, aby to bylo celé homogenní. Adaptace ještě není úplně ono.

Jak jste zapadl do kabiny, kde už je vás celá řada Brňanů?
Myslím, že v pohodě. Já se nikdy netvářil ani nechoval jako někdo nadřazený. Dokážu se přizpůsobit. Mám rád srandu, což oni taky. Jen jde o to, abychom se akceptovali. Nikdy jsem s nikým neměl problém a myslím, že to bude i tady.