Nyní s jihomoravským týmem polyká tréninkové dávky na kondičním soustředění v Luhačovicích. „Nevím, jaká je teď moje pozice, rozhodne se po návratu ze soustředění. Manažer mi řekl, že na přípravu budu v Brně. Trénujeme od začátku ledna a když trenéry přesvědčím, zůstanu. V opačném případě chci zpátky na hostování,“ má jasno levonohý obránce.

Podzim strávil v druholigovém bosenském klubu HNK Orašje, kde odehrál patnáct utkání v základní sestavě. „V Bosně jsem se cítil výborně, skončili jsme po podzimu čtvrtí, ale máme velikou šanci na postup do první ligy,“ povídá Pejič.

Do Brna přišel před rokem a půl s vizitkou kapitána bosenské reprezentace do jedenadvaceti let. Ovšem nastupoval pouze v třetiligové juniorce. „Mrzelo mě, že jsme nedostal žádnou šanci. Na levém beku trenér vyzkoušel za rok snad šest hráčů kromě mě. Jediný jsem nehrál ani minutu,“ posteskne si.

Důvěru na jihu Moravy zatím nedostal, ani po podzimu se s jeho návratem vůbec nepočítalo, přesto nezahořkl. „Doufám, že teď už to vyjde. Chci v Brně zůstat, protože klub za mě bývalému zaměstnavateli zaplatil určitou sumu a já neukázal vůbec nic. To mě mrzí,“ pokračuje přesvědčivě.

Kvůli vysedávání na prvoligové lavičce přišel Pejič o místo v reprezentační jedenadvacítce, daleko má také k rozšíření jednoho startu v seniorském týmu Bosny. „Štve mě to tak napůl. Za mládežnický celek už věkem hrát nemůžu, ale v Bosně se děly hrozné věci, někteří hráči si platili, aby byli ve výběru jedenadvacítky,“ sděluje dvaadvacetiletý obránce.

Momentálně přijímá ve Zbrojovce také roli tlumočníka, protože zprostředkovává komunikaci se srbskými hráči Kovačevičem a Mitrovičem i Makedoncem Brdarovskim. „Česky jsem se domluvil za tři měsíce, dokonce vyslovím eř,“ chlubí se Pejič.