Nezahálí ani v době nouzového stavu způsobeném pandemií koronaviru a všem doporučuje, ať se neustále hýbou. „Kdo říká, že nemůže sportovat, spíš se mu nechce. Kde je vůle, tam je cesta,“ upozorňuje Blaha, který pochází z Rozseče nad Kunštátem.

Dosud jste učil na gymnáziu v Bystřici pod Pernštejnem, ale vedete individuální tréninky stále víc sportovců. Těm se chcete věnovat přednostně?

Uzavírám životní kapitolu, protože opouštím gympl, kde učím, a víc se zaměřuji na fotbalové a kondiční věci, které chceme rozjíždět s Žijeme hrou, kde jsem zaměstnaný u sportovních tříd. Budu mít děti od druhých tříd až po devítky zaměřené na fotbal, ale i na ostatní sporty, které se v okolí vyskytují jako atletika, volejbal, gymnastika. Děckám chybí všeobecná průprava, chceme ji dostat do hodin tělocviku. Propojili jsme se s projektem Trenéři do škol, takže chceme dát dohromady fotbalovou část Žijeme hrou a školství. Jsme na začátku cesty, musíme ji ještě nastavit.

Ovšem nejblíž máte k fotbalu, který taky hrajete.

Dřív jsem dělal komerční tréninky, které ještě občas vedu. Cvičil jsem s důchodci, kruháče a tabaty (kardiovaskulární intervalový trénink – pozn. red.) pro ženy. Od toho jsem se odklonil díky tomu, že se nabalili kluci z fotbalu. Paradoxně mi hraje do karet současná situace, spolupracuji výrazně s klukama, kteří chtějí něco dělat a jsou nyní limitovaní.

V době nouzového stavu je připravujete hlavně kondičně?

Stoprocentně nelze dělat dovednosti s míčem, to jsme limitovaní, ale kdo říká, že nemůže sportovat, spíš se mu nechce. Kde je vůle, tam je cesta. Na internetu se objevuje spousta videí, možná je pro někoho těžší se zorientovat, ale od toho jsou trenéři, aby se jim kluci mohli ozvat. Vidím na různých sociálních sítích, že něco dělají především malí hráči, kteří sport milují.

U starších to tak není?

V dorosteneckém nebo žákovském období to je horší, řada kluků poctivě dodržuje karanténu, takže se nehnula z bezpečí počítače či playstationu. Podmínky jsou sice složitější, ovšem dá se sportovat. Neplatí zákaz vyběhnout, někde se projít a když na hřišti nikdo není, lze něco odcvičit.

Co doporučíte výkonnostním sportovcům v době karantény?

Záleží, na co se kdo chce zaměřit, na jaké úrovni hraje. Poměrně hezké věci zveřejňuje Fotbalová asociace České republiky, domácí tréninky pro nejmenší i s míčem, tréninky techniky, výbušnosti, cviky přes překážky v domácích podmínkách. Kdo chce, něco najde. Vždyť i domácí práce se dají dělat různými způsoby.

Jak to myslíte?

Lze zapojit vědomě svaly, které pracují pro správné držení těla, zaměřit se na správné dýchání, propojení hlavy a těla, což vystihuje krásný pojem kalokagathia. I hloupé vytírání podlahy nebo zametání se dá zvládnout tak, aby bylo kondičně namáhavé, stejně tak práce na zahrádce. Buď podlahu domydlím, budu se hrbit, používat nesprávné pohybové stereotypy a za dvacet minut mám hotovo, nebo o tom chvíli přemýšlím a tělo budu řídit takovým způsobem, aby mi to něco přinášelo.

Co když někdo neví, jak doma cvičit?

K tomu slouží různé aplikace na mobilu, pokud se někomu nechce přemýšlet a něco organizovat, na internetu jsou tréninková videa od pěti minut do půl hodiny různých úrovní, naleznou toho mnoho. Spousta lidí má vlastní činky, běžecký pás, super se dá zacvičit s vlastním tělem a neznamená to dvacet kliků a padesát dřepů. Každý od cvičení očekává něco jiného.

Mnoho lidí tráví čas doma pracovním sezením u počítače nebo ležením na gauči před televizí. Jak je rozhýbat?

Už když někdo doma sedí u televize, může se zaměřit na to, jak je v křesle rozpláclý, že nezapojuje hluboké stabilizační svaly, má zkroucená záda, vše povolené. Pak potřebuje záda srovnat, vytáhnout hlavu od ramen až k uším, lze najít popis správného sedu či stoje. Vhodně je zaměřit se, jak kdo dýchá. Neříkám, že na to musí myslet čtyřiadvacet hodin v kuse, ale uvědomit si, jak sedí a srovnat se tím, že se prodýchá.

K čemu to pomůže?

Ulevíme tím od vnitřního tlaku na páteř, líp se prokrví orgány, svaly, můžeme lépe fungovat. Nebo se pak zvednout ze dřepu, trochu se projít. Kdo má doma malé děti, ať se podívá, jak si hrají, jsou pořád na zemi v dřepu, v sedu, zapojují jiné svaly. Jenže jsme lenošní, rozmazlení sedavým způsobem života. Kdo se odváží, ať si dřepne na půl minuty, pak třeba na pět minut, někdo dá deset minut nebo ve dřepu dokonce pracuje. Musíme na sebe být přísní a vystoupit z komfortní zóny.

Jaké aktivity v tomto období doporučujete fotbalistům?

Možná mám zkreslenou představu, že toho lze snadno najít na internetu spoustu, protože se v tom prostředí pohybuji, ale fotbaloví trenéři mládeže na stránkách uveřejňují hodně videí. Také doma se dá pracovat s míčem, můžeme cvičit na místě různé přešlapy, vedení míče, jdou také koordinačně náročná cvičení, nejen rychlostně a prostorově. Kdo má zahrádku, má vyhráno, kdo nemá takovou možnost, lze to i v paneláku v menším bytě, taky v něm s manželkou bydlíme.

Sprintované úseky tam ale nenaběháte…

Běhat doma v pokojíčku vytrvalostní tréninky nemá smysl, ale různá heatová cvičení (vysoko intenzivní intervalové cvičení – pozn. red.) zvednou tepovku za poměrně krátkou dobu a kondici jimi lze držet. Může to být jakýkoli cvik, který jede člověk naplno, pak následuje odpočinek a zase jede. Střídá se interval zatížení a odpočinku v různém poměru podle aktuálního stavu sportovce. Existují výzkumy, podle kterých mají půl hodina běhu a pětiminutové heatové cvičení podobný účinek. Doma lze trénovat dynamickou sílu, plyometrii na místě (opakovaná svalová prodloužení a kontrakce v rychlém sledu, například skákání – pozn. red.), využít židle, bedýnky, švihadla či něco podobného, schody najde asi každý. Kdo hledá najde, možná bude těžší vybrat.

Taky jste zvyklý na neustálý pohyb, jak zvládáte karanténu?

Vrátila se mi borelióza, antibiotika jsem dobral před měsícem, teď se začínám zlehka hýbat. Pořídili jsme si štěně a každý den jsme na vycházce někde v přírodě. Nevydržím v klidu, natáčím videa pro děcka v klubu nebo klienty, občas jdu s někým z fotbalistů bydlících poblíž na zahrádku, takže se trošku pohnu. Ale už jsem to jednou s nemocí přepálil, takže se řídím heslem, že méně je někdy více.

V červnu se má uskutečnit mistrovství světa v malém fotbale do 23 let, kde s českým týmem obhajujete zlaté medaile. Přestože se termín patrně posune, těšíte se na turnaj do ukrajinského Kyjeva?

Šampionát je pro mě vždycky svátek, coby amatérští fotbalisté si aspoň někdy můžeme připadat jako profíci, podmínky jsou pokaždé fantasticky nachystané. Jako člen realizáku si turnaje užívám stejně jako předtím hráč. Pracujeme vždycky v úžasné atmosféře, sice jedeme pracovat, ale člověk si i trochu odpočine. Kluci v týmu už jsou mladší, takže se vracím do bláznivých, srandovních dorosteneckých let.

Jak vidíte šanci na obhajobu světového zlata?

Na český malý fotbal mají všichni velkou pifku, což bylo vidět na minulém mistrovství světa dospělých v Austrálii, áčko může vyprávět (česká reprezentace vypadla ve čtvrtfinále po prohře 1:2 s Mexikem – pozn. red.). Mám trošku obavy. Určitě jsme favorit a pojedeme si pro placku, ale bude to obrovsky těžké. Těším se moc, bavíme se pořád s klukama, kdo může jet. Snad se mistrovství světa ještě letos stihne.

Kdo je Pavel Blaha?
Je mu 26 let, pochází z Rozseče nad Kunštátem, vystudoval magisterský obor Učitelství tělesné výchovy pro základní a střední školy a Učitelství občanské výchovy pro základní školy na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde přidal i magisterský titul v oboru Kondiční trenér.

V roce 2016 se stal mistrem Evropy v malém fotbale do 21 let jako hráč, o dva roky později byl jako kondiční kouč u titulu světových šampionů v malém fotbale do 21 let.

Trénuje dorostence ve fotbalovém projektu Žijeme hrou, individuálně připravuje fotbalisty Lukáše Vorlického z Atalanty Bergamo, Jana Koudelku a Michala Stříže z druholigového Prostějova, Zdeňka Černého z Vysočiny Jihlava, dorostence Michala Pánka z Mladé Boleslavi, Jakuba Slavíčka ze Zbrojovky Brno či mistry světa v malém fotbalu do 21 let Dominika Moučku a Dominika Šmerdu.

Hraje Superligu malého fotbalu za Blanensko a ve fotbale divizi D za Bystřici nad Pernštejnem.