Končit jsem chtěl ve Zbrojovce, říká Holek, který si zvyká na fotbal v I.A třídě

Mám tady dům, kde bydlím s rodinou a je to kousek na hřiště. Nechci už nikam kvůli fotbalu cestovat.

Lákají vás stále kluby i z vyšších soutěží?

Nějaká poptávka pořád je, i když jsem v Rajhradicích krátce. Pro mě je ale pořád priorita, abych to měl co nejblíž domovu a abych netrávil čas ježděním po Brně.

Prý jste vyjednával i s druholigovou Líšní?

To bylo před rokem, ale tam jsem to úplně uzavřel, protože se mi nechtělo už vracet na profesionální úroveň. Měl jsem zdravotní problémy, které už mám tedy vyřešené, ale už jsem se nastavil trochu jinak a trvalo by, než bych naskočil zase do každodenního trénování.

Jak jste změnil přístup k fotbalu v nižší soutěží?

Hlavně se chci pobavit. Je pravda, že zápasy jsou někdy zbytečně vyhrocené a kolikrát mě zápas nebaví, jak si představuju. Těší mě hlavně s kluky trénovat, máme dobrou partu v kabině. A je důležité, že se hýbu.

Dobírají si vás soupeři jako bývalého prvoligistu nebo reprezentanta?

Zatím jsem se s tím nesetkal, maximálně mi někdo nadával do sparťana. Přijde mi to zbytečné a úsměvné, ale ať si každý dělá, co chce.

Zbrojovka zahájila sezonu nejhůř v historii české fotbalové ligy

V amatérském fotbale jsou často i potyčky. Zapojujete se do nich?

Snažím se to úplně nehrotit. Samozřejmě kolikrát když jsem hrál s Kunštátem nebo v Soběšicích, tak zápasy byly víc vyhrocené, ale dívám se na to s nadhledem. Nemám zapotřebí se s někým hádat, jen hraji fotbal.

V prvním zápase jste měl na dresu číslo jedenáct, teď už třiatřicítku. Proč?

Dělali nám nové dresy a řekli jsme si, jaké chceme číslo. Je mi jedno, s čím hraju. Třiatřicítku mám poprvé, vzal jsem si ji, protože jsem v tom věku zahájil amatérskou fotbalovou kariéru. (usmál se)

Jakou máte v Rajhradicích roli na hřišti?

Dva zápasy jsem hrál stopera, dva v záloze, kde mě to baví víc. Dostanu se tam častěji k balonu, rozdávám ho, tvořím hru a kombinuju, aby měla hra nějaký směr.

V prvních čtyřech utkáních jste dal dvě vítězné branky. Stal jste se střelcem?

Nejsem gólový hráč, jen jsem se tam nachomýtl, byla příležitost dát gól, tak jsem ho dal. (usmál se) Nikdy jsem moc branek nevstřelil, tak jsem rád za každou trefu, ale o nejlepšího střelce nesoutěžím.

Chybí vám život profesionálního fotbalisty?

Chodím často na tréninky, jsem s kluky v kabině a zase prožívám legrácky, které tam prostě jsou. Takže si to tím nějak vynahrazuju. Když jsem dva roky nehrál, parta mi chyběla, ale každodenní rutina a dřina, kdy jsem měl permanentně s něčím problémy, že jsem hrál i přes bolest, to mi úplně nechybí.

Přemítáte si občas konec kariéry, který asi nebyl podle vašich představ?

Přál jsem si ho trochu jinak. Jak jsem začal ve Zbrojovce, chtěl jsem tam i skončit a odehrát za ni ještě nějakou sezonu. Bohužel se to nepodařilo a kariéru jsem musel uzavřít dřív. Beru to tak, že tělo řeklo stop, signálů jsem měl dost.

Teď jste zdravotně v pořádku?

Když netrénuji každý den a nejsem tolik v zápřahu, tak mě ani nic nebolí. Cítím se dobře.

Výhra je výhra. Zbrojovce ji proti Jihlavě vystřelil Šumbera

Jaký moment z kariéry se vám vybaví nejčastěji?

Nejradši vzpomínám na titul se Spartou a samozřejmě na angažmá na Ukrajině, kde to byla pro mě obrovská škola. Šel jsem jako mladý kluk do neznáma, naučil se jazyk, odehrál těžké zápasy proti Kyjevu nebo Šachťaru Doněck, což byly asi největší zážitky. Krásná atmosféra na úrovni poháru.

Jistě odlišné od atmosféry v I. A třídě.

Tady není tolik lidí a každý výkřik je slyšet a bohužel ne všechny jsou pozitivní. Lidi si jdou do hlediště vybít emoce, zakřičet a kolikrát tam nemůžu ani s dětmi.

Nyní trénujete kategorii U7 ve Zbrojovce Brno. Jak jste se k tomu dostal?

Mám dvě děti a taky chodí na Zbrojovku na fotbal, proto jsem si řekl, proč bych to nezkusil. Scházíme se dvakrát týdně a zatím mě to baví. Děti jsou nezkažené a je u nich vidět zápal, že si chtějí hrát. Chci pokračovat a uvidíme, jak to bude dál vypadat.

Dokážete si představit, že se přesunete někdy k dospělým?

Z vlastní zkušenosti vím, že trenérská kariéra je ještě časově náročnější než hráčská. Fotbalista se stará jen o to, aby byl připravený na trénink a ve formě, zatímco trenér je psycholog, chystá tréninky, taktiky, videa, jezdí po zápasech… Je toho moc. Momentálně bych to dělat nechtěl, ale třeba mě to v budoucnu chytne víc. Zatím zůstanu u prcků.

Co nyní plní váš volný čas?

Dělám dětem především taxikáře. Vozím je do školy a školky, odpoledne je vyzvednu a jedeme na kroužky a tréninky. Někdy pomáhám manželce ve firmě. Když nemusím, zaběhám si nebo zacvičím. Večer přijedu domů a mám toho dost. (usmál se)