Rosický klub vyřešil nedostatek útočníků nasazením osmadvacetiletého ředitele a trenéra. „Měli jsme nějaké zraněné a nemocné kluky, šlo spíš o výpomoc. Když budou všichni zdraví, budu chodit jen za béčko," objasňuje Čejka.

Aby utkání 1. B třídy, kterou hraje rosická rezerva, vyměnil za divizní mužstvo, zapříčinil Petr Čuhel. Bývalý kouč prvoligové Zbrojovky pomáhá Rosicím jako konzultant a Čejku dřív vedl v dorostu Zbrojovky, Kohoutovicích a Blansku. „Když mi nabídku dal, ptal jsem se v první řadě přítelkyně, zda souhlasí, protože v práci už tak trávím hodně času. Hraní mi posvětila," směje se ředitel, který většinu kariéry odehrál ve třetí lize.

Tu především kvůli trénování opustil, poslední tři a půl roku nastupoval v Křoví, které hraje 1. A třídu na Vysočině. „Tam jsem neměl jediný trénink, na druhou stranu jsem na hřišti každý den s dorostem, takže se nějak udržuju," přiblížil Čejka. „Kdybych si nevěřil, nejdu do toho. Ale abych byl platný pro divizi, musel bych se zapojit do pořádného tréninku včetně posilovny," má jasno.

Když stíhá, přípravu s prvním týmem absolvuje. „Myslím, že jsem nijak nezaostával. Kdybych se do toho ponořil, hraní by mě bavilo. Jenže povinností spojených s ředitelováním, trénováním mládeže a vším papírováním je strašně moc," přiznává.

Proto dá přednost rosickému béčku. „Budu s áčkem trénovat, abych byl připravený zasáhnout v případě potřeby. Ale raději budu, když nastoupí mladší kluci, do kterých jsme vložili peníze, čas a práci," prohlašuje jednoznačně.

V týmu podle něj žádnou neplechu nedělá, že se z ředitele stal spoluhráč. „Se spoustou kluků jsem kamarád, žádný problém není. Kdybych nějaký vycítil, vůbec do toho nejdu. Myslím, že se přede mnou kluci ani nijak nehlídají," usmívá se Čejka.