Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Závěr letošního roku tráví tradičně v Jeseníkách. „Jezdíme už patnáct let na stejné místo. Nejde jen o akci mladých lidí, partu tvoří i rodiče. Silvestrovská oslava bude vypadat jako všude jinde, i když velké opíjení nehrozí,“ směje se třiadvacetile­tý hráč.

Jeho vášeň pro snowboard mu nezakazovali ani trenéři v profesionálních klubech Ústí nad Labem a Zbrojovce, kde hrál předtím. „Prkno mám raději než lyže, navíc na něm jezdí většina mých přátel. Samozřejmě na přípravu nesmím přijít zraněný, ale nebezpečí hrozí i doma. Když je člověk opatrný, není problém,“ povídá Kaňa.

Vánoce prožil doma s rodinou, na tradice totiž nedá dopustit. „Jsou potřeba, bez kapra, živého stromku a koled si svátky nedovedu představit. Vánoce jsem si užil v rodinné pohodě. A dárky? Radost mám ze všech, letos jsme se zaměřili spíš na užitečné věci,“ vypráví odchovanec brněnského fotbalu.

Za postupem

Ten za poslední rok a půl okusil propad mezi první ligou a čtvrtou nejvyšší soutěží, na podzim hájil barvy divizní Bystrce. „Vždycky jsem myslel na víc, třeba na zahraničí, většinou však nic nedopadá podle představ. Záleží, zda fotbal děláte pro peníze, nebo pro radost a kvůli dobrým lidem,“ líčí krajní bek.

Proto pokračuje v divizní skupině D i na jaře. „Měl jsem jiné nabídky, jenže v Bystrci je dobrá parta a také mě láká vidina postupu. Jinak bych možná nezůstal. Kluci i vedení chtěli, abych pokračoval,“ přibližuje své rozhodování stabilní člen sestavy druhého mužstva soutěže.

Dosta ztrácí po podzimu jen dva body na vedoucí Žďár nad Sázavou. Kaňu navíc těší, že klub plní domluvené podmínky. „V dnešní době krize chce každý mít své jisté a Bystrc má stabilizovaný rozpočet, peníze chodí podle smlouvy. Všichni víme o problémech Zbrojovky a když hráč nedostane tři čtyři měsíce peníze, shání i peníze na jídlo. Raději jsem v Bystrci, kde dostávám výplatu pravidelně, i když si musím přivydělávat,“ má jasno Kaňa, jenž se zaměřuje na majetkové poradenství.

Před rokem se zapojil do zimní přípravy s tehdy prvoligovou Zbrojovkou, ovšem za první tým na jaře ani jednou nenastoupil. „I kdyby o mě třeba mělo Brno zájem, já už nechci. V životě jsem neprožil takovou nechuť k fotbalu jako ve Zbrojovce. Člověk k sobě musí být kritický a když se mu nedaří, jde za juniorku. To samé naopak. Nechápu, proč někdo slibuje, co pak nesplní. Chtěl jsem domů, ale za půl roku jsem v áčku nic nenahrál,“ mrzí obránce.

Do nového roku má jediné přání. „Hlavně zdraví, protože bez něj nejde hrát nic. Poslední dobou mě trápí problémy s kolenem, snad mě už trable opustí,“ doufá Kaňa.