Památný dvojzápas mu připomínají nejen kamarádi, ale i dres hvězdného Brazilce Ronaldinha, který později daroval malému chlapci.

„Pořád se mi to vybavuje. Byl to opravdu velký zážitek. V Púchově byla báječná atmosféra, stadion byl narvaný. Doma jsme uhráli senzační remízu a do Španělska na odvetu jsme letěli s cílem poprat se o postup. Měli jsme velké oči, ale dostali facku. Po porážce 0:8 jsme trošku spadli na zem a uvědomili si, kde jsme my a kde Barcelona,“ vrací se k památnému střetu s katalánským gigantem, jehož dres kromě kouzelníka Ronaldinha nosili také Puyol, Kluivert, Cocu a další hvězdní borci tehdejší doby.

„Byl to úplně jiný svět. Hrát na Nou Campu byl zážitek. I když na tom obrovském stadionu bylo jen dvacet tisíc lidí, byl to pro nás nevšední zážitek,“ přiznává i po letech.

Kromě Barcelony rád vzpomíná i na další pohárové bitvy. „Třeba s německým Freiburgem jsme sahali po postupu, ale v poslední minutě jsme inkasovali gól a vypadli,“ říká.

Ve fotbale toho ale zažil mnohem víc. Rodák z Bojnic na Slovensku prošel Prievidzí, Banskou Bystricí, Interem Bratislava, Nitrou i Prešovem, byl součástí slavné púchovské éry. Vyzkoušel si zahraničí angažmá, v Česku nastupoval za Jihlavu, s klubem Sliema Wanderers získal v roce 2005 maltský titul. Hrál i v Řecku nebo exotickém Kuvajtu.

„Nejradši vzpomínám na Inter, kde jsem získal titul a dvakrát s ním vyhrál i slovenský pohár. Samozřejmě krásné to bylo i v Púchově. S Jihlavou jsme sice sestoupili, ale taky to nebylo úplně špatné,“ líčí.

Bývalý ligový fotbalista Ľuboš Perniš píská na Zlínsku krajské soutěže.Bývalý ligový fotbalista Ľuboš Perniš píská na Zlínsku krajské soutěže.Zdroj: Jan Zahnaš

Nyní je mu pětačtyřicet a stále nekončí. V okresním přeboru Zlínska pomáhá Poteči. „Tréninky už moc nestíhám. Slíbil jsem si, že budu chodit běhat, ale moc času není. Ale nastupuji pravidelně,“ říká.

Rodák z Bojnic po skončení profesionální kariéry překvapivě zakotvil na Moravě. Kvůli práci se dostal na Valašsko, kde žije a působí dodnes. „Osm let jsem cestoval po Evropě, po Asii. Chtěl jsem se usadit, začít jinak,“ vysvětluje.

Nyní bydlí ve Valašském Meziříčí, pracuje se sklárnách. Za fotbalem dojížděl do Krhové, Semetína, Valašských Příkaz, nyní působí v Poteči.

Milované sportu však pomáhá i jinak. Z Perniše se stal rozhodčí, nyní řídí zápasy v krajských soutěžích. „Mám kamarády, kteří taky pískají. Několikrát jsme se o tom bavili, tak jsem to zkusil. Ještě coby laik jsem odřídil pár přáteláků, chytlo mě to a už u toho zůstal,“ líčí.

I když jeho rozhodcovskou kariéru přibrzdila pandemie koronaviru, posunul se z okresu do kraje. Nyní je delegovaný na utkání I. B třídy, jako asistent jezdí i na zápasy I. A třídy.

Rád by to ale dotáhl ještě výš. „Samozřejmě vím, že už mám své roky, ale když se mi bude dařit, nevidím důvod, abych nepískal třeba přebor. Vždyť fotbalu rozumím, hraji ho celý život,“ připomíná.

Právě bohaté hráčské zkušenosti se mu v roli rozhodčího náramně hodí. „Určitě mi pomohly. Mám větší cit pro hru, nadhled,“ vnímá.

Také respekt si nemusí získávat tak pracně jako někteří mladíci. „Něco jsem dokázal. Občas mě hráči či diváci poznávají. Vědí, že jsem hrál ligu, ale ta mladší generace už to bere jinak,“ ví dobře.

Na trávníku se snaží být férový. Jelikož nepochází z regionu, nemá důvod někomu stranit, bezdůvodně pomáhat. „Samozřejmě občas taky udělám chybu, ale nikdy úmyslně neškodím. Opravdu je mi jedno, kdo vyhraje,“ tvrdí s úsměvem.

Zatímco v nejnižších soutěžích se hraje většinou jen na žízeň, v lize už se točí peníze. Současný trend pískání s častým vylučováním za dříve běžné zákroky se řadě fanoušků vůbec nezamlouvá.

Podle Perniše, který v nejvyšší slovenské soutěži odehrál 162 zápasů a vstřelil v nich 54 gólů, je to ale správná cesta.

„Chceme, aby se předešlo vážným zraněním hráčů, aby na trávníku ubylo nervozity, soubojů. Pokud je faul úmyslný, měl by se opravdu tvrdě potrestat. Ale občas podle mě stačí jenom napomenutí,“ míní.

Že by ale v kraji pískal stejně jako zkušenější ligoví kolegové, si nedokáže moc představit. „Je pravda, že fotbal v okresním přeboru má stejná pravidla jako v první lize. Rozdílný je ale tlak, sledovanost. Chyby ve vyšších soutěžích jsou více na očích, hledají se za nimi nekalosti,“ dodává.


Načítám výsledky …

Načítám tabulku …