Kapacitu arény za Lužánkami původně sčítala vojenská četa

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Plány na stavbu nového fotbalového stadionu se v Brně objevily v polovině čtyřicátých let minulého století. Jako první vznikla roku 1947 v blízkosti parku Lužánky hokejová aréna. „Brněnští fotbalisté tehdy hráli na hřišti u nedaleké ulice Rybníček. Stadion však nevyhovoval, proto v roce 1949 dělníci začali stavět nový. V místech, kde stojí dodnes. Navrhl ho architekt Bohumil Fiala," uvedl novinář Antonín Zabloudil, který napsal knihu o stoleté historii Zbrojovky.

Slavnostního otevření se stánek dočkal v listopadu 1953. „Kapacitu tehdy měřili s četou vojáků, kterou tam nahnali a postupně posouvali," sděluje brněnská fotbalové legenda a Zbrojovák století Karel Kroupa.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vznikla nová betonová tribuna, a stadion se s kapacitou přes padesát tisíc diváků stal největším v Československu.

Kroupův spoluhráč z mistrovské sezony 1977/1978 se na fotbal za Lužánky poprvé vydal jako blanenský školák. „Od roku 1968 jsem tam jako dorostenec hrál zápasy před áčkem a už v poločase nás sledovalo deset tisíc diváků. Po utkání jsme pak v šatně slyšeli neskutečný hukot, když Brno vstřelilo gól," popisuje někdejší reprezentant Jarůšek.

Stadion za Lužánkami byl také domovský stánek brněnských atletů a jedny z největších návštěv zaznamenal ve druhé polovině padesátých let při dojezdech etap Závodu míru. „Schura tam sledovalo padesát tisíc diváků," připomíná Fotbalista roku 1977 Kroupa dvojnásobného cyklistického šampiona Gustava Adolfa Schura z Německé demokratické republiky. To na koncert skupiny Metallica přišlo podle některých odhadů za Lužánky přes šedesát tisíc lidí.

Populární aréna téměř čtrnáct let od posledního zápasu Zbrojovky jen chátrala, než ji oživil brněnský patriot Petr Švancara, který tam 27. června uspořádá rozlučkový zápas. Už na něj vyprodal všech 23 tisíc vstupenek.

Kulisa byla za Lužánkami vždy výborná, říká kapitán mistrů Rostislav Václávíček

Brno /ROZHOVOR/ – S legendárním stadionem za Lužánkami prožil svá nejlepší fotbalová léta. Kapitán mistrovské Zbrojovky ze sezony 1977/1978 Rostislav Václavíček zvedl na dnes chátrajícím stadionu pohár pro vítěze české nejvyšší soutěže. „Končili jsme s pražskou Duklou a titul už měli v kapse. Strhlo se tu šílenství. Za Lužánky přišly obrovské masy lidí," vzpomíná osmašedesátiletý olympijský vítěz z olympijských her v Moskvě.

Stadion byl dostavěný, když vám bylo sedm let. Vzpomínáte si na to?

Já jsem Prostějovák, takže dění v Brně šlo z počátku mimo mě. Samozřejmě jsem ale věděl, že tu stadion vyrostl. Zahrál jsem si na něm poprvé za Prostějov ve třetí lize.

Lužánky jsou na české poměry velký stánek. Toužil jste na něm před svým přestupem do Zbrojovky v roce 1971 pravidelně nastupovat?

Nad tím jsem neuvažoval. Před Brnem jsem měl zájmy v Ostravě. Až přesun na jih Moravy vše změnil. Na Lužánky jsem se těšil.

Jak se vám na legendárním stadionu hrálo?

V prvé řadě tam byla vždy vynikající kulisa. Zvlášť za trenéra Havránka. Brňáci si na tomhle dávali dost záležet. (úsměv) Kvůli atletické dráze však Lužánky úplně fotbalové nebyly. Vzdálenost trávníku od tribun byla značná. Domácí kotel však byl pověstný a neuvěřitelný. Kamarádi a známý zase chodili takzvaně pod hodiny. Návštěvnost za mých let postupně narůstala.

Co říkáte na rozlučku?

Dění okolo poctivě sleduji. V zimě jsem chodil hrát do nedaleké haly tenis, takže jsem vždy okukoval změny, které se tam udály. Myšlenka to je hezká, ale trochu mě znepokojuje, co bude dál. Pokud by se tam odehrál jen jeden zápas, byla by to velká škoda. Město má takový podklad, aby zareagovalo a se situací něco udělalo. Měl by se využívat aspoň nový trávník, když už třeba koncerty tam kvůli bezpečnosti dělat nepůjdou.