V půlce února přitom Lužánky představovaly zchátralou ruinu se zákazem vstupu. „Když jsme se tam podívali, čuměli jsme s respektem. Nebyl jsem přesvědčený, že se to povede, ale měl jsem pocit, že Peťa Švancara je správný impulz, aby vše dopadlo," sděluje jeden z tvůrců benefičního duelu Marek Fišer. „Nejhorší bylo, že jsem zpočátku nesměl nikomu nic říct," usmívá se.
Nápad uspořádat duel za Lužánkami se zrodil na konci ledna, hned 17. února vyjely na zarostlý trávník sekačky a o čtyři dny později se uskutečnila první neveřejná brigáda. „Přijela těžká technika a asi jen patnáct dobrovolníků na odklízení dřeva, aby se nikomu nic nestalo," popisuje dlouholetý fanoušek Zbrojovky Fišer.
Jak šel čas za Lužánkami…
leden 2015: vznikla myšlenka na uspořádání rozlučky Petra Švancary za Lužánkami
17. února 2015: první neveřejná brigáda na stadionu
březen 2015: hlavní odklízecí práce, výsadba trávníku
duben 2015: stavební úpravy, na stadionu končila cyklojízda, brigádníky před zápasem s Plzní zdraví hráči Zbrojovky Brno
květen 2015: finišují stavební práce, dorostl trávník, různé zábavné akce
červen 2015: závěrečné úpravy, natírání plotů
27. června 2015: fotbalová rozlučka Petra Švancary
O týden později už dorazilo 150 brigádníků, kteří se pustili do boje se zpustošeným stánkem, kde se psala brněnská fotbalová historie. Dorazili i příznivci, kteří od přestěhování klubu do Králova Pole na fotbal nechodí. „Lužánky nejsou fáma, chiméra. Jde o místo, které mají lidé strašně rádi, s velkou historií. Jsem rád, že vznikla petice na vybudování nového stadionu. Není to o Petrovi Švancarovi, ale o nás všech, jeden bez druhého bychom nic neudělali. Lužánky všechny chytly, to se na akci nejvíc líbí," rozplývá se populární sedmatřicetiletý útočník Švancara.
Brigády se pořádaly každou sobotu či neděli podle utkání Zbrojovky, někdy celý víkend. „Pravidelně chodilo dvacet až čtyřicet nejvěrnějších a dohromady se za Lužánkami vystřídalo přes tisíc dobrovolníků, kteří odpracovali deset tisíc hodin," podotýká Fišer.
Tvůrci duelu v čele s družstvem Věříme Zbrojovce přestáli všechna úskalí. „Získali jsme politickou podporu, máme nejlepší trávník v Brně, zabetonovali jsme i třicetimetrovou puklinu v tribuně. Největší potíže nám dělala voda a elektřina, které za Lužánkami chybí," líčí Fišer.
Do toho si brigádnici sami zajistili občerstvení. „Někdo uvařil guláš, jiný napekl buchty, koláče, pivovar nám zadarmo přivezl pivo," popisuje jeden z iniciátorů akce.
Trávník vyrostl za dva a půl měsíce, od spalujících veder jej uchránilo kropení hasičů. „Má parametry lepšího tréninkového hřiště," říká Jan Rouzek, který jej vybudoval.
V sobotu se od devíti hodin ráno uskuteční finální brigáda za Lužánkami. „Zveme všechny fanoušky i s dětmi, každý může přiložit ruku. Zároveň budeme dodělávat a nacvičovat choreo," dodává Fišer.
Příští týden už Lužánky opět ožijí fotbalem. Prodalo se všech 23 tisíc lístků.
Nejtěžší bylo spravit velkou puklinu, říká fanda Jan Svoboda
Brno – Byl jeden z největších dříčů. Oddaný brněnský fotbalový fanda Jan Svoboda nevynechal ani jednu z brigád na obnovu stadionu za Lužánkami pro rozlučku Petra Švancary. „Vše ostatní šlo stranou," říká věrný zbrojovák s přezdívkou Šeba.
Proč se při obnovení stadionu za Lužánkami tolik angažujete?
Chodil jsem tam odmalička. Zažil jsem postup Zbrojovky do první ligy v devadesátých letech. Tehdy mi bylo dvanáct let. Vypravoval jsem se tam sám a úplně mě to pohltilo. Postupně jsem začal vymýšlet různé vlajky a ostatní věci kolem fandění.
Chyběl jste na nějaké brigádě?
Ne. Bylo jich ke dvaceti a vždy kvůli nim šlo vše stranou. Byla to pro mě priorita. Nemám teď vážnou známost, tak jsem veškerý volný čas věnoval Lužánkám.
Jakou jste měl při pracích na stadionu funkci?
Už šestnáct let pracuji ve stavební firmě, takže jsem měl na starosti organizaci a dohled při stavebních pracích. Hlavní ruku měl v tomto Paris Sideridis, když nemohl, zastoupil jsem ho.
V sobotu je poslední brigáda. Co vám zbývá udělat?
Už se jedná víceméně o úklid a odvoz dřeva. Bude nachystaný kontejner, do kterého všechno vyhodíme. Možná se ještě budou natírat schody na tribuně. Ale vše je v podstatě nachystané.
S čím bylo nejvíc práce?
Asi sehnat dostatek lidí. Můj otec, který se také angažuje, dokonce zaplatil několik lidí, kteří pomáhali. Kolikrát jsem tam s nimi makal sám. Co se týče práce, bylo asi nejtěžší spravit velkou puklinu v tribuně. Táhla se odshora až dolů. Museli jsme ji osekat a zabetonovat.
Zbudovali jste i stupínek pro Paruku – brněnského předříkávače chorálů…
Stloukli jsme ho ze dřeva, nic složitého. Šlo hlavně o ten nápad. Tribuny jsou velké a na to, aby je Paruka sjednotil a zdirigoval, je třeba vhodné místo.