Běžela 58. minuta zápasu, Jaroslav Černý vyslal kolmicí dopředu Vlčka, který centrem našel právě Jarolíma. Ten pohotově vystřelil z voleje a míč se od břevna odrazil do brány brněnského gólmana Bureše. „Jen jsem se modlil, aby neletěl ven,“ ulevil si borec, který touhle trefou pomohl Slavii otočit stav zápasu na konečných 3:2.
Přitom Jarolím do hry původně vůbec neměl naskočit. Po zdlouhavém zranění kotníku si se svými spoluhráči poprvé zatrénoval až den před utkáním. „Trenérovi jsem říkal, ať mě nestaví. Ale o poločase jsme prohrávali, tak se zeptal, jestli můžu na plac. Já řekl, že jo. Evidentně jsme udělali dobře,“ prohlásil na adresu svého otce Karla Jarolíma, který je v pražském klubu hlavním trenérem.
Přitom jejich tým na brněnském stadionu prohrával o dvě branky, start zápasu mu vůbec nevyšel. „Nástup byl tragickej. Soupeř nás přehrával v soubojích, všude jsme byli pozdě. Ale věděli jsme, že když se nám podaří vstřelit gól, máme šanci. Zbrojovka první tři zápasy projela, sebevědomí brněnských kluků bylo dole,“ povídal čtyřiatřicetiletý záložník.
Slavia vítězstvím v Brně protrhla černou pětizápasovou sérii, ve které z jihu Moravy pokaždé odjela se sklopenými hlavami. „V kabině jsme se o tom bavili, že se nám tady nepodařilo dlouho bodovat. O to víc mě těší, že jsem o výhře rozhodl gólem právě já,“ culil se borec, který se do české nejvyšší soutěže vrátil letos v létě po tříleté štaci v zahraničí.
Po čtyřech odehraných kolech sešívaní stále nepoznali, jak chutná porážka. Na kontě mají osm bodů za dvě remízy a stejný počet vítězství. „To už se dá označit za dobrý start,“ pousmál se Jarolím.
Ten si po dlouhé době vychutnal tradiční slávistickou děkovačku s fanoušky. „Ještě jsem si to pamatoval. A pevně doufám, že si ji brzo zopakujeme taky v Edenu,“ dodal s úsměvem.
