Veliké očekávání ovšem svěřenci trenéra Karla Brücknera nenaplnili. Ani zdaleka nenavázali na poslední vystoupení společného československého výběru, který v roce 1990 dokráčel do čtvrtfinále.

V Německu skončil český národní tým už po základní skupině, s jedinou výhrou na kontě. „Vyřazení samozřejmě bolelo, ale pořád vyhrávat nelze. Nejsme roboti. I tak to pro mě byl úžasný zážitek,“ vrací se k jediné české účasti na mistrovství světa záložník Marek Heinz, který strávil sezonu 2008/2009 v kabině 1. FC Brno.

Národní mužstvo přitom vstoupilo do německého turnaje náramně. Výhrou 3:0 nad USA, kdy se už v páté minutě trefil Koller a po něm dvakrát dirigent Rosický.Po

Jenže další utkání už Češi nezvládli. Zraněného Kollera nahradil na hrotu Lokvenc a s ním byl útok bezzubý.

Ghaně podlehli hráči se lvíčkem na prsou 0:2. Už ve druhé minutě skóroval Asamoah Gyan, osm minut před koncem pečetil skóre Sulley Ali Muntari. Jenže od pětašedesáté minuty hráli čeští reprezentanti bez vyloučeného Ujfalušiho.

„Šampionát nám nevyšel, o čemž částečně rozhodl už zápas s Ghanou. Je to škoda, ale zůstaly aspoň zážitky. Němci měli všechno perfektně zorganizované. Na stadionech vládla nádherná atmosféra,“ vzpomíná brněnský odchovanec Jan Polák, který naskočil do druhého poločasu zápasu s Afričany namísto kapitána Galáska. V prvním utkání hrál jen osm minut.

Nejvíc na sebe nekompromisní štítový záložník upoutal v závěrečném duelu s pozdějšími světovými šampiony Italy. Bohužel pro něj velmi nešťastně.

Češi prohráli 0:2 po gólech Materazziho a Filippe Inzaghiho. Polák nastoupil v základní sestavě, jenže v nastavení první půle viděl druhou žlutou kartu a zápas nedohrál. „S odstupem času už vyloučení beru jako fakt, život jde dál. Tenkrát jsem nechtěl s nikým mluvit. Pak na mě prskali lidi z novin i někteří trenéři. Bylo pro mě důležité, že se mě tým zastal,“ říká po čtyřech letech fotbalista belgického mistra Anderlechtu Brusel.

V Německu se však představil ještě coby hráč bundesligového Norimberku. „Samozřejmě jsem se chtěl ukázat, což nakonec moc dobře nedopadlo,“ utrousí Polák.

Semifinalisté mistrovství Evropy z roku 2004 tak zamířili domů už po základní skupině, v níž získali tři body. „Pod trenérem Brücknerem jsme dvakrát postoupili na Euro, jednou na mistrovství světa, měli jsme silnou generaci hráčů. Jsem rád, že jsem se do Německa dostal, přesto jsem čekal trochu víc,“ naráží Heinz na pouhých dvanáct turnajových minut, které odehrál v závěru střetnutí s Itálií a za něž stihl jednou vystřelit na bránu.

V záložní řadě české reprezentace tehdy váleli fotbalisté se zkušenostmi z nejlepších evropských lig jako Nedvěd, Poborský či Galásek. „Proto jsem toho na šampionátu zase tolik neodehrál, vlastně jen dva poločasy. I tak pro mě byla velká zkušenost učit se od takových hráčů. Pavel Nedvěd pořád říkal, že ho něco bolí. Pak šel na hřiště a zahrál vždycky neuvěřitelně,“ směje se Polák.

NĚMECKO 2006

Zápasy českého týmu:
Skupina E
USA – Česká republika 0:3
Česká republika – Ghana 0:2
Česká republika – Itálie 0:2
Česká republika skončila třetí a nepostoupila do play off.

JAROSLAV KÁRA
TOMÁŠ SVOBODA