Po příchodu kouče Karla Večeři se vrátil zpátky na post gólmanské jedničky Zbrojovky Brno. Jenže comeback si Tomáš Bureš představovat určitě jinak. Ve čtyřech dosavadních zápasech Gambrinus ligy dostal deset gólů, naposledy v pátek tři od fotbalistů pražské Slavie. „Nemůžu pochopit, jak jsme mohli takhle ztratit vyhraný zápas. To je na facku, na prolískání, hlavou o zeď,“ soptil jedenatřicetiletý brankář.
Předpokládám, že vítězný ryk ze slávistické kabiny se neposlouchá hezky.
To je katastrofa. Bohužel ten zvuk zní teď v Brně až moc často.
Co zazní po takovém utkání v brněnské kabině?
Už si musíme říct něco ostřejšího, protože se to pořád opakuje, prostě pořád. Děláme otřesné chyby v defenzivě. Ztratit takový zápas je na facku.
Zlomila vás branka Jaroslava Černého do šatny?
Předně takový gól vůbec nemusel být, vlastně žádný z těch, co jsme dostali. Naše hra v defenzivě od čtyřicáté do šedesáté minuty byla hrůzná.
Co se stalo, přestali jste hrát?
Úplně! A nechápu proč, vždyť jsme pořád vedli. Nic se nedělo, Slavie musela dát gól a my jim vše tak usnadníme. Doteď jsem to nepochopil.
Za stavu 1:0 jste se soustředili, přidali druhý gól, ale pak jste dali prostor sešívaným.
Slavia si vytvořila jednu šanci z naší standardky, jinak jsme pořád hráli na jejich půlce. Nevím, jestli jsme byli pasivní, nebo jak to vypadalo z tribuny, ale nad druhým a třetím gólem pořád kroutím hlavou.
Rozhodly chyby?
V zápasech předtím jsme udělali spoustu individuálních chyb a se Slavií to bylo podobné. Před prvním gólem jasně můžeme odkopnout balon, při druhé brance má protihráč nalevo moře času, aby nacentroval na úplně volného Kisela a o třetí brance ani nemluvím. Ještě Jarolím trefil míč kolenem a ten se odrazil od břevna. To je vrchol. (nazlobeně si odplivne)
V defenzivě je největší počet zkušených hráčů. Proč chybují právě oni?
Všichni jsme jenom lidi a chyby dělají všichni. Viděli jste na mistrovství světa, co někteří frajeři vymýšleli za hrozné věci. Jenže k fotbalu patří. Buď je soupeř nepotrestá, nebo bohužel jo. Slavia měla šest šancí a dala nám tři góly.
Několik šanci jste měli i po otočení výsledku, ale na hráče už asi dolehla křeč…
Zdravko (Kovačevič – pozn. red.) nedal gól z čáry, jednou vykopli míč obránci, asi se to tak mělo stát. Zápas blbec, akorát jich je už najednou moc.
Tušil jste, že po třetí brance Slavie je po nadějích?
Myslím, že deka na nás padla, přesto jsme se ještě zvedli. Vytvořili jsme si šance na vyrovnání.
Když dostanete dva rychlé góly po sobě, co pozorujete na obráních?
To je úplně jedno, protože každý hráč by v ten moment nejraději utekl ze hřiště. Což samozřejmě nejde. Zápas se Slavií asi za hlavu nehodíme, protože už bychom hodili čtyři.
Místo volna vás trenér nažene před video a přehrává zápas?
Máme trénink. Někdy řekne hodnocení hned po utkání, ale myslím si, že je lepší mít chladnou hlavu a rozebrat vše druhý den. Podívat se na chyby, poučit se z nich a pokud je opakujete, pak jste blbec. Bohužel mi připadá, že je opakujeme, takže jsme asi blbci.
Za čtyři zápasy jste dostal deset branek. Vyčítáte si je?
Přemýšlím, co mám teď udělat. Většina padne k tyči, nebo odrazem od víka, sám jsem z toho hotový. To není normální, nemáme vůbec žádné štěstí. A když konečně něco chytím, stejně prohrajeme, je to na h…
Připouštíte si, že situace Zbrojovky začíná být velmi vážná?
Jde do tuhého, co si budeme nalhávat. Zápas v Ostravě nebo Jablonci jakž takž beru, ale doma se Slavií? To je na facku, na prolískání a hlavou o zeď. Nemůžu pochopit, jak jsme mohli takhle ztratit vyhraný zápas.
Co tedy momentálně tým postrádá?
Podle mě o porážkách rozhodují obrovské individuální chyby, které se kupí.
Jaký je na ně lék?
Leda postavit jiného hráče, jenže musíte hrát s tím, koho máte. Potřebuje pořád trénovat a hlavně se z toho nepodělat. Jinak bude problém. Teď nás čekají čtyři těžká kola, pak už musíme bezpodmínečně vyhrávat. Jsem zvědavý, jestli porazíme mužstva, která bychom porážet měli.
Jakým způsobem se po takových utkáních léčíte?
Půjdu za malou dcerkou a ta mě z toho dostane stoprocentně. Začínám dost přemýšlet, kde, proč a jak. Nejhorší je, když vám trenér ukáže zápas na videu. Děláme moře individuálních chyb a hrajeme ligu, kde nás každý potrestá, zvlášť týmy jako Slavia.
Trenér Večeřa bývá po takových utkáních hlučný, nebo spíš pedagogický?
Tak i tak. Někdy je potřeba udělat bububu, jindy zase pohladit. A když nepomáhá ani jedno… Ale vyměnit čtyřiadvacet hráčů teď asi nemůžeme.
Nastoupili někteří hráči proti Slavii pod hrozbou setrvání v týmu?
Opravdu nevím, na to se zeptejte trenéra. Je nás čtyřiadvacet a každý má na tréninku dokázat, že do sestavy patří. Když se nám nedaří, musí přijít nějaký impulz.
Mužstvo je poskládané ze starších a mladších fotbalistů. Kdo tým potáhne mizérie?
Určitě staří, kteří mají celek vždycky podržet, jenže ti také o porážkách víc přemýšlí. Ještě máme šestadvacet kol, nic se neboří. Každý zápas však bude o všechno, musíme začít někde bodovat a vyhrávat.
