Ten, který prošel mládežnickou akademií Chelsea. Ten, který se nevzdal svého milovaného fotbalu ani v době vleklých zdravotních problémů.

Ten, který se upsal na Hané zatím do léta 2019.

„Sám jsem zvědavý, co se mi ještě podaří z kariéry vymačkat,“ říká pětadvacetiletý šikovný slovenský záložník, který jako teenager figuroval třeba v nominaci na nejlepšího mladého hráče Evropy Golden Boy.

Ve stejném roce vyhrál cenu Isco, který dnes válí v Realu Madrid. To Lalkovič se bude snažit znovu nakopnout svou kariéru. Sebelítost však od rodáka z Košic nečekejte.

„Jsem zvláštní charakter, jen tak něco mě nezlomí,“ ujišťuje.

Jak se vám líbí v Olomouci?
Líbí se mi tady moc. Je tady dobrá parta, skvělé podmínky pro trénink a pro práci. Takže všechno pro to, abych mohl na sobě makat a zlepšovat se. Jsem rád, že tady můžu být.

Jak se seběhl váš příchod?
Byl jsem volný hráč. Když jsem se přes léto měl jít ukázat na zkoušku do několika klubů, tak jsem ještě nebyl po zranění fit. Posunulo se to až dál do podzimu, mezitím si ale kluby samozřejmě nakoupily a podepsaly jiné hráče.

Pak jsem byl v jednom anglickém klubu na zkoušce, už jsem se dohadoval jen o podmínkách, nakonec jsme to ale ještě odložili a mezitím jsem si volal s trenérem Jílkem. Ten mi říkal, že tady v Sigmě se jim zranil hráč a potřebovali by ho nahradit. Přišel jsem se ukázat, v jaké jsem kondici. Odehrál jsem jeden zápas za juniorku a pak už se jen dolaďoval kontrakt, což z mojí strany nebyl problém.

Kariéru jste rozvíjel hlavně v Anglii. Jak těžké pro vás bylo rozhodování ostrovy opustit?
Nebylo to pro mě vůbec jednoduché. Mluvil jsem o tom se spoustou lidí. Ale když jsem sem přišel, tak jsem měl od začátku dobrý pocit. Myslím, že si tady budeme dobře rozumět.

Kalas? Čech a Slovák v jednom klubu drží spolu

Váhal jste i kvůli nepříliš povedenému angažmá v Mladé Boleslavi, kde jste byl před několika lety?
Hrálo to roli, určitě. O Česku jsem moc jako o dalším angažmá nepřemýšlel. I proto jsem chtěl před příchodem hlavně mluvit s trenérem, když to přišlo. Taky jsem se ptal rodiny a kamarádů, co si myslí. Nebudu lhát, byly pozitivní i negativní reakce. Rozhodnutí na konci ale stejně bylo na mě a já jsem se rozhodl, že do toho půjdu.

Taky jste prý příchod konzultoval s Tomášem Kalasem a krajanem Miroslavem Stochem?
Oba mi řekli, že to pro mě bude dobré. Kalas dobře zná místní prostředí i trenéra Jílka. Musím říct, že právě trenér udělal hodně pro to, abych sem nakonec přišel. Znal mě ještě z doby, kdy jsem byl v mládežnických reprezentacích. Já jsem hned po prvním tréninku cítil, že bych tady chtěl zůstat.

Jaký vlastně máte vztah s Tomášem Kalasem, s nímž jste působil v Chelsea?
Když jsme hráli spolu, tak jsme samozřejmě byli v kontaktu víc. Čech a Slovák v jednom klubu, to je normální, že držíte spolu. V Chelsea jsme spolu v podstatě vyrůstali, vyhráli jsme tam taky soutěž rezerv. Hodně mu pořád fandím. Jsem rád, že se vypracoval a je z něj velmi dobrý hráč.

Když máte patnáct a chce vás Chelsea, není co řešit

Jméno klubu jako je Chelsea ve vašem životopise samozřejmě vzbuzuje pozornost. Jak na ni vzpomínáte? Byla to velká škola?
Samozřejmě. Nejenom, co se týká kvality a výkonnosti, ale člověk se tam strašně moc naučí o velkém fotbale. A taky o životě, protože tam žijete sám. Díky Chelsea jsem pak dostal šanci jít i do dobrých klubů. Možná, že jsem nevyužil na sto procent potenciál a schopnosti, které jsem měl, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu, ale to už je teď jedno. Teď začíná úplně nová kapitola mého života.

Doporučil byste stejnou cestu, kterou jste si prošel, i dnešním mladým hráčům?
Rozhodně. Když máte čtrnáct patnáct roků a chce vás Chelsea, Manchester City, United, Arsenal, Bayern, tak není co řešit. Pokud někdo řekne ne, tak si to pak musí sám vyřešit ve své hlavě.

Dostat se do áčka je na druhou stranu v takovém velkoklubu asi hodně složité, že?
Není to jednoduché, to je pravda. Ale je to dobrý start kariéry. Je to na každém, jak se s tím popere a jak s tím naloží, když se třeba do Chelsea neprosadí. Znám hráče, se kterými jsem tam byl v dorostu a kteří už dnes ani fotbal nehrají. Ale to je asi podobné všude na světě. Ne každý se s tím vyrovnává.