Vzhledem k tomu, že společnou přípravu svěřenci kouče Richarda Dostálka zahájili 2. ledna, nemají ani víc možností k dalším utkáním. První herní zkouška je čeká v úterý od tří hodin odpoledne proti Austrii Vídeň. „Hodně jsme přemýšleli nad plánem přípravných zápasů, nebylo jednoduché sehnat soupeře, v nižších soutěžích nikdo nehraje, netrénuje. Na první víkend jsme soupeře ani mermomocí nesháněli, začínáme až ve Vídni,“ přiblížil Dostálek.
Utkání se hraje v tréninkovém centru Austrie a na přání domácího klubu za zavřenými dveřmi. „Každý takový zápas je oživení a zároveň je pro hráče určitou motivací. Austria má bohatou historii, hrává evropské poháry. K utkání cestujeme se dvaceti hráči do pole a dvěma gólmany. Je to pro nás první herní test, takže bychom rádi viděli v akci všechny, pokud to půjde,“ uvedl trenér před duelem s klubem, který má ve sbírce 24 pohárů pro rakouského mistra, poslední z roku 2013.
Velmi krátká zimní příprava donutila brněnské fotbalisty, aby už od 22. prosince plnili individuální tréninkové plány. Volno měli dvanáct dní. „Nejprve bylo potřeba, aby si kluci odpočinuli, zapomněli na fotbal, takže volno využili a někteří odcestovali za teplem. Pak plnili individuální plány, které jsme měli dennodenně pod kontrolou a všechno bylo bez závažnějších problémů. Času je strašně málo, přemýšleli jsme nad tím, jak pojmout přípravu. Až soutěž ukáže, zda jsme zvolili správně,“ doplnil Dostálek.
Na stole bylo také zahraniční soustředění, nakonec jej Zbrojovka minulý týden strávila v Luhačovicích. „Nedostali jsme pozvánku na Tipsport Cup na Maltu, ale řešili jsme, kde bychom mohli strávit čas v teple. Úplně se nám nezamlouvaly možnosti, nebyli ani k dispozici soupeři, proti nimž jsme chtěli hrát, proto jsme zvolili tuhle variantu. Stejně bychom po návratu museli trénovat na umělé trávě a myslím, že toho na ní ještě v lednu a únoru natrénujeme dost. Takže jsme nechtěli až tak měnit prostředí, proto jsme zůstali v domácích podmínkách,“ objasnil osmačtyřicetiletý stratég.
Pětinásobný český reprezentant ukončil před necelými dvanácti lety profesionální kariéru. V ní prožil mnoho zimních příprav odlišných od těch současných. „Úplně se proměnily. Dřív bývaly dlouhé od deseti do dvanácti týdnů, dva až tři měsíce. Prvních čtrnáct dní se jen běhalo, jezdili jsme na běžky. Měli jsme dvoufázové tréninky, ráno běhání, odpoledne běhání, do toho jsme se málo dostávali na hřiště, protože tenkrát ani nebývaly umělé trávy. Všechna hřiště byla zapadaná sněhem nebo zmrzlá, takže až třeba po měsíci se chodilo na nějaký plácek, kde se dal hrát fotbal,“ vzpomínal Dostálek, který debutoval v nejvyšší soutěži v sezoně 1993/1994.
Nynější zimní dril jeho svěřenců se nedá srovnat s tím, co zažíval jako aktivní hráč. „Dnes máte nachystaný zelený trávník na trénink, samozřejmě s umělým povrchem, ale je perfektně připravený a hřiště jsou v dnešní době tak udělaná, že pohyb na tom povrchu hráče až tak nebolí. Okamžitě můžete specificky trénovat fotbal, podmínky jsou dneska perfektní,“ srovnával.
Vždy patřil mezi kondičně skvěle připravené fotbalisty, polykání kilometrů mu nedělalo potíže. „Bylo sice náročné jen běhat, ale problém mi to nedělalo, spousta jiných hráčů s tím však měla potíže. Fotbal je kolektivní sport a jestliže to deseti hráčům vadí a pěti ne, někde je problém. Dneska k tomu přistupujeme jinak a myslím, že pro hráče jsou přípravy podstatně zajímavější a víc je baví,“ poznamenal.
K běžnému oživení zimní přípravy ještě před několika lety patřilo běžecké lyžování, které už současní trenéři nevyhledávají. „Kdo na běžkách neuměl, přijel ze soustředění tak zmordovaný, že se z toho čtrnáct dní dostával. Myslím, že docházelo i ke zraněním, která souvisela přímo s lyžařským sportem. Někdo se svezl a měl krásný pocit, že najezdil spoustu kilometrů. Pak tam byli hráči, kteří zapojovali víc ruce než nohy, pro ně šlo o utrpení,“ popsal Dostálek.
