„Společně s mistrovstvím světa je to vrchol, na který se chce dostat každý fotbalista. Já nejsem výjimkou. Pokud existuje šance, určitě se o ni budu chtít porvat,“ říká čtyřiadvacetiletý obránce a rodák z Příbrami.

Čím si vysvětlujete, že jste na svou šanci v národním týmu čekal tak dlouho?
Asi to trvalo trochu déle, než jsem doufal, ale já to neberu vůbec nějak osobně nebo špatně. Postupovalo se na EURO, vyhrávalo se a trenér neměl prakticky důvod v nominaci cokoliv měnit. Pořád jsem ale věřil, že to přijde a nakonec jsem se tam dostal vlastně díky zranění Filipa Nováka z pozice náhradníka.

Jaké byly pocity, když jste se konečně dočkal?
Jedině pozitivní. Hrát za reprezentaci je sen každého fotbalisty. Pro mě se jednalo o posun na další kolej v mé kariéře. Jsem rád, že jsem dostal šanci a doufám, že jsem podal výkony, které trenér očekával.

Poprvé jste nastoupil v přípravě na Kypru. Byl jste hodně nervózní?
To asi ne. Přeci jen už jsem během své kariéry odkopal řadu těžkých zápasů. Ať už to bylo v dresu Plzně v evropských pohárech nebo třeba teď během působení v Brescii v Serii A. Právě zkušenosti z klubového fotbalu mi v tomto směru hodně pomohly. Samozřejmě, byl to první start za národní tým, takže tam nějaká nervozita asi byla, ale nebylo to nic neobvyklého.

Přesto, bylo to něco jiného oproti „běžným“ ligovým zápasům?
Zápasy na mezinárodní scéně jsou trochu odlišné, to je pravda. Ligová sezona je dlouhá, když se vám nějaký zápas nepovede, tak máte ještě relativně dostatek možností to napravit. Navíc jste s týmem prakticky v každodenním kontaktu. Na reprezentační úrovni se vidíme jednou za čas, máme pár dnů a tréninků, abychom se sehráli, připravili na soupeře. A to s vědomím, že jeden nezvládnutý zápas může znamenat velkou komplikaci. Z tohoto důvodu je lze považovat za náročnější, hlavně po psychické stránce.

V tomto směru nebylo jistě jednoduché vyrovnat se se složitou situací, kterou během posledních srazů způsoboval koronavirus, že?
Na prvním srazu v září panovala velká panika. Pro všechny z nás se jednalo o situaci, kterou jsme asi dosud nezažili. Pak už to během dalších srazů bylo lepší. Musím ocenit všechny lidi kolem mužstva, kteří nám za všech okolností vytváří perfektní servis a dělají maximum, abychom se i v těchto těžkých časech mohli maximálně soustředit na fotbal.

Nakonec se vám podařilo v závěru Ligy národů přeskočit Skotsko a postoupit do skupiny A…
Vážíme si toho všichni hrozně moc a těšíme se. Znamená to, že se teď můžeme konfrontovat s těmi nejlepšími národními týmy v Evropě, což nám může jen prospět. Jde o velké lákadlo nejen pro nás, ale i pro fanoušky, protože půjde o týmy s těmi největšími hvězdami evropského, potažmo světového fotbalu. Jen doufejme, že už v té době bude situace mnohem lepší a fanoušci budou moci být na tribunách.

Věříte, že budete konkurenceschopní?
Jsem přesvědčen, že ano! Máme výborné individuality a vyspělý tým, který si navíc v poslední době sedl. Máme zdravé jádro, výbornou partu, takže i tohle je důležité a věřím, že nám to může hodně pomoci. Nepůjde o nic jednoduchého, ale pro všechny je to výzva a taková konfrontace nás může zase posunout o nějaký ten stupínek směrem výše.

Když jste zmínil partu, tak její součástí byli i další dva odchovanci Příbrami Antonín Barák a Václav Černý. Jaké to bylo setkání?
Bylo to příjemné. S klukama jsme společně fotbalově vyrůstali, teď jsme se díky tomu zase sešli a po dlouhé době jsme tak mohli mimo jiné pokecat, za což jsem rád. Zároveň je to asi vůbec poprvé v historii, co se v áčku reprezentace potkali tři hráči z Příbrami. Pro tak malé město je to skvělá reklama a jen to dokazuje, že se tam fotbal, především pak práce s mládeží, dělá opravdu dobře.

Zpátky k vám. Jak po posledním srazu, kde jste odehrál kompletní porci minut, momentálně vnímáte svou pozici v reprezentaci?
Já jsem především moc rád, že jsem mohl nastoupit do každého utkání. Upřímně, asi málokdo čekal, že bych odehrál kompletní porci minut. Ani já sám jsem to nečekal. Jenže Honza Bořil byl pozitivní na koronavirus a zůstal jsem tam já s Filipem Novákem. To, že jsem dostal přednost, nic neznamená. Jsme vyrovnaná trojice a všechno se bude do budoucna odvíjet od naší formy a vytíženosti, protože mít a nemít herní praxi je v tomto ohledu diametrální rozdíl.

Mohlo by se ale zdát, že vaše vyhlídky směrem k EURU po listopadovém reprezentačním okně se výrazně zlepšily. Nemáte podobný pocit?
Těžká otázka. Je pravda, že reakce na mou osobu, které jsem měl možnost dosud zaregistrovat, byly veskrze kladné. Určitě mi pomohli spoluhráči, ale i to, že jsme zvládli ty poslední zápasy s Izraelem a Slovenskem. Jak herně, tak hlavně výsledkově. Vždycky to ale může být lepší. Jak už jsem řekl, základem je stabilně podávat kvalitní výkony v klubu, makat na sto procent a také být zdravý. To je jediná šance, jak se udržet v reprezentaci. Jestli pak přijde pozvánka na další přípravné, kvalifikační zápasy či dokonce na závěrečný turnaj mistrovství Evropy, to záleží na rozhodnutí trenéra.

Předpokládám ale, že nominace na závěrečný turnaj je jedním z vašich hlavních cílů, že?
Jsem si vědom, že na rozdíl od většiny ostatních kluků jsem neabsolvoval zápasy kvalifikace. EURO je ovšem společně s mistrovstvím světa vrchol, na který se chce dostat každý fotbalista. Já nejsem výjimkou. Pokud existuje šance, určitě se o ni budu chtít porvat. Šlo by o další velký krok v mé kariéře, zároveň i o můj další splněný životní sen.

Může být vaší výhodou, že jste schopen nastoupit na obou krajích defenzivy?
Určitá výhoda to být může. Na druhou stranu na pozicích krajních obránců je na obou stranách obrovská konkurence. Zatímco vlevo jsme s Honzou Bořilem a Filipem Novákem, tak vpravo jsou zase Vladimír Coufal s Pavlem Kadeřábkem.

Je vaše motivace o to větší, že jste v roce 2017 přišel kvůli zranění o EURO U21?
Dostat se na takový turnaj je vždycky cíl. Tehdy jsem se na to těšil celý ten turnus, bohužel těsně před startem mistrovství přišlo svalové zranění. Doufám, že teď už žádné zranění, které by mě připravilo o tak velký turnaj, nepřijde.

Bylo tehdy těžké se s tím srovnat?
Nejhorší bylo, že prakticky den dva po mém zranění jsme hráli, tuším, s Německem a já musel sedět na tribuně. Byl vyprodaný stadion, navíc se hrálo v Polsku, takže tam byla spousta Čechů. To pro mě bylo fakt hrozné. Nikde není psáno, že bych hrál, ale mrzelo mě, že jsem nemohl být součástí týmu. Místo toho jsem následně odjel léčit se zpět do Plzně, kde jsem tehdy ještě působil.

Momentálně jste hráčem italské Brescie, v jejíchž barvách jste setrval i po sestupu se Serie A. Proč jste se tak rozhodl?
V prvé řadě mám v klubu stále platnou smlouvu, která vyprší až v létě 2022. To byl hlavní důvod. Zároveň bylo vzhledem k celosvětové pandemické situaci složité hledat nějaké nové působiště.

Byly přesto nějaké možnosti na přestup či hostování?
Nějaké nabídky tam sice byly, ale ne úplně tak zajímavé. Po jejich vyhodnocení jsem došel k závěru, že vzhledem ke zmíněným okolnostem chci zůstat v Itálii. Uvidíme ale, co se stane v zimě.

Takže nevylučujete, že v zimě změníte dres?
Je to varianta. Právě i vzhledem k EURU. Určitě bych chtěl být více na očích. Ač italská, tak pořád je to druhá liga, což je z hlediska boje o nominaci do reprezentace trochu složitější. Teď se ale stoprocentně soustředím na Brescii. Co bude v budoucnu, to nechávám plně na lidech kolem mě.

Co zatím říkáte na průběh letošní sezony v Brescii?
Není to úplně podle našich představ, ale tak to někdy bývá. Po sestupu o patro níž to není nikdy jednoduché, protože týmy mají velkou motivaci se proti vám předvést a dávají do toho snad ještě více než sto procent. Někdo si třeba může říct, že jde o Serii B, ale je to velmi kvalitní soutěž, která je plná velmi dobrých a ostřílených fotbalistů se zkušenostmi právě ze Serie A.

Je tedy stále cílem návrat do Serii A?
Jednoznačně! Tahle sezona sice není a nebude vůbec jednoduchá, ale cíle jsou od majitele jasně dané a i my hráči to cítíme stejně. Momentálně je to trochu složitější, protože nám kvůli nákaze koronavirem vypadlo dost hráčů, ale je před námi ještě spousta zápasů.