Zaujala vás nabídka práce s fotbalovou mládeží?

Když jsem v létě skončil, díval jsem se, jestli se něco neuděje, ale v téhle době bohužel tolik pracovních příležitostí nebylo. Z jedné strany mi to vyhovovalo, protože jsem se mohl víc věnovat rodině a dětem. Na druhou stranu se dívám i na to, jak se mohu aktivně zapojit do nějakého dění. Znám lidi na Jihomoravském krajském fotbalovém svazu, takže jsem rád přijal nabídku, abych se stal ambasadorem a zapojil se do propagace mládeže.

Lákala vás právě mládež?

Ta mě zajímá, protože si myslím, že dětem mohu dát nejvíc, zvlášť v dnešní době. Nejde jen o pohyb, ale i fotbalové dovednosti, protože se na nich dá strašně pracovat. Není to jen o tom, že mají nějakého trenéra, hlavní je, aby kluci chtěli. Pak myslím, že se dá spousta věci vypilovat a můžeme se dostat tam, kde jsme s nároďákem byli. Začít se musí na okrese, když budou lidé správně pracovat, dá se z toho dost vytřískat.

Až to doba umožní, budete se objevovat na kempech a pracovat s dětmi?

Jasně, aby děti měly motivaci. Samozřejmě vzory jsou Messi, Ronaldo, Lewandowski, s těmi se nemůžu srovnat, ale myslím, že jsem si svoje taky odehrál a dětem můžu něco dát, pobavit se s rodiči, potom může přímý kontakt s dětmi něco přinést. Hlavní je motivace k práci a aby to děti bavilo.

Myslel jste na takovou cestu už v době, kdy jste hrál?

Říkal jsem několikrát, že chci zůstat u fotbalu. Samozřejmě vím, že to není tak, že člověk skončí a hned někde začne. Na druhou stranu jsem rád, že jsem po fotbale měl nějaké volno a mohl se věnovat svým dětem a rodině. Vidím, že naši kluci si na to strašně zvykli a myslím si, že jim to dost pomohlo. Je blbé, že nemohou trénovat s dětmi, protože se jim kolikrát nechce. Máme čtrnáctiletého a desetiletého syna, mladší samozřejmě není na takové úrovni, aby se do všeho dokopal. Musí ho to bavit, jinak je strašně těžké s ním pracovat, ale to je všude v kolektivu. Nemá smysl, aby se dítě lámalo k něčemu, co nechce. Výhledově jsem se chtěl podívat na něco, co souvisí s fotbalem. Nabídka přišla, sice se teď nemůžeme účastnit turnajů, kempů, zápasů, výběrů, ale věřím, že to přijde, doba se uklidní a budu se podílet na takových věcech.

Trénování vás neláká?

Ani ne. Dětem jsem se sice věnoval, ale to plyne spíš z mé zkušenosti, co je třeba pro ně dobré. Nevím, jestli jsem typ na trénování. Vím, jak je těžká komunikace, příprava tréninků, zápasy, bohužel hodně rodičů je nespokojených s vytížením svých dětí, i když by si do toho trenéři samozřejmě neměli nechat kecat, musí mít svou vizi. Na rovinu asi nejsem úplně typ k trénování, nikdy mě to moc nemotivovalo. Je to nevděčná práce a vím, jak moc zabere času. Trenéři mají svou práci, po ní jdou na trénink. Čas je nenahraditelný a trénování ho dost zabere. To je důvod, proč se do toho úplně nehrnu.

Radši vrátíte manželce a dětem dobu, kdy jste hlavně hrál fotbal?

Určitě. Dvaadvacet let pro mě až na výjimky víkend nebyl, o dovolené nemluvě. Měl jsem dva tři týdny, asi dvakrát se mi poštěstilo šest týdnů, ale to je dlouho, čas je nenahraditelný v mém věku. Pro mě je důležité, aby se to dalo koordinovat, abych byl aktivní, ale taky čas uzpůsobit sobě a rodině.

S hraním jste skončil v létě, chybí vám fotbal?

Chybí, ale ne tak, že bych musel hrát. Když jsme si zakopal s dětmi, nebo jsme udělali v uvozovkách trénink, docela mě to naplnilo, jako bych měl zafixované, že si člověk splnil svoje. Nemyslím vůči dětem, ale sám sobě, že jsem něco udělal. Na druhou stranu zranění přibývala, o čemž jsem se přesvědčil, když jsem si na podzim párkrát zaběhal nebo zahrál fotbal. Nějaký problém mám, musel jsem i přestat sportovat z toho důvodu, takže myslím, že jsem udělal dobře. Zdraví je taky nenahraditelné a jde mi o to, abych mohl normálně fungovat a věnovat se dětem, než abych to hrnul přes nějaké blbosti. Nemyslím si, že bych tuhle sezonu úplně pomohl týmu, ve kterém bych eventuálně hrál. Fotbal mám v televizi, můžu se na něj podívat a když jsem potřeboval, pročistil jsem si hlavu při běhání nebo cvičení.

Výběr ambasadora
„Nápad vzešel z naší komise mládeže a výkonný výbor návrh schválil. Volbou Honzy Poláka do funkce ambasadora chceme, aby správně nasměroval mladé fotbalisty. S tím, kde všude byl, v něm vidí vzor, kam se mohou dostat, když na sobě budou pracovat.“
Josef Dvořáček, sekretář Jihomoravského krajského fotbalového svazu

Bez potíží se přemluvíte, abyste udělal něco pro sebe?

Právě že jo. Vždycky jsem nesnášel běhání, jak jsem měl tolik příprav v zimě i v létě, i když posledních několik let se ve fotbale všechno renovovalo, jen o běhání to tak úplně nebylo, hodně se dělaly věci s balonem. Není to jako dřív, kdy začala příprava a týden se chodilo jenom běhat, potom se přidával balon, síla a všechno. Teď se začne s míčem, všechno je tam zakomponované, což je trochu zábavnější, ale náročné pořád. Snažím se udržovat, když problém není, protože pořád asi cítím dozvuky, že jsem vnitřně nervózní, když něco nejdu udělat, nezpotím se, neodreaguji či neodfiltruji. Pořád to potřebuju, ale hraní mi tak nechybí.

Jak tedy vypadá každodenní náplň po konci kariéry?

Děti mají ve škole distanční výuku, mladší syn sem tam potřebuje pomoc, takže jsem se jim věnoval, odpoledne mají děti své individuální plány od trenérů, což děláme taky pár hodin. Trenéři chtějí zpětnou vazbu, takže natáčím videa. Možná to vyzní blbě, když řeknu, že to je trochu stereotypní náplň, ale strávil jsem čas s rodinou. Je to lepší, než něco dělat sám pro sebe a nebýt doma. Tomu doba nahrává.

Českým fotbalem od října hýbe aféra s ovlivňováním zápasů kolem bývalého místopředsedy asociace Romana Berbra. Vaši spoluhráči z reprezentace v čele s Vladimírem Šmicerem založili projekt Fevoluce, který chce fotbal očistit. Zapojíte se do fotbalových funkcí?

Teď jsem do toho nějakým způsobem naskočil, chci se rozkoukat a uvidím, jak se všechno bude vyvíjet, jestli mě to bude naplňovat. Zajímá mě to, samozřejmě chci získat poznatky a nějak fungovat, když se mi to zalíbí, budu se i posouvat. Nemělo by smysl jen někde sedět na zadku. Jako většina lidí to mám tak, že je lepší jít si za nějakým cílem, než že bych jen přijel, dal si kávu, pokecal, vyfotil se s dresem a jel domů. To by mě úplně nebavilo. Výhledově pokud mě to bude bavit, zapracuji se a budou mě tady nadále chtít, vidím prostor k posunu v téhle sféře.

Vaši spoluhráči z projetu Fevoluce vás neoslovili?

S klukama jsem se o tom nebavil. Samozřejmě je to dobrý nápad, vzešel rychle, ale v dnešní době asi není na co čekat, vidíme, co se kolem nás děje. Neděláme dobrou reklamu českému fotbalu ve světě. Je strašně důležité, že se do toho kluci v čele se Šmícou vrhli, to jen kvituji a podporuji, změny určitě mají nastat. Všichni chceme, aby tady byl nastavený normální režim, aby byl fotbal čistý a mohli jsme si zahrát, porvat se na hřišti. Ne abychom byli někým ovlivnění a člověk v zápase věděl, co se bude dít, když není hloupý. Chceme si to rozdat, ať je to férové, jako když se dívám na Ligu mistrů. Samozřejmě chyby jsou, ale podle mě ne úmyslné nebo dělané tak, aby to někdo ovlivňoval. Dosáhneme toho co nejdřív jedině tak, že se celý český fotbal změní.

Takže vzhlížíte k valným hromadám jednotlivých svazů a ke změnám osob ve funkcích?

S tím jedině souhlasím. Byl jsem na hřišti a vím, jak se to kolikrát odehrávalo. Neudělám, že někoho nařknu, ale samozřejmě by se to nějakým způsobem mělo trochu vysekat, začít od znova a s novými lidmi, řízením, vizí, jak se to má dělat. Bez obměny lidí se nic nezmění.

Překvapilo vás, kam až současná fotbalová aféra sahá?

Kdy jsem do fotbalu v sezoně 1998/1999 naskočil, některé věci byly nějakým způsobem řízené, ale tenkrát jsem byl mladý a nějak to neřešil. Člověk si to přebírá až zpátky. Když jsem byl venku, tolik mě to nezajímalo. Nechci to komentovat, to mi nepřísluší. Na druhou stranu když jsem se vrátil do Brna, člověk vidí, že se pořád něco děje. Spíš je blbé, že to lidem, médiím nebo policii nevadilo, že se to neřešilo. Jestli nebyly podněty, že to nevyšlo na povrch jako teď? Nikdo se nesnažil něco změnit, to mi vadilo, ale taky to říkám teď, protože nemyslím, že bych něco změnil. Když někdo chtěl, aby se něco událo, vždycky se to smetlo a jelo se dál, což je blbé.

Věříte, že český fotbal směřuje k lepší době?

Věřím, že jo. Samozřejmě vím, jak kolikrát něco funguje v politice i jinde, někteří lidi drželi spolu a bylo strašně těžké, aby se něco udělalo. Nemám k tomu přesné informace, proto nikoho obviňovat nebudu, s nikým jsem do styku ani nepřišel. Budu rád, když se něco změní a začneme tady od znova, aby se na nás nedívali venku, že se tady dělá fotbal špatně. Sami sebe odstrkujeme víc na východ, pro Němce pořád spadáme mezi východní země jako Rusko. Všechno je strašně lehce ovlivnitelné, což by nemělo být.

Setkal jste se někdy se snahou ovlivnit zápas?

Něco člověk čte v novinách, ale v reprezentaci by si to nikdo nedovolil, na stejné úrovni to funguje v Lize mistrů, Evropské lize. V Německu nebo v Belgii jsme se sice několikrát cítili poškození, ale nevěřím tomu, že to bylo úmyslné. Tam už je to strašně dlouho nastavené správně. Jasně, vidíme i v Anglii kolikrát chybu i se systémem VAR, člověk si u televize říká, že to ani nemůže být. Viz Tomáš Souček, který dostal červenou, že si chtěl jen přendat ruku přes hlavu soupeře. Je tam náznak lokte a rozhodčí to zase vyhodnotí jinak. Jsou určité chyby, penalty, fauly, karty, lidský faktor může normálně selhat, ale neměl by být nastavený na selhávání.

Jak tomu zamezit?

Je strašně důležité chyby řešit transparentně, aby všichni věděli, jak se to řeší, ne aby to někdo tutlal a řešilo jen pět lidí. Když chybu vidí lidi v televizi, hned po zápase se má rozebrat VAR, vystoupí určití lidé a druhý den to řeší třeba komise rozhodčích. Jde mi o čistý fotbal, aby se cokoli, ať už se jedná o dotace, rozhodčí, mládež, řešilo transparentně, aby všichni všechno věděli a bylo to jasné. Jsem pro zveřejnění částek, komu ublíží, když to všichni budou vědět? Řeknou si, že někdo dostal tolik peněz, ale je to v účetnictví, vše jasně dané. Důležitá je transparentnost, aby se nikde nic netutlalo, nešuškalo, nikdo nenapovídal a nepráskal, aby vše bylo otevřené a nikdo neměl pochybnosti. Jakmile budou, nebo si budeme lhát, tak je to blbé.

Pomůže vaše pozice ambasadora mládeže ke zvýšení renomé Jihomoravskému krajskému fotbalovému svazu, který často vystupoval proti Berbrově politice?

Nikdy jsem neměl zapotřebí nic brát nebo kazit, sázení se mě naštěstí netýkalo, v tom mám čisté svědomí. Vím, jak to na Jihomoravském krajském fotbalovém svazu dělali, že se vždycky ohradili vůči těmhle lidem, byli za nepřítele, vyvrhele, což v té době muselo být strašně těžké. Za to je oceňuji, protože ten nápor přece musel být obrovský a ustáli ho. Teď myslím, že je správná doba, kdy se má něco změnit, třeba se zbytek republiky podívá, jak to dělali kluci v Brně nebo v okolí, nechci někoho vynechat.

Je to inspirace?

To je pro příště jediná dobrá cesta a snažím se ji podpořit, protože tou bychom se měli vydat. Prvně se vyjádřila Fevoluce v čele se Šmícou a Rudou Řepkou, což je perfektní. Honza Koller kandiduje na Písecku, Honza Rajnoch se stal předsedou v Praze-západ, Vladimír Kristýn je opět zvolen jako předseda Blanska, Antonín Kordula kandiduje v Okresním fotbalovém svazu Hodonín. Podporuji je a věřím, že se to změní, lidi si to uvědomí a ti správní podpoří tuhle správnou věc.