Teprve tam jsem poznal pořádné tréninky. A docela se mi dařilo. Brzy mě začali povolávat k zápasům za krajské výběry a zahrál jsem si i v mládežnických týmech Československa, kde jsem se potkal v útoku například i s později slavným Jožkou Adamcem. V osmnácti jsem se pak dostal i do druholigového kádru Gottwaldova," vzpomíná na své začátky ve velkém fotbale.Do nejvyšší soutěže nakoukl poprvé na vojně v ČH Bratislava, s níž získal třetí místo v lize. „Při výběru branců na Strahově, kde nás bylo asi dvě stě padesát, si mě přitom vybrala pražská Dukla, kam jsem taky dostal povolávací rozkaz, a dokonce jsem tam i absolvoval přijímač. Jenže po čtyřech týdnech mě převeleli do ČH Bratislava výměnou za Adamce, kterého chtěl mít reprezentační trenér Vytlačil v Dukle. Trochu mě to mrzelo, protože nás tehdy bylo v Dukle ze Zlína víc v čele s vynikajícím Rudou Kučerou. Ale v Bratislavě jsem nakonec prožil možná nejlepší období své kariéry. Potkal jsem tam spoustu skvělých fotbalistů, hrávali se mnou Tichý, Buberník, Kačáni, Dolinský, Weiss nebo Scherer," vyjmenovává největší hvězdy, které se prosadily i v reprezentačním mužstvu.

V té době patřil i Farmačka do širšího výběru olympijského týmu, který se připravoval na letní hry v japonském Tokiu 1964. „Jenže v roce 1963 se Rudé hvězdy rušily a já pak vojnu dokončil v druholigovém Komárně, odkud už mě mezi olympioniky nepovolali," lehce lituje toho, že se nemohl víc poprat o místo v kádru, který pak vybojoval stříbrné medaile.

Po vojně se vrátil do druholigového Gottwaldova, ale už v sezoně 1963/1964 přestoupil do Brna. „Vyhlídli si mě tehdejší lanaři Zbrojovky, pánové Nepala s Frankem, určitou roli v tom sehrál i pan Drbal, který měl v Brně prodejnu obuvi, jež patřila pod Svit, a zároveň byl ve výboru Zbrojovky," řekl.

Do Brna přišel jako útočník, ale později nastupoval nejčastěji v záloze. „Dřív jsem hrával středního útočníka, trenér Sezemský mě posunul do zálohy, protože tam asi chyběli tvořivější hráči. Jenže zase tak velký rozdíl to pro mě nebyl. Dřív se hrálo v rozestavení 3-2-5 a my přešli na 4-2-4, přičemž já hrál toho ofenzivnějšího záložníka. Takže jsem se ze svého původního místa jen trochu stáhl," vysvětluje svůj posun v sestavě.

Ve Zbrojovce vydržel čtyři prvoligové a další dvě druholigové sezony, zahrál si i krásné zápasy ve Veletržním poháru, předchůdci dnešního Poháru UEFA. V něm nastoupil i proti Alexi Fergusonovi, slavnému kouči Manchesteru United, který hrával za skotský Dumfermline a Zbrojovce dal dokonce gól z pokutového kopu. „Tak to jsem vůbec nevěděl, ostatně tehdy ještě nebyl tak slavný. Zato si pamatuju výhru 4:0 nad italskou Fiorentinou, proti které jsem ale bohužel nenastoupil," připomíná slavný duel Farmačka, který odešel v roce 1969 do Bohumína. „Dvakrát se nepostoupilo, a tak vedení vyměnilo skoro celé mužstvo. Prý že jsme moc staří," krčí rameny.

V brněnském klubu později nastupoval i jeho syn Zdeněk, který získal dorostenecký titul mistra ČSSR v roce 1983, ale do A týmu se neprosadil. Momentálně se o to pokouší vnuk David, který je stabilní hráč juniorky.

Zdeněk Farmačka

Narozen: 12. dubna 1942 v Žarošicích

Hráčská kariéra: Žarošice, TJ Gottwaldov, ČH/Slovnaft Bratislava, Dukla Komárno, Spartak Brno ZJŠ, ŽD Bohumín

1. liga: 79 zápasů, 7 gólů (19611967)

Reprezentace: U21 2 zápasy, 1 gól

Oblíbený post: střední útočník, záložník

KAŽDÝ DEN V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST NAJDETE JEDEN PŘÍBĚH FOTBALISTY ZBROJOVKY BRNO. NA WEBU SE TEXTY BUDOU OBJEVOVAT S TÝDENNÍM ZPOŽDĚNÍM. PROTO NEVÁHEJTE A ČTĚTE PŘÍBĚHY NA NOVINOVÝCH STRANÁCH S PŘEDSTIHEM:

Pátek 1. února: Holomek Pavel

Sobota 2. února: Horný Štefan

ANTONÍN ZABLOUDIL