„Začínali u nás od píky a teď jsou špičkoví rozhodčí. Fotbal je pořád můj životní koníček. Doba už je sice ve fotbale těžká, zvlášť v porovnání s minulostí, ale stojí to za to,“ přesvědčuje Kundelius, jenž je mimo jiné předsedou komise rozhodčích v okrese Brno – venkov a jako delegát jezdí na třetiligové a divizní zápasy.

Léta přitom sám dělal rozhodčího. Kariéru sudího měl do jisté míry nalajnovanou, vždyť arbitrem byl i jeho otec. Postupně se propracoval do druhé nejvyšší soutěže, kterou pískal na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. „Potom jsem neprošel fyzickými testy, vždycky jsem byl trochu pevnější. Do první ligy jsem se nepodíval taky proto, jaká byla doba,“ vzpomíná známý funkcionář.

Právě z období jeho druholigového angažmá pochází zápas, na který nikdy nezapomene. „Šlo o utkání mezi Tachovem a Xaverovem, při kterém jsem odpískal pět pokutových kopů. Prostě to tak vyšlo. Dva hráči neproměnili,“ loví v paměti Kundelius.

Kapitán líšeňského celku Ondřej Ševčík (v modrém) si ze zápasu se Žižkovem odnesl i krvavý šrám pod okem.
Velké zklamání, zápas jsme ale neprodali, vzkázal Ševčík po porážce s Žižkovem

Rád vzpomíná i na zápas dorostenecké ligy na legendárních Bazalech v Ostravě. „Tehdy se dorostenecká soutěž hrála před zápasy A týmu, takže lidi už přicházeli na ligové utkání Baníku a druhý poločas toho dorosteneckého duelu sledovalo nějakých pětatřicet tisíc diváků. Byl jsem nervózní, protože člověk na takové návštěvy nebyl zvyklý,“ podotýká Kundelius, jenž pendluje mezi svými dvěma domovy, Říčmanicemi na Brněnsku a Brnem.

Za svou bohatou rozhodcovskou kariéru ale zažil taky hodně perné momenty. „Třikrát mě inzultovali. Nejvíc si asi pamatuju, jak jsem dostal někdy v devadesátých letech při souboji Slavkova s Bystřicí nad Pernštejnem v krajském přeboru. Bylo to kvůli tomu, že jsem pískl penaltu proti Bystřici, která hrála o záchranu. Delegát mi ji nevytknul a s chlapem, od něhož mi jedna přilítla, jsme dodnes kamarádi. Byl na to dost háklivý, protože kolo před tím sudí proti nim pískl tři penalty,“ líčí smířlivě Kundelius, jenž v roce 2016 získal za svou práci Cenu dr. Václava Jíry.

Pavel Zavadil naskočil jen do devíti druholigových utkání.
Kdo opustí Zbrojovku? Končí Zavadil, Moravec nebo Štepanovský

Ještě před třemi lety mával ve svém okresu Brno-venkov, ale následně dal soudcování definitivně sbohem. Z první linie nicméně stále sleduje, jakým způsobem se za léta změnil fotbal i rozhodčí. „Přijde mi, že si dnes hráči vůči sudím dovolují víc než dřív. Fotbalisté taky před léty byli techničtější, teď je to hodně o rychlosti,“ zamýšlí se důchodce, který se živil jako řidič.

Starost mu dělá malý zájem o soudcování fotbalových zápasů. „Přihlásilo se nám teď v okrese nějakých čtyřicet lidí, že chtějí pískat, zůstalo ale jenom deset. Někteří zjistili, co to obnáší, manželky si doma stěžovaly, že nejsou o víkendu doma a ti kluci to položili. Člověk musí mít zápal. Z Prahy nechodí peníze, takže si musíme všechny zápasy objet sami. Na druhou stranu je výhoda, že žijeme v době mobilů, kdy se dají různé věci obvolat,“ dodává Kundelius s tím, že na podzim skončí v roli delegáta nadregionálních soutěží.