Prst si zlomil začátkem října s pražskou Spartou patrně v souboji s Alešem Čermákem. „Stalo se to asi 
v patnácté minutě. Myslel jsem, že jsme se jen skopli 
a mám palec naražený. 
S přibývajícím časem to bylo horší. Musel jsem si v poločase nechat prst opíchnout, protože jsem na nohu nemohl došlápnout," líčil jedenatřicetiletý fotbalista.

Prošel si náročným obdobím, na jaře v pražské Slavii takřka nehrál, za poslední rok nastoupil jen k deseti prvoligovým utkáním. „Je to blbé, hrozně náročné, kdo si tím neprošel, asi neví, o čem mluvím. Člověk se pořád z něčeho hrabe," hlesl.

Při léčení zlomeného palce se všemožně snažil od fotbalu oprostit. „Kolikrát jsem od něj utíkal, abych neposlouchal věci okolo. Psychika je důležitá, když se necítíte dobře, ani se vám zranění hojit nebude," popsal Štohanzl, který už po dvou týdnech začal se zátěží. „Chodil jsem aspoň do posilovny, třetí týden už jsem jezdil na kole, plaval, pak jsem i běhal. Trénoval jsem každý den aspoň tři hodiny, ale nikdy vám to rozumně nenahradí pohyb na hřišti. Minulý týden jsem šel s klukama poprvé a byl jsem úplně vyřízený," řekl.

V sobotu od tří hodin odpoledne vyrukuje se Zbrojovkou na Srbské proti Příbrami. „Není to ideální, bodů tolik nemáme, snažíme se spíš psychicky podpořit. Je to důležitý zápas, hrajeme doma. Chceme vyhrát a uděláme pro to maximum," slíbil Štohanzl.