Menu se dost podobá nedaleké Itálii a přestože jsem skoro jako každý chlap vyznavač fláku masa, nepohrdnu houbovým rizotem, smaženým sýrem pokapaným medem, špagetami carbonara a podobnými výdobytky. Všechno u moře chutná tak nějak lépe…

Coby účastníci Tipsport Malta Cupu si na jídelníček stěžovat nemůžeme, jelikož na souostroví částečně dolehl také arabský vliv, dá se tady pochutnat i na jídlech, kterými prostupují příjemné vůně rozmanitých koření. Servírují se luštěniny, hodně zeleniny, vše zakápnuté olivovým olejem.

Jenže i do místní gastronomie promluvila celosvětová pandemie nemoci Covid-19. Nemusíme jíst v rouškách a můžeme i do restaurací, kde obsluha striktně dodržuje zakrývání úst i nosu. Lidé tady ovšem nijak neremcají, nic to neubírá na jejich pohostinnosti a zdvořilém přístupu.

Maltský zápisník Jaroslava Káry.Zdroj: DENÍKNejvětší potíž jsem tady paradoxně zaznamenal na snídani. Nevím jak vy, ale patřím k těm, co se těší na hotelové snídaně. Forma bufetu mi vyhovuje, vždy si rád vyberu od každého něco, tu od slaného, tam od sladkého.

Ovšem kvůli protiepidemickým opatřením najdete veškeré jídlo přepažené průhledným plexisklem, za kterým vám ochotný číšník rád nabere, co hrdlo ráčí. Jenže když mám ukázat, co chci, ztrácí to kouzlo.

Vezmu zbrkle zavděk klasikou: míchanými vajíčky a párky. Nemám odvahu chodit od jednoho okénka k druhému a zdržovat ho svou nerozhodností. Chybí mi chvíle, kdy jenom zírám kolem sebe a přemýšlím, co bych si dal.

Holt asi zůstanu celý týden na vajíčkách s párkem…