Změnu si vyžádala jeho rodina, zázemí jí chce vytvořit v České republice. „Varna je druhé největší přímořské město v Bulharsku, život se tam trošku po revoluci zastavil, všechno je malinko starší, ale se službami není problém. Pro rodinu to však na dlouhé žití nebylo ideální,“ vysvětluje devětadvacetiletý fotbalista. „Mám tam spoustu kamarádů a určitě se tam někdy ještě podívám, třeba na fotbal na novém stadionu, který staví,“ uvažuje.

Do Varny jej před rokem a půl doporučil někdejší znojemský spoluhráč Todor Yonov. „Je na každém, jak si poradí. Hráč dostane šanci jeden, dva zápasy, jak ji nechytne, jde pryč. Ve Varně skončilo dvanáct hráčů v létě, teď osm. Když nejsou výsledky, okamžitě jdou po hráčích, u nás se chodí po trenérech,“ popisuje Sukup.

Nejvyšší česká i bulharská soutěž jsou podle něj srovnatelné, rozdíl vidí ve fotbalistech. „U nás máme taky dobré hráče, ale soutěž je hodně soubojová a týmy přehrávají soupeře taktickou vyspělostí. V Bulharsku nastupuje hodně šikovných hráčů s balonem,“ říká.

Přímořské prostředí a vysoké teploty přinášejí jiný herní režim, na který si zvykal. „Měli jsme trénink v půl osmé ráno a večer až v sedm. Přes den byla teplota až dvaačtyřicet stupňů, ve dvě hodiny odpoledne se vyloženě odpočívá. Tady to bude jiné,“ uvědomuje si.

V Bulharsku se herně uklidnil. „Byl jsem divoký, dostával jsem hodně žlutých karet, už jsem se zklidnil. Bulhaři jsou horké hlavy, na tréninku se to párkrát semlelo, radši jsem se držel dál,“ usmívá se.

Informace o Brně získal také od bývalého hráče Zbrojovky Jana Malíka, s nímž se ve Varně potkal. „Trochu jsem znal prostředí klubu, ale nemusel jsem to řešit. Zbrojovka je velký klub, do takového jsem chtěl a jsem fakt rád, že se mi to splnilo,“ raduje se Sukup, jenž nyní žije s rodinou v Uherském Hradišti.