Zbrojovka se zvedla, přesto padla 2:3 a tři kola před koncem FORTUNA:LIGY stále ztrácí čtyři body na nesestupovou patnáctou příčku.

Jde o velmi nezvyklou situaci, když se v kabině takhle ozvete?

Jednou jsem byl v takové situaci, když už to bylo neúnosné. Pamatuji si, že jsme v Karviné hráli s Bohemkou, prohrávali jsme v půli 0:3 a myslel jsem, že kabinu rozkopu. I když to moc rád nemám, bylo potřeba něco udělat. Od té doby jsem si řekl, že už nikdy, fakt nejsem takový. Bohužel teď jsem se podíval, jak kluci v šatně sedí a musel jsem něco udělat. Vyříkali jsme si to dohromady a druhá půle byla lepší, hráli jsme jednodušší fotbal. Nechytli jsme však začátek druhé půle a bohužel dotáhnout z 0:3 na 3:3 už je těžké.

Byl jste sprostý, nebo jak vypadal váš proslov?

Řekl jsem, jak jsem to viděl zezadu, že to bylo strašné a že se na to podle mě nedá koukat. Kluci akorát souhlasili, byli skleslí. Prohrávali jsme s Boleslaví doma v zápase, který jsme potřebovali vyhrát, na všech to leželo. Nenadával jsem, to by nás víc potopilo, spíš jsem se snažil povzbudit a říct svoje. Neříkám, že se kluci nesnaží, ale nemůžou se stávat takové chyby v zápasech, kdy jde o hodně.

Jenže minelu spáchá jak Jan Hlavica, který hraje první sezonu v nejvyšší soutěži, tak Pavel Dreksa, jenže odkopal 150 utkání v první lize. Situace doléhá na všechny stejně?

Nejde jim něco vyčítat, chtějí to vždycky udělat dobře. Teď se stala dvakrát za sebou víceméně stejná chyba. Když namažete soupeři v první lize, většinou situaci promění, ve druhé nebo třetí lize se stane, že to hráči zakopnou, ale liga je něco jiného. A když se hraje o záchranu, tak to bolí. Na hřišti Baníku jsme utkání ještě zvládli uhrát na 1:1, teď nás gól na 0:3 úplně sundal. Sice se kluci snažili a snížili na 2:3, ale za první půli jsme si ani nezasloužili vyrovnat, to by byl zázrak.

Když po třetí obdržené brance spoluhráči zabrali a Mladou Boleslav zmáčkli, proč to nejde takhle od první minuty?

Nehrajeme úplně špatně, máme dobré hráče, ale nepadá nám to tam. S Boleslaví jsme začali skvěle a měli určitě jednu šanci, jenže gól prostě nedáme, pak nám hosté utečou, dají jeden gól a bohužel v naší situaci bývá dotahování výsledku fakt složité. Když hrajete o záchranu, potřebujete dávat góly, nám to nepadá.

Nikdo v týmu nevstřelil za sezonu víc než čtyři branky. Tkví největší problém v útoku?

Podle tabulky je vidět, že v kolonce obdržených gólů jsme na tom podobně jako některé týmy pod námi i nad námi. I když to samozřejmě může být lepší, ale v rámci možností tak můžeme hrát. Akorát vstřelených gólů je málo. Někdy potřebujete zlomit stav 0:0, třeba s doma s Teplicemi, když hrají o deseti. Sice je hezké, že máme spoustu centrů, rohů, jenže gól nedotlačíme.

Na vině jsou útočníci?

Jsme tam celý tým. Nějaký zkušenější útočník si sice umí najít víc prostoru v těch situacích, ví co dělat, ale nemůžeme to házet jen na útočníky. Snaží se, jenže to tam prostě nepadá. Venku sice něco dáme, doma prostě ne a ne. Potřebovali bychom dávat první gól, bohužel spíš dotahujeme, což je strašně těžké v naší situaci. Pokud dáme první branku, většinou uhrajeme remízu nebo vyhrajeme, ale když dostaneme první branku, nebo jako s Bolkou doma dvě za poločas, pak je to pro nás K. O.

Myslíte si, že především na mladé fotbalisty doléhá nervozita, se kterou se neumějí srovnat?

Nevím, proč bychom měli hrát připosraně, spadnout dál nejde. Jinak se hraje nahoře, musíte vyhrávat, pokud chcete být výš a bojovat o poháry. My hrajeme o padáka na sestupové příčce, jestli se z toho někdo posere, pak je to blbé, ale v kabině mi přijde vše v pohodě. Utkání je samozřejmě něco jiného, někdo je tréninkový hráč, jiný zápasový, do hlavy nikomu nevidíte, každý si musí sám v sobě urovnat, co dělá špatně a co dobře a podle toho se začít chovat v tréninku. Jakmile to někomu nepadá na tréninku, těžké mu góly začnou padat v utkání.

Jaká je naděje na záchranu?

Je to složité, člověk musí být trochu realista. Hrajeme v Liberci (v pátek ve 20.00 - pozn. red.) a povinnost nám velí, že nemůžeme prohrát. Musíme Liberec porazit, remíza je taky málo. Pokud prohrajeme, musíme čekat na Teplice s Českými Budějovicemi, což je špatně. Musíme vyhrát a přiblížit se Teplicím na bod, aby šlo ještě něco dělat.

Jenže si říkáte pořád dokola, že už musíte zabrat.

To je pravda. Venkovní zápasy však nehrajeme úplně špatně, posbírali jsme docela dost bodů, abychom se zachránili, bohužel domácí utkání jsou tragédie. Bodů z domácího hřiště máme strašně málo, podle mě jsem nezažil v žádném týmu, aby se vyhrálo jednou za sezonu doma. Jak se říká, body zvenku jsou plus, ale doma se ztrácet nesmí. Prohra doma s Pardubicemi, remíza s Teplicemi nebo s Příbramí, ještě než jsem přišel, jsou zápasy, které se musí doma vyhrávat, pokud se chcete zachránit. Bohužel jsme to nezvládli, proto jsme v takové situaci, že musíme vyhrát v Liberci.

Ocitl jste ve své kariéře někdy tak blízko sestupu?

S Karvinou jsme ještě hráli baráž a první rok jsme museli vyhrát v Jihlavě, což jsme nakonec zvládli a zachránili se. Furt to bylo na hraně, ale šance je větší, když ještě hrajeme s týmy, které když porazíme, tak se zachráníme. S Bohemkou jsme ze tří zápasů museli uhrát sedm bodů, abychom se udrželi, nastoupili jsme v Jablonci, doma s Duklou a Plzní. Taky jsme si neříkali, že v Jablonci vyhrajeme, uděláme bod s Plzní, ale někdy fotbal přináší překvapivý výsledek. Takový, který vám pomůže. Pokusíme se o něj teď v Liberci.

Takže jste nemuseli spoléhat na zaváhání týmů před vámi jako teď s Teplicemi?

Nemáme záchranu ve vlastních rukách, takže je to složitější situace. Vždy jsme to mohli nějak uhrát, i když v Bohemce první rok musela Olomouc prohrát, kdyby vyhrála, stejně bychom spadli, výsledky se ovšem sešly. Je to asi podobné jako teď. Soustředíme se na další zápas, co bylo dřív, je teď zbytečné. Zažil jsem to a bylo by fajn se o záchranu poprat do posledního kola.

Jak si na to nastavit hlavu?

To vždycky může každý udělat jen sám. Do zápasu si ji musí nastavit tak, že jde vyhrát a nic jiného nebere. Situace je taková, že bod je málo, musíme se k tomu tak postavit a jet do Liberce.

Uvažoval jste, co bude s vámi dál, kdyby Zbrojovka sestoupila?

Nebavili jsme se o tom. Smlouvu jsem podepsal ještě na rok, takže to neřeším. Na to bude času dost, až sezona skončí. Uvidíme, co bude, zda se zachráníme, nebo ne. Doufám, že se zachráníme a na přemýšlení je ještě čas.