Ještě poměrně nedávno měl Řehola velké fotbalové ambice. Jeho kariéra sice následně nabrala jiný směr, s ním je však třiadvacetiletý hráč plně spokojený. „V životě jsem spokojený, navíc můžu trénovat mladé fotbalisty, které vedu svým stylem. Konec konců jsem tedy rád za to, jak má „kariéra“ dopadla,“ nastiňuje Řehola.

Fotbalu ale rozhodně nemá málo. Kromě trenéřiny totiž stále zůstává i u aktivního hraní, a to hned na několika úrovních. V malém fotbale nosí dres klubu Pr!soners Kompany, ve Vojkovicích pravidelně nastupuje za hlavní tým i rezervu.

„S pár hráči z áčka chodíme za B tým hrát pravidelně. Trenér s tím občas má problém, bojí se, abychom se nezranili. Nakonec ho ale přemluvíme, abychom mohli jít alespoň na poločas. Někdy je to o nohy, ale baví nás to. Máme tam výbornou partu, Benfika (B tým – pozn. red.) je srdcovka,“ popisuje Řehola.

O víkendu dokonce za áčko i béčko odehrál většinu z devadesáti minut. Nejprve v sobotu s hlavním týmem zamířil do Zastávky, kde Vojkovice na závěr sezony zvítězily 4:2. „Nebylo to jednoduché utkání, ale pouze naší vinou. První poločas jsme absolutně nehráli fotbal, který chceme. Pochyboval bych i o tom, jestli se tomu dalo říct fotbal. Ve druhé půli už jsme ale přebrali otěže, a nakonec zápas urvali,“ rekapituloval ofenzivní hráč.

Ten k výhře přispěl dvěma góly, přičemž jeho trefa ze závěru byla dokonce vítězná. V neděli stihl ještě o branku navíc, k vysoké výhře vojkovického béčka 10:0 nad Příbramí na Moravě přispěl hattrickem a po závěrečném hvizdu mohl se svými spoluhráči slavit.

„Na papíru jsme byli favoriti, což se ukázalo i na hřišti. V béčku máme velmi mladý tým, který si zvyká na dospělý fotbal. Velkou část tvoří dorostenci či dvacetiletí kluci. Jsou velmi běhaví, což ve čtvrté třídě prostě platí. Jejich snem bylo postoupit, což se podařilo, takže po zápase znělo kabinou „Už jsme zase třetitřídoví“,“ popisuje Řehola.

Jeho víkendový gólový zápis se tak za 147 odehraných minut zastavil na číslovce pět, za což jej čeká i platba do týmové kasy. „Góly na hřišti Zastávky nebyly nejjednodušší, první jsem dal po centru na penaltu, kdy jsem se do střely položil takovými bočními nůžkami. Druhá branka pak byla, jak ve Vojkovicích říkáme, obalovaný sýr na zadní, neboli střela po zemi na zadní tyč. Góly za béčko si moc nepamatuju, ale pokladník je velmi náročný, a jelikož jsem vstřelil i stou branku B týmu v sezoně, tak to nebude nejlevnější. Určitě se ale nějak domluvíme, aby mě to nezruinovalo,“ usmíval se.

Vojkovice tak zakončily povedenou sezonu, ve které rezerva vybojovala postup a áčko obsadilo pátou pozici v A skupině I. A třídy. „Po první polovině jsme byli s A týmem třináctí, posun na páté místo nás tedy moc těší. Měli jsme velmi dobrou zimní přípravu, na jaře jsme propadli prakticky jen ve dvou zápasech. Jsme rádi, že se nám tak dařilo, a doufáme, že se to promítne i do další sezony. Určitě chceme útočit na nejvyšší příčky,“ předesílá bývalý hráč Zbrojovky či Vyškova.

K postupnému zlepšování klubu z Brněnska podle něj napomáhá dobrá atmosféra i kvalitní zázemí. „Parta je super, téměř všichni jsme mladí kluci okolo ročníku 2000. Jediní dva starší hráči jsou zase ovšem srdce kabiny. Momentálně si nedovedu představit Vojkovice bez nich. Klub jako takový má své kouzlo, nutno podotknout, že neznám moc celků v soutěži, které mají dvě hřiště. Na hlavním trénují jen přípravky, o které je velmi dobře postaráno,“ upozorňuje Řehola.

Ten navíc má s čím porovnávat, zkušenosti totiž sbíral hned v několika klubech. „Vzpomínám rád na všechna angažmá, v každém klubu jsme se naučil spoustu věcí. Ve Slovácku jsem nakoukl do velkého fotbalu, byl jsem tam asi nejdéle a možná i v nejlepším věku. Momentem, na který vzpomínám, je hattrick v prvním třetiligovém zápase za Slovácko, bylo mi osmnáct let a byl jsem plný pozitivních myšlenek. Na toto období vzpomínám moc rád,“ dodává.


Načítám tabulku ...