Gambrinus ligu si jedenadvacetiletý krajní bek zahrál už v sezoně 2010/2011 v dresu Severočechů. O to víc se chce mezi elitu vrátit. „V Ústí jsme doufali, že to vyjde. Viděli jsme to tak padesát na padesát. Nakonec to nedopadlo. Teď uvidíme, jak skončí moje zkouška v Brně. Jestli se kluby domluví. Já rozhodnutý jsem," povídá účastník šestnácti prvoligových střetnutí.

Na prastarou tribunu i převlékání ve stavebních buňkách může v případě přestupu zapomenout. „Je to něco úplně jiného. Fotbal se v Brně dělá odlišně, zázemí je tu na mnohem vyšší úrovni," pochvaluje si.

Rodák z Chebu se do velkého fotbalu dostal přes dorost pražské Slavie. Pokud si funkcionářů nedávno druholigových rivalů nakonec plácnou, poprvé se přestěhuje na Moravu. „S tím nemám nejmenší problém. Je to tu jiné, ale s přítelkyní se nám tu moc libí," usmívá se drobný pravý obránce.

Malou výšku dokáže nahradit výskokem, jeho přednosti jsou však jinde. Pokud se chce Brno v nejvyšší soutěži prezentovat atraktivním fotbale, musí umět útočit po křídle. A přesně to Hyčka ovládá. „Myslím, že pro každého moderního krajního beka je to povinnost. Nevadí mi běhat dopředu dozadu. Útočný typ," představuje se hráč, jehož trenér Petr Čuhel označil za „motorovou myš".

„Stovku mi naposledy měřili snad před pěti lety, tehdy jsem ji běhal za jedenáct a půl vteřiny," směje se.

Avšak nejen kvůli rychlosti v minulém ročníku zaujal. Pozornost zbystřil i realizační tým jedenadvacítky. Přesto Hyčka na první start čekal. Těsně před reprezentační premiérou si přetrhl přední křížový vaz v koleni. „Teď už mě to nelimituje, ale mrzí to pořád. Určitě se chci na tu úroveň vrátit," dodává.