Šestnáctiletý fotbalový šikula však ve 3. kole okresního přeboru Uherskohradišťska zastínil i věhlasného francouzského borce. Talentovaný mladík nastřílel Jarošovu čtyři góly za osmnáct minut a pátou trefu si schoval na úvod druhé půle. Fotbalisté Prakšic-Pašovic i díky koncertu nadaného dorostence přestříleli Slavoj 8:3. „Zápas hodnotím velmi kladně. V žádném případě jsem nečekal, že bychom mohli zvítězit takovým rozdílem. Jsem rád, že jsem mohl týmu pomoct,“ říká skromně hvězda víkendu.

Zažil jste někdy podobný zápas?

Ještě ne. Pět gólů jsem dal možná tak někdy v přípravce nebo za žáky. Ale v takovém zápase ještě ne. Jsem rád, že jsem mohl pomoct týmu tolika góly.

Byl to váš nejlepší zápas kariéry?

Ani zdaleka ne. Já zápasy nehodnotím podle toho, kolik dám gólů, ale spíš podle toho, jak se mi daří na hřišti, jestli jsem přínosem pro tým a jestli pomohu třeba k důležité výhře. Kdybych to měl hodnotit podle branek, tak asi ne počtem, ale jaké ty góly byly. Jestli rozhodly zápas, nebo jestli byly něčím zajímavé.

Obřadní síň radnice v Uherském Hradišti přivítala pět mladých, talentovaných golfistek z Golf Clubu Uherské Hradiště – Jezera. Ty díky své píli postoupily  z první ligy do golfové extraligy. Za svůj úspěch byly oceněny uherskohradišťským starostou Stanisl
Úspěch mladých golfistek ocenil i uherskohradišťský starosta

Čekal jste, že se vám proti Jarošovu bude tak dařit?

Moc ne. Proti Jarošovu se mi ale hrálo dobře. Byl jsem na zápas dobře naladěný a těšil se na něj. Nebyl to lehký soupeř a hlavně ani počasí nebylo takové, jaké by asi většina hráčů chtěla. Ale jsem rád, že jsme to zvládli a zvítězili jsme.

Co na váš výkon říkali trenér, spoluhráči nebo rodina?

Samozřejmě že mě všichni chválili. Spoluhráči měli vtipné připomínky, ale bez nich by to nebylo ono. Rodina mě sledovala celý zápas. Byli za to rádi a asi i trošku hrdí. Můj taťka vždycky říká, že nejdůležitější je herní projev a až poté góly. A já jsem v tomto ohledu při něm.

Byla i nějaká oslava? Třeba dobrá večeře od mámy?

Žádná oslava nebyla. Spíše jsem večer po zápase odpočíval. A dobrá večeře od mámy je vždycky. (úsměv)

Den medu a medoviny v Archeoskanzenu Modrá
Medu lízání, košt medovin a másla zaplní skanzen v Modré

Jaké to vůbec je hrát v šestnácti letech za muže?

Pro mě je to něco jako čest. Vidím to jako možnost zlepšovat se a získávat více zkušeností. Přece jen rozdíl mezi zápasy v dorostu a v mužích je veliký.

Mezi střelce patříte od dětství?

Je pravda, že nějaké góly jsem nastřílel i v mládí, ale nikdy jsem nebyl ten, co by tím úplně nejvíc vynikal.

Není pro vás okresní přebor mužů málo?

To nevím. V dorostu hrajeme krajskou soutěž a i tahle třída je na dobré úrovni. Každá soutěž je pro tak mladého hráče těžká. Na druhé straně jsem ještě mladý a můžu se dostat výš.

Proč už vlastně nehrajete za Slovácko, kde jste dříve působil?

Byl jsem tam čtyři roky. Díky nim jsem se zvedl a jsem dovednostně na takové úrovni, jako teď. Rozhodl jsem se ale, že z klubu odejdu. Bylo to moje rozhodnutí, za kterým si stojím.

Ve Slovácku se vám nelíbilo?

To ne. Ve Slovácku byla dobrá parta kluků. Trenéři nás vždycky tlačili k dobrému kolektivu. Nejdůležitější byla disciplína. Nemohli jsme odmlouvat nebo něco takového. Na Slovácko vzpomínám v dobrém. I když na některé tréninkové cvičení bych radši zapomněl. (úsměv). U našeho týmu se postupně prostřídalo hodně trenérů. Každý měl nějakou svou vlastnost, ale každý z nich nás učil být dobrým hráčem. Vždycky nám ale každý z nich říkal, že je to o tom, jak my sami chceme hrát a trénovat. Tomu co umím, vděčím právě jim.

Kam byste to chtěl ve fotbale dotáhnout?

Rád bych si jednou zahrál nějakou větší ligu, ale asi až po škole. Lákala by mě MSFL nebo divize. Fotbal hraji pro to, že mě baví. Už od dětství je to můj koníček. Díky fotbalu jsem poznal mnoho kamarádů a dobrých lidí. Pro mě je hlavní, abych si zahrál dobrý fotbal na jakékoli úrovni.