Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Mistr ligy z roku 1978 s brněnskou Zbrojovkou rovněž odmítá, že si nevěděl rady se sestavou a žádal o pomoc hráče, včetně Švancary. „Komunikace trenéra 
s kapitánem či zkušenějšími hráči je naprosto normální součást trenérské práce. Čím víc informací a názorů, tím lepší a pevnější může být konečné rozhodnutí trenéra. Pokud Petr v kariéře nezažil, že se na něj trenér obrátil a požádal ho o názor, neznamená to, že se to nedělá, ale patrně nebyl tak důležitý hráč či lídr mužstva," oponoval Hajský.

Spor mezi oběma muži rozdmýchala i situace z utkání Tišnova v Bučovicích z druhého kola letošního ročníku krajského přeboru, kdy Hajský stáhl Švancaru krátce před koncem ze hřiště. Bývalý forvard Zbrojovky na střídání reagoval podrážděně. „Byla to naprosto stejná situace jako 
v zápase Karabachu a Liberce, kde trenér Slovanu dvacet minut před koncem střídal Milana Baroše. Ten odcházel ze hřiště jako fotbalový král. Jak odcházel Petr? Asi slovo hysterie nejlépe vystihuje danou situaci," uvedl Hajský.

KOMPLETNÍ PROHLÁŠENÍ JIŘÍHO HAJSKÉHO

Reakce na vyjádření Petra Švancary ohledně mé rezignace v Tišnově

Chápu frustraci Petra Švancary, která pramení z toho, že jeho fotbalová kariéra se chýlí ke konci, ale to ho neopravňuje k tomu, aby uváděl informace a soudy o mé trenérské způsobilosti, které neodpovídají pravdě, či jsou velmi zkreslené.

Jednoduchá úvaha: kdyby měl Petr pravdu v tom, že „trenéra jsme vlastně neměli a ta kvalita už tam na jeho straně nebyla", nabízí se jasná otázka – proč jsem nebyl odvolán normálně kvůli špatné práci a nekompetentnosti, bez všech komedií okolo? Právě proto, že jsem byl jiný. Kdybych byl slabý, jak Petr uvádí, nikdy se nedostanu do kompetenčního sporu s předsedou klubu panem Mertou a nikdy by nedošlo ke sporu s Petrem Švancarou ohledně jeho střídání v Bučovicích. Vše bych odkýval a byl poslušná loutka.

Střídání Petra v Bučovicích byla naprosto stejná situace jako v zápase Karabach – Liberec, kde trenér Slovanu dvacet minut před koncem střídal hráče Milana Baroše. Ten odcházel ze hřiště jako fotbalový král. Jak odcházel Petr? Asi slovo hysterie nejlépe vystihuje danou situaci. Vybaví se nám chování Petra, když před pár lety končil ve Zbrojovce.

Právě proto, že jsem byl jiný, byl jsem problém a překážka, která musela být odstraněna. Fakt: za poslední čtyři roky jsem třikrát postoupil, jednu s Blanskem, dvakrát s Tišnovem. To jsou různé týmy a různí hráči. Náhoda? Nekompetentnost, nezpůsobilost? Už tam nebyla trenérská kvalita? Fakt druhý: od doby, kdy hrál Petr v Tišnově, jsme měli 115 tréninkových jednotek, ale Petr se zúčastnil sedmi. Ano, pouze sedmi. To ho opravňuje k tomu, aby vynášel soudy o mé práci? Přijde mi to jako nehoráznost.

Trenérská práce se hodnotí obtížně, co trenér, to jiná metoda, jiný přístup, jiná cesta. Jediný trochu objektivní je výsledek. Pokud to přeženu, kdyby trenér s týmem vyhrával, tak ať na tréninku s mužstvem běhá pozpátku. Komunikace trenéra s kapitánem či zkušenějšími hráči je naprosto normální součást trenérské práce, čím víc informací a názorů, tím lepší a pevnější může být konečné rozhodnutí trenéra. Pokud Petr v kariéře nezažil, že se na něj trenér obrátil a požádal ho o názor, neznamená to, že se to nedělá, ale patrně nebyl tak důležitý hráč či lídr mužstva.

Nechtěl bych být v pozici malých fotbalistů v Tišnově, či všude, kde Petr hraje, a vysvětlovat malým klukům, že není normální na hřišti neběhat, nebránit, nadávat, hádat se s rozhodčím, kritizovat spoluhráče, či hovořit s diváky při zápase. Petr si asi jen spletl mistrovské utkání s utkáním svého Mercedes týmu.

Fotbal je i přesto krásný a proto přeji všem co nejvíc této krásy.

Jiří Hajský