Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Vedení klubu dobře ví o jeho přednostech. O nich jasně vypovídají i úspěchy s mládežnickými reprezentačními celky. Vloni získal s devatenáctkou bronz na mistrovství Evropy. Nyní má před sebou další výzvu, v sobotu odlétá do Kanady na světový šampionát dvacetiletých.

V Brně jste přežil už dva trenéry. Potěšila vás důvěra vedení klubu?

Samozřejmě je vždycky potěšující, když je vaše práce nějakým způsobem oceněna. A když mi bylo nabídnuto prodloužení smlouvy, tak jsou v klubu asi spokojeni.

Stejně jako hlavnímu kouči Mazurovi vám v létě končila předchozí smlouva. Nebál jste se toho, že u týmu skončíte?

V první řadě bych chtěl říct, že jsem si myslel, že zůstaneme oba. Tedy já i pan Mazura. Podle mě jsme z mužstva dostali maximum, alespoň co se týče konečného umístění. Páté místo je pěkné, a pokud bychom mysleli výš, tak bychom se museli zeptat: místo koho bychom tam měli být? Odstup od první čtyřky byl jasný.

Myslíte tedy, že jste nikde neudělali chyby?

To jsem neřekl. Některé zápasy se možná opravdu promrhaly, ale celkově si myslím, že musíme být se sezonou spokojeni. I proto jsem bezprostředně po sezoně budoucnost v klubu moc neřešil. Navíc už jsem byl trochu myšlenkami na mistrovství světa dvacítek.

Díky šampionátu budete klubu chybět v prvních týdnech letní přípravy pod novým hlavním trenérem Uličným. Není to problém?

O tom vedení vědělo dopředu. Navíc si dělám srandu a tvrdím, že se vrátím až na konci července po finále. Problém by to ale být neměl. Měli jsme několik pracovních schůzek a celou přípravu jsme probrali. Panu Uličnému i druhému asistentovi Trnečkovi jsem předal všechny potřebné technické věci.

Znal jste se s panem Uličným už dřív?

Oba jsme členy trenérské unie, kde jsme se občas potkávali. Jenom je na tom legrační, že si mě pletl s Danem Drahokoupilem. Tedy on věděl, že to nejsem já, ale vždycky tvrdil, že z Budějovic zná jenom jeho. Tak jsem byl pro něj Drahokoupil. Ale teď už mu snad utkvím v paměti.

Neláká vás už trochu místo hlavního trenéra?

Asistenta dělám necelé tři roky, což není zase tak moc. Pořád se učím, není na škodu poznávat různé typy trenérů. Navíc mám částečnou kompenzaci v tom, že vedu reprezentační dvacítku. Ale samozřejmě bych nechtěl dělat asistenta věčně.

Jaké byly vaše trenérské zkušenosti před příchodem do Brna?

Začínal jsem jako hrající trenér v Rakousku. Nejdřív to byla taková pralesní liga, později vyšší amatérská soutěž. U nás jsem trénoval Prachatice, s nimiž jsem postoupil do druhé ligy, ale v zimě jsem pak byl odvolán. Pak jsem dělal šéftrenéra mládeže v Českých Budějovicích, kde jsem se poznal s Jirkou Kotrbou. Ten si mě pak vzal do Brna a já byl rád, že jsem se dostal do prvoligového klubu.

Velkou reputaci teď můžete získat v Kanadě, protože šampionát bude sledovat celý fotbalový svět. Co budete považovat za úspěch českého týmu?

Obrovským úspěchem je už to, že jsme se na šampionát vůbec dostali. Byl by to ale alibismus, kdybychom tvrdili, že tam jedeme jen na dovolenou. Důležité budou tři věci: musí být zdraví klíčoví hráči, musíme se potkat s formou a pak mít také trochu štěstí. Potom můžeme myslet na postup ze skupiny.