Brněnský celek v utkání, které začínalo 12. června 1978 v pět hodin odpoledne, podpořilo přímo na stadionu přibližně sedm tisíc fanoušků. „Tehdy fotbalem nežilo jenom Brno, ale celá jižní Morava, v té době nehrály Slovácko, Zlín nebo Olomouc. Lidé se sjížděli na naše zápasy a fandili, bylo to něco úžasného,“ vzpomíná obránce mistrovského týmu Josef Mazura.
Výročí mu připomněl jeho spoluhráč a další brněnská legenda Karel Jarůšek. „Kaca mi volal, že je to pětačtyřicet let od titulu a že to taky nevěděl. Tak jsem se podíval na Google a viděl, že do Trnavy přijelo sedm tisíc lidí. Už je to dlouho, ale rádi si zavzpomínáme na takový úspěch,“ líčí Mazura.
Zbrojovka si zajistila titul kolo před koncem, vítěznou branku v Trnavě vstřelil v 74. minutě Petr Janečka. „Přitom jsem ten gól mohl dát já,“ usmívá se útočník tehdejší Zbrojovky Jan Kopenec. „Byl jsem u levé tyčky, Petr tam nabíhal, tak jsem mu to dal pod sebe a střílel do prázdné branky,“ hlásí Kopenec, který měl radost z přihrávky. Nenapadlo ho střílet. „Tenkrát jsme nebyli takoví… Důležité bylo vyhrát,“ směje se.
Prostředí v Trnavě i náročný soupeř stály proti výběru kouče Josefa Masopusta, ovšem brněnský celek svou úlohu zvládl. „V Trnavě se moc nevyhrávalo, zvlášť těžké to bylo, když jsme potřebovali uspět. Lidi tam byli do fotbalu hodně zapálení, fandili pořádně, na psychiku to bylo dost náročné,“ popisuje dnes třiasedmdesátiletý Kopenec.
V posledním domácím utkání sezony tehdy brněnský celek přivítal pražskou Duklu, kde už po mistrovských oslavách padl 0:1. „Oddechli jsme si, když jsme vyhráli v Trnavě. S Duklou to bylo vždycky na levačku,“ podotýká Kopenec.
Už po cestě ze Slovenska se bouřlivě slavilo a když autobus s brněnskými mistry dorazil do města, projel pěší zónou od České až k tehdejšímu klubu Bolero. I policisté je nechali jet. „Když viděli, že jsme to my fotbalisti, tak prohlásili, že nás vůbec neviděli, a utíkali z autobusu pryč,“ vyprávěl před časem gólman mistrovské party Josef Hron.
Nikdo v tu dobu nečekal, že i po pětačtyřiceti letech bude titul z roku 1978 stále jediný v historii Zbrojovky. „Když se někde potkáme, můžeme si povykládat, jaké to bylo, nemáme to jen z knížek, ale zažili jsme, o čem to je. Povedl se nám velký úspěch a zatím nás nikdo nepřekonal. Čeká se na nějakou generaci, která to jednou zvládne. Snad se toho dožijeme,“ hlesne Mazura, který má ve sbírce také olympijské zlato z Moskvy v roce 1980.
