Dlouhánovi Doškovi dodával sebevědomí i motivaci Koller

28. 1. 2013

Redakce

Brno - /ZBROJOVÁK STOLETÍ/ Vytáhlý, téměř dvoumetrový útočník měl kvůli své výšce problémy nejen při cestování, ale hlavně při reakcích fanoušků. Někteří z nich totiž neuměli ocenit jeho prospěch pro tým a viděli jen některé neobratné pohyby, které jsou u takto vysokých hráčů pochopitelné.

Libor Došek | Foto: Archiv

Jakmile něco zkazil, okamžitě následoval pískot, řeči o kopytech a skandování: Došek ven! „Ze začátku jsem si to dost bral a mělo to negativní vliv na můj výkon. Pomohl mi táta, s nímž jsme to doma pořádně rozebrali. Řekl mi, ať se na pokřikování vykašlu a soustředím se jen na hru. Ať si lidi řvou, co chtějí. Dost mi taky dodával sebevědomí případ Jana Kollera. Byl pro mě vždy obrovské povzbuzení, když jsem viděl, kam až to dotáhl. A přitom měl v začátcích podobné problémy jako já. Dlouzí hráči to mají vždycky těžké, dobře si pamatuju, co si v Brně vytrpěl Pavel Holomek," svěřuje se.

Přes tento hendikep se však dokázal prosadit. Když na začátku roku 2004 odcházel po pěti letech v kádru brněnského A-týmu do Liberce, drtivá většina jihomoravských příznivců této ztráty hodně litovala. Tehdy už byl klíčový hráč mužstva, když v patnácti zápasech nastřílel sedm gólů a v předchozí sezoně jich dal dokonce deset. Další tři trefy přidal v letním Intertoto Cupu, z toho po jednom do sítě Villarrealu i Guingampu v nejslavnějších zápasech zbrojovácké éry na Srbské. Stejně jako jeho otec a strýc má mistrovský titul, jenže na rozdíl od starších členů rodinného klanu jej nezískal s Brnem, ale se Spartou.

Stálice posledních let první ligy nechala svoji výraznou stopu i v Liberci, Teplicích a Uherském Hradišti. Pro oba bývalé zbrojováky, stejně jako pro jeho mámu Jaroslavu (dlouholetá pracovnice sekretariátu klubu pozn. red.) a mladšího bratra Petra (od roku 2012 organizační manažer klubu pozn. red.) tak často nastává dilema, komu fandit. „Nejlepší by bylo, kdyby Brno vyhrálo 4:3 a Libor nastřílel hattrick," shodují se všichni.

Na začátku roku 2009 si Došek vyzkoušel dosud jediné zahraniční angažmá v řecké Škodě Xanthi. Začalo pro něj naprosto famózně, když se při ligové premiéře s Levadiakosem trefil hned třikrát a skvělým výkonem přispěl k hladkému vítězství 4:0. O týden později pak přidal další trefu, kterou se podílel na výhře 2:1 nad silným AEK Atény. Vše vypadalo báječně, jenže další góly už nepřišly a v létě se český dlouhán vracel zpět do české nejvyšší soutěže.

Je až neuvěřitelné, že si při svých kvalitách nepřipsal jediný start za reprezentační áčko. V době, kdy byl národní tým zvyklý hrát systémem na Jana Kollera, byl totiž tou nejvhodnější alternativou za „kolohnáta" ze Smetanovy Lhoty. V září 2007 byl dodatečně nominován na kvalifikaci Eura proti Irsku, ale zápas proseděl na lavičce náhradníků. Měl trochu smůlu v tom, že dlouhá léta vedl národní tým Karel Brückner, který měl Doška spojeného s neúspěchem na olympijských hrách v Sydney v roce 2000. Tam totiž zazdil jasnou šanci v utkání s Kamerunem, čímž český tým přišel o postup ze skupiny.