„Cítím se dobře. Máme skvělou partu plnou dobrých fotbalistů. Na trénink nemám kvůli povinnostem ve Zbrojovce čas, navíc se ani nepřinutím. Zatím ale všechno zvládám“ uvedl Polách, jenž je hlavním trenérem dorosteneckých kategorií ve Zbrojovce.

Speciálně nedbá ani na fyzickou přípravu, mezi jeho hlavní zbraně patří především technická vyspělost a myšlení. „Člověk roky těžko zastaví, ale zápas se dá vždy nějak zvládnout. Snažím se hrát chytře a využívat své zkušenosti. Dokážeme si se spoluhráči počkat na vhodné situace,“ uvedl bývalý prvoligový záložník.

Vilémovice jsou vůbec klubem fotbalovým veteránům zaslíbené. Nastupují za ně další hráči ze staré gardy Zbrojovky, brzy čtyřiačtyřicetiletý Petr Švancara, o čtyři roky starší Zdeněk Valnoha nebo třeba pětačtyřicetiletý Patrik Siegl. „Baví mě, že si zahrajeme dobrý fotbala potom si sedneme na klobásku,“ zmínil rodák z Brumova-Bylnice.

Není proto překvapivé, že Vilémovice dominují své soutěži. Z deseti zápasů jednou remizovaly a devětkrát vyhrály.

Naposledy si v neděli poradily 6:0 s Veverskou Bítýškou. O jednu branku se postaral právě i Polách, celkově jich zatím nasbíral pět. „Máme dobře poskládaný tým. Chceme postoupit. Soutěž je ale relativně dlouhá a máme soupeře, kteří taky body moc neztrácí, takže uvidíme, jak se vše vyvrbí,“ pravil Polách.

Od fotbalu ho neodrazují ani škarohlídi, kteří na něj sem tam na hřištích soupeřů pokřikují. „Lidi jsou občas zlí, někdy nesmyslně. Nejsme ale typy, které by to nějakým způsobem rozhodilo. Navíc to ze strany těch lidí není žádný extrém,“ poznamenal Polách.

Kopačky v dohledné době na hřebík patrně zavěsit nehodlá. „Dokud se na zápasy budu těšit, tak nemám důvod končit,“ doplnil špílmachr, jenž kromě Zbrojovky nastupoval také za Zlín, Synot, Opavu nebo slovenskou Dubnici nad Váhom. Po konci profesionální kariéry oblékl dres rodného Brumova, poté Hodonína, kde také trénoval. Zkusil si rovněž angažmá v Rakousku.