Jak hodnotíte svůj debut v první lize?
Přestože jsme prohráli, myslím, že zápas jsem zvládl a individuální výkon byl vcelku povedený. Samozřejmě jsme ale dostali tři góly, takže jako obránce jsem mohl pro tři body udělat víc.

O jak velký rozdíl jde oproti druhé lize?
Je to stoprocentně kvalitnější, taktičtější a rychlejší, ale s tím jsem počítal a byl nachystaný.

Kdy jste se dozvěděl, že se z marodky přesunete na hřiště?
Přestože doporučení lékařů bylo ještě pár dní vydržet, nebylo už na co čekat. Tým potřeboval, abych hrál. Nějaké signály jsem měl už v týdnu a na jeho konci mi bylo jasné, že nastoupím. Jsem rád, že jsem dostal šanci.

Bál jste se?
Strach jsem neměl, protože jsem nehrál proti vůli lékařů. Ti mi spíš doporučovali, abych ideálně ještě týden počkal, ale jako tým se teď nenacházíme v ideální situaci, proto jsem od nich svolení nakonec rád získal. Trochu jsem se lekl akorát, když jsem se srazil se soupeřem a dostal do hlavy. Naštěstí to bylo z druhé strany.

Jak se vám hrálo s maskou?
Žádné velké omezení jsem necítil, měl jsem jen větší tlak na hlavě.

Fyzicky jste se cítil dobře?
Mé zranění je specifické, už relativně dlouho můžu trénovat a kondičně se připravovat. V pohybu jsem limit neměl, jen v soubojích. Dva měsíce jsem sice nehrál zápas a proti Zlínu jsem si prošel menší krizí na konci prvního poločasu, ale pak jsem se z ní dostal a zvládl to.

Jak se ohlížíte za svým zraněním?
Bohužel jsem se zranil v prvním zápase po dvou třech minutách na hřišti. Původní prognózy byly optimističtější, na operaci jsem jít neměl a říkali mi, že do deseti dnů jsem v pohodě. Po dalších vyšetřeních se ukázalo, že to tak rychlé nebude. Pracoval jsem s tím, jak to přicházelo. Nejdřív operace, pak rehabilitace a teď už mám za sebou první zápas. Jsem rád, že jsem zpátky a k dispozici týmu.

Brnu nyní chybí do obrany Pavel Dreksa, Damián Bariš a Jakub Šural, červenou kartu dostal proti Zlínu Peter Štepanovský. Jde o katastrofu?
Naše situace opravdu není jednoduchá. Hráčů, kteří nejsou k dispozici, je fakt hodně, jde o nestandardní stav. Na druhou stranu ostatní můžou ukázat, že do týmu patří a uvidíme, jak se třeba i já s tou šancí popasuju. Musíme všichni společně potvrdit, že jsme v klubu právem, získat pro Zbrojovku body a hrát za hráče, kteří teď nemohou.

Máte vůbec šanci si na sebe v obraně zvyknout?
Je to složité, protože se všechno v týdnu mění podle toho, kdo se doléčí a kdo zase zraní. Na sehrávání není prostor, i když si to přejeme. Všichni ale už nějakou dobu fotbal hrajeme a máme mít základní herní inteligenci a návyky. Děláme, co můžeme a snad se situace zlepší.

Jak důležité bude další utkání se Sigmou, které odehrajete v neděli doma?
Po třech zápasech máme bod, a to nepovažujeme za dostatečný počet. Teď se soustředíme, abychom fanoušky potěšili nejen výkonem, ale konečně už třemi body.

Loni jste byl nováček druhé ligy s Líšní, kde jste ale v prvních pěti zápasech neprohráli. V čem je pozice Líšně a Zbrojovky jako nováčka jiná?
Oba kluby byly v jiné pozici. Líšeň ve druhé lize dosahovala svého historického maxima a jelo se na vlně euforie, nebyl tam žádný velký tlak, a to se odráželo i v projevu týmu a klubu. Zatímco Zbrojovka se vrátila podle mě tam, kam historicky patří a není žádný nováček v první lize. Spíš se od nás teď očekává, že v první lize zůstaneme a budeme se tam dlouhodobě držet.

Ve Zbrojovce je tedy větší tlak, jak s ním pracujete?
Je tady větší zájem fanoušků, jde o historicky velký klub a očekávání jsou vysoká ať od veřejnosti, týmu nebo vedení. Zatím ale necítím žádný velký tlak, který by měl na mě špatný vliv, spíš naopak mě motivuje, abych podával co nejlepší výkon a týmu pomohl.

Před měsícem a půl jste podepsal smlouvu ve Zbrojovce a stal se profesionálem. Už jste si zvykl?
Připravoval jsem se na to v podstatě celé jaro, kdy jsem skončil v práci. Jde hlavně o změnu zázemí a přístupu. Nejde o nějak zásadní změnu, jen v zázemí a přístupu. Teď trénuju dopoledne a odpoledne se věnuju buď dalšímu fotbalovému rozvoji, nebo jiným aktivitám. V Líšni to bylo akorát naopak.