Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jeho slavnější bratr sahal v belgické lize po titulu. On bojoval o udržení příslušnosti v třetí nejvyšší soutěži. Úspěšnější tečku nakonec udělal mladší z fotbalového rodu Poláků. Jan s Anderlechtem skončil druhý, Zdeněk s kapitánskou páskou na rukávu slavil záchranu juniorky 1. FC Brno v Moravskoslezské fotbalové lize.

Definitivu udělali brněnští mladíci v předposledním kole, když zvítězili v Ostravě nad rezervou Baníku 2:0. „Šli jsme do zápasu s jasným cílem vyhrát. Moc nám pomohli kluci z áčka, ostatně jako celé jaro, a rozdíl mohl být klidně vyšší,“ ohlédl se za zápasem Zdeněk Polák.

Poslední střetnutí čeká rezervu v neděli, kdy hostí pod sestupovou hladinou ponořené Blansko. Oslava přijde na řadu až po něm. „Po nedělním zápase jsme si s klukama symbolicky sedli, ale oslavu uspořádáme až příští týden, přece jen máme před sebou ještě jedno utkání,“ poznamenal brněnský obránce, který letošní derniéru nejspíš vynechá.

„Delší dobu mám problémy s achilovkou a patou, nohu mi opichovali. Uvidíme, co řekne trenér, ale já bych měl raději volno. Už toho mám plné zuby,“ usmál se Polák.

Urostlý třiadvacetiletý fotbalista patřil k základním pilířům sestavy, která na jaře vybojovala záchranu. V obraně téměř bezchybný, z pozice stopera navíc dvakrát skóroval. „Jaro se mi docela povedlo, ale dobře hrála celá obrana, na tom jsme mohli stavět,“ nepřijal nálepku hvězdy.

Kapitán přesto plnil svou úlohu na výbornou. Velké slovo měl v kabině. „Trenér mi opakoval, že mám zkušenosti a patřím k nejstarším, proto musím mluvit, kluky usměrňovat a kočírovat. Tak jsem se snažil pořád hecovat. To, že se tým zvedl, je ovšem práce trenéra Michala, který nás neustále přesvědčoval, že na to máme. Nikdo nám nevěřil, ale on vytvářel v týmu pohodu,“ ocenil příchod Vladimíra Michala k béčku.

Na podzim pod trenérem Uličným okusil atmosféru nejvyšší české soutěže, když při třech střídáních posbíral pět minut.

Na jaře se ovšem do nominace trenéra Beránka nevešel, v přípravě dostal šanci jeho parťák z obrany Jílek.

„Jsem rád, že mi trenér Uličný dal šanci, abych se podíval do ligy, ale pak se to utlo a zůstal jsem v béčku. Trochu zklamaný jsem, že jsem nedostal šanci aspoň v přípravě, ale nejsem hráč, který by se kvůli tomu choval uraženě. Makám naplno, odevzdávám maximum v tréninku i v zápasech a je jen na trenérovi, jestli si mě všimne,“ zůstává v klidu Polák.

V juniorce je nepřetržitě čtyři roky. A přiznává, že MSFL mu už nestačí. „V zimě jsem chtěl jít jinam, ale vedení rozhodlo, že nás kvůli záchraně béčka nepustí. Chci zkusit aspoň druhou ligu, už nemám pro MSFL takovou motivaci,“ potvrzuje.

Změnu prostředí mu doporučuje také bratr, český reprezentant Jan Polák. „Voláme si, nebo píšeme, skoro denně. Přejeme si štěstí před zápasy, nebo se bavíme, jak se nám dařilo. A už delší dobu mi říká, že musím jít co nejdřív pryč,“ hlásí obránce, který má v Brně smlouvu do zimy.

S bratrem mluvil i o nepodařeném ataku na belgický titul. „Byl naštvaný. Skončili první, Lutych dvakrát v sezoně porazili a kvůli dodatečnému dvojzápasu s ním o titul nakonec přišli,“ doplnil Zdeněk Polák.