Po nevydařeném vystoupení na Spartě si zahrál už jen čtrnáct minut při prohře 0:5 se Slováckem. Znovu do základu vplul až v prvním čtvrtfinále Poháru České pošty se Slavií. „Na Spartě na mě byl tlak, asi jsem to psychicky trochu nezvládl. Ale věřím, že jsem se posunul dál. Na Slavii mi to docela šlo, teď taky. Snad už mě čekají jen lepší časy," pochvaloval si své výkony.

Nedařilo se ale ani týmu, což dokumentuje debakl na Slovácku. „Snášel jsem ty výsledky špatně, ale začali jsme bojovat," zmínil.

V nevydařeném mezidobí měl čas „zpytovat svědomí". „Trenér neříkal nic, cítím sám na sobě, kdy dělám chyby. Nebyl jsem nijak uražený, že jsem nehrál. Musel jsem si počkat na šanci," přiznal smířeně.

Tu využil proti Dukle perfektně. Trefa z devatenácté minuty ho nabudila k solidnímu výkonu. „První gól je povzbuzení, zvedne mi sebevědomí. Taky to znamená něco do kasy. Nemám ponětí, kolik to bude, ale ani mě to nezajímá. Hlavní jsou tři body a vítězství," mnul si ruce nad skalpem Pražanů.

Ten se prý projeví i v zástupu gratulantů. „Určitě mezi nimi bude hlavně rodina, fanoušci a taky vedení klubu," pousmál se rodák ze slovenského Prešova.

Zimní posila ze třetiligové Opavy ovšem není až takový sváteční střelec, byť nastupuje na levém kraji obranné řady. „Za Lokomotívu Košice jsem nastřílel jedenáct gólů, ale byla to třetí liga," řekl skromně.

Ještě předloni přitom fotbal pro Keresteše znamenal pouze zábavu po práci. Jako bývalý svářeč hliníkových motivů si na nynější povolání profesionálního fotbalisty nemůže stěžovat. „Užívám si to. Hodně mě těší, že jsem se prosadil a doufám, že mi to vydrží. Je to příjemné, ale zároveň i to, co jsem dělal, mě někam posunulo. K životu to patří," nestyděl se za svoji minulost.