Za svůj život už se stačil zapsat do paměti nejen jihomoravských hudebních fajnšmekrů. Byl totiž součástí populárních brněnských kapel Kern nebo Dogma Art, v současnosti hraje třeba v uskupení Robbie Williams Revival. „Někdo chodí hodně do hospody, jiný za holkama, já mám kytaru a fotbal. Kytaru beru jako umění, které jsem dostal shora. Zříct se hraní je pro mě nepředstavitelné. Na kytaru musím hrát každý den, což skloubím s fotbalem třeba tak, že sednu před televizi a hraji na kytaru u puštěného přenosu z fotbalu,“ vypráví Kugler, který loni oslavil padesáté narozeniny.

V minulosti zažil s Kernem živelné megakoncerty při turné s legendární skupinou Citron před tisícovkami lidí, stejné potěšení mu ale stále umí udělat také hra před komorním publikem. „I když vystupujete před stovkou lidí v klubu, může jít o váš nejlepší koncert. Jde o jiný způsob umění než před masou fanoušků, ale o nic horší,“ přesvědčuje Brňan.

Hudbě věnuje týdně desítky hodin a život bez ní si představit nedokáže. „Hudební sluch je dar a umění, kterého se nikdy nezřeknu. Dokážu si představit, že skončím s fotbalem, ale s kytarou ne, každý den hraji třeba pět hodin, dřív jsem cvičil i deset hodin,“ podotýká Kugler.

V posledních letech muzicírování oproti minulosti přece jen upozadil. „Když jsem vystupoval na šedesáti koncertech za rok, mohl jsem ve fotbale trénovat jenom děti. Teď vyjedu na koncert zhruba třicetkrát za rok, takže už stíhám i fotbal, přestože je těžké tyto dvě věci skloubit,“ přiznává.

Spoustu času a energie mu kromě hudby bere také trénování fotbalistů Rosic. Jeho svěřenci v celém divizním ročníku prohráli pouze třikrát, přesto titul neslaví.

Museli se totiž sklonit před ještě dominantnějším Blanskem, které si zajistilo postup do Moravskoslezské fotbalové ligy. „Sezona mě vždy unaví, i když na druhou stranu, fotbal mi víc dává, než bere. Přestože jsme nepostoupili, sezona nebyla špatná a čekáme, jestli se nakonec i z druhého místa dostaneme o soutěž výš. Každopádně už teď přemýšlíme nad kádrem pro příští sezonu,“ upozorňuje Kugler.

V Rosicích našel místo, které se mu nechce opouštět. „Miluju trénování a mám hodně rád své hráče. Pokud mě nevykopnou, tak budu v Rosicích,“ usmívá se.

Mezi muzikou a sportem nachází podobnosti. „Kapela je v každém případě tým, který musí fungovat stejně, jako je třeba, aby souzněla fotbalová kabina. Jak v hudbě, tak ve sportu musíte cvičit, a ne se flákat,“ srovnává Kugler.

Jak ale podotýká, na prvním místě nemá ani fotbal, ani hru v kapele. „Hlavní priorita je rodina,“ uzavírá Kugler.