Fandil Spartě, trénuje žáky ve Slavii. Jako hráč se nyní Štohanzl vrací do Polné

Minulou sobotu jste již poprvé nastoupil do přípravného utkání. Bylo všechno v pohodě?
Samozřejmě kluky ještě moc neznám, jen některé podle vidění. Ale bylo to v pohodě. Tým je docela mladý a myslím si, že má na víc, než kde se momentálně v tabulce pohybuje. Uvidíme dál, jak se to bude posouvat.

Tečka. Za fotbalovou aféru padly tresty. Bylo to divné, vzpomínají u Berounky

Vaší pozicí byl většinou střed zálohy, tedy hodně běhavá pozice. Už jste se také dostal do období, že spíš hru dirigujete zezadu, jak to často postupem věku bývá?
Stopera bych nikdy hrát nemohl, nemám na to výšku. (směje se) Stále hraji ve středu zálohy nebo pod hrotem. Občas i na kraji, ale většinou jsem ve středu pole.

V Polné jste působil jako mládežník, od té doby se areál hodně změnil. Nebyl jste překvapen tamním moderním zázemím?
Kdepak. Já jsem byl v Polné docela často, takže to tam znám velmi dobře.

Po Polné a následně Jihlavě jste putoval po různých štacích. Na kterou vzpomínáte rád?
Určitě na Bohemku. Především z takového lidského přístupu na mně zanechala nejpozitivnější dojem. A zdůrazňuji ten lidský faktor. My jsme tam měli opravdu dobrou partu. Od majitele přes trenéry napříč celým klubem. Na Bohemce jsem se cítil nejlépe.

Když je fanoušek Jebavý. Táborsko zažilo sprchu, k rebelii nedošlo

Působení v Rakousku nebo Bavorsku, kde jste byl vy, si vyzkoušela řada fotbalistů z Vysočiny. Ale angažmá v Indii, to je hodně velká exotika. Jaké to tam bylo?
Indie byla super a hodně specifická. Fotbalová kvalita tam nebyla na takové úrovni jako u nás. Ale člověk se podíval přes půl světa a zjistil, jak se tam žije. Bylo vidět, že to tam nemají úplně jednoduché, ale jsou na to zvyklí. Když pak tady slyším, jak si lidi stěžují na doslova drobnosti… Měli by si zajet do takovýchto států aby zjistili, jak to funguje tam. Možná by si potom nestěžovali.

Co vůbec dělá Jan Štohanzl v současnosti jako občanské povolání?
V Aritmě, kde jsem působil, jsem měl i práci a měl jsem to svým způsobem spojené dohromady. Plus čtvrtým rokem na Slavii působím jako asistent u starších žáků v kategorii U15. Jako hlavní trenér bych nemohl ještě hrát, proto mi to takto vyhovuje.

To je zajímavé. Ve Slavii jste působil i jako hráč ligového áčka. Přestože se o vás traduje, že jste jako sparťan kdysi prohlásil, že do toho klubu nikdy…
Toto je potřeba vysvětlit. Vzniklo to na základě jednoho článku, kdy tehdejší novinář asi fandil Bohemce. Nebo byl antislávista. (smích) Tenkrát mi položil otázku, jestli mám raději Spartu, nebo Slavii. V té době byla Sparta úplně někde jinde než Slavia, která měla tehdy velké problémy a byla v jiných patrech tabulky. Z těchto důvodů jsem proto řekl že určitě Sparta. Je pravda, že když jsem byl malý, tak jsem jí i fandil. To se pak zlomilo, když tenkrát poslala Jihlavu do druhé ligy. V tomto směru mě Sparta naštvala.

Není Ústí jako Ústí. Sudí dojel na Valašsko, později byl u sázkařské aféry

Každý, kdo miluje fotbal, se u něj snaží vytrvat, dokud to jde. Jak to máte vy? Dá se říct, že příchodem do Polné se pro vás uzavírá pověstný fotbalový kruh?
Uvidím, jak to bude dál s mým trénováním. Již delší dobu směřuji svoji budoucnost právě k roli trenéra, ale těžko se mi loučí s hraním.

Už jste to trošku naznačil. Pozice Polné v divizní soutěži není růžová, s pouhými třemi získanými body je na poslední příčce. Neodrazoval vás možný scénář sestupu?
O jejich situaci jsem samozřejmě věděl. Je to však zároveň výzva. Chce to na jaře vyhrávat. Nemáme co ztratit, chtěli bychom divizi zachránit. Snad by měly přijít i další posily, které by nám pomohly. Určitě jsme nic nezabalili.