Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Byli na vrcholu. Před dvěma lety oslnili fotbalový svět. Čeští reprezentanti do dvaceti let dokráčeli až do finále světového šampionátu v Kanadě.

Po porážce s Argentinou brali sice jen stříbro, ale jejich fantastická jízda nezůstala bez povšimnutí předních evropských klubů. Opojné pocity prožívali také tehdejší mladíci 1. FC Brno – Kalouda, Mazuch, Střeštík, Okleštěk nebo Kubáň, který se do moravské metropole přesunul po šampionátu ze Slovácka.

Jenže necelé dva roky poté zažívají odvrácenou tvář štěstěny. Lesk blyštivých brněnských klenotů matne. Někteří upadli v zapomnění, protože nehrají. O dalších se mluví jen proto, že se jim nedaří. „Nelze všechny stavět do jedné roviny, jejich příběhy jsou rozdílné. Nemyslím si, že by zapadli, ale jejich fotbalový osud neměl správnou návaznost,“ míní Miroslav Soukup, který dvacítku dovedl ke stříbru v roli kouče.

Na hřišti velel spanile jízdě ofenzivní záložník Luboš Kalouda, který před rokem zamířil do CSKA Moskva. Jenže v Rusku nehraje a chtěl by zamířit jinam. „Budu si muset promluvit s trenérem, abych věděl, na čem jsem. Je třeba si sednout a říct si pro a proti. Já chci pravidelně hrát,“ říkal Kalouda nedávno Brněnskému deníku Rovnost. „Dalo se očekávat, že nebude hned nastupovat, ale pak ho přibrzdilo zranění a teď je otázka, zda dostane pořádnou šanci v klubu, pro který je běžné kupovat hotové hráče. Mohl hrát klidně ještě rok a půl v lize, ale takovou nabídku Brno asi muselo přijmnout,“ přemítal Soukup.

Podobný příběh potkal Ondřeje Mazucha. Urostlý stoper se přesunul do italské Fiorentiny, v Serii A však doposud neodehrál ani minutu. „Viděl jsem ho při zápase jedenadvacítek v Egyptě a i když pravidleně nehraje, výkonnostně vyrostl. Působil vyzráleji, jistěji,“ uvedl někdejší brněnský asistent Soukup. „Ale pokud nezačně hrát kvalitní soutěž, ostatní hráči jeho generace ho předběhnou. Jemu by víc vyhovovala jiná lokalita, víc by mi seděl v Anglii, kde po obráncích nevyžadují tak technickou hru,“ uvažoval stříbrný trenér.

Zůstali v Brně a stagnují

Tomáš Okleštěk, hrdina čtvrtfinálového penaltového rozstřelu s Japonskem, sice zůstal v Brně, ale do základní sestavy se trvale neprosadil. Většinou obléká dres třetiligové juniorky.

„Hodně ho trápila zranění, ale teď už vypadá, že je v pořádku, a dostává šanci. Už když jsem byl v Brně, tvrdil jsem, že by z něj byl ideální levý bek. Jenže všichni ho považovali za typického útočníka. Bylo mi líto, že nehraje, a najednou je vidět, že v obraně nastupovat může,“ podivoval se Miroslav Soukup.

Zvláštní kapitolu tvoří Marek Střeštík. Levonohý záložník exceloval v Kanadě a v následující sezoně mu výkony v brněnském dresu vynesly pozvánku do seniorské reprezentace.

Jenže pod trenérem Beránkem se nemůže chytit, brzdí ho i častá zranění. A Střeštík střídá. „Je to zvláštní typ hráče, má svou hlavu. Když po někom někdo chce úkoly, co mu nejsou vlastní, tak je po něm. Ale já jsem s ním měl lepší vztah, dával jsem mu na hřišti volnost a byl u všech gólových situací. Marek to v sobě má, jen musí s trenérem Beránkem najít společnou řeč,“ nabízí radu Soukup.

„Mohl jsem po šampionátu přestoupit, ale zůstal jsem v Brně, se kterým jsme bojovali o poháry. Nakonec jsme o ně přišli, a tím jsem trochu ztratil motivaci. Teď se trápím, kvůli zranění jsem vynechal začátek jara a hraju sotva poločas. Zatím jsem si asi ještě nezvykl na nový styl hry,“ přitakává Marek Střeštík.

„Je to platný hráč, který chce hrát dopředu a obrana mu nikdy vlastní nebude. Ale kolik má liga kvalitních leváků do ofenzivy? Není to jednoduchý hráč, někdy jsem měl chuť nakopat ho do zadku, ale jen s hodnými hráči se nevyhrává,“ doplnil Soukup.

Hráči, kteří získali stříbrné medaile, o dva roky později už ani nepostoupili na evropský šampionát do jedenadvaceti let. Mladíci, jejichž hvězdy se rozzářily v Kanadě, jsou na rozcestí své fotbalové dráhy.

Kam se bude nadále ubírat? „Na oba dva póly. Za rok můžou hrát třetí ligu, nebo v reprezentačním áčku. Záleží, zda se jim vyhnou zranění a budou pravidelně hrát. Dokázali svou kvalitu a jsou schopní patřit k těm nejlepším hráčům,“ předpovídal Soukup.

Stříbrní brněnští talenti.

Jak si vedou ostatní

Zazářili
- Jan Šimůnek (Wolfsburg). Letos na jaře se stal oporou překvapení Bundesligy z Wolfsburgu, se kterým útočí na titul.
- Martin Fenin (Frankfurt). Ve svém debutu v Německu vstřelil hattrick a pravidelně nastupuje v základní sestavě Frankfurtu.
- Marek Suchý (Slavia Praha). Odolal vábení velkoklubů a je oporou Slavie, se kterou se raduje už z druhého titulu.

Chytli se
- Tomáš Mičola (Ostrava). Pravidelně hraje, nastřílel už deset ligových gólů.
- Jiří Valenta (Jablonec). Hraje stabilně ligu v Jablonci, pětkrát skóroval.
- Petr Janda (Slavia Praha). Slaví svůj druhý titul, ale většinou střídá.
- Tomáš Pekhart (Slavia Praha). Dvěma góly pomohl Slavii k titulu.
- Jakub Mareš (Teplice). V poslední době se začal prosazovat, dal už pět gólů.
- Ondřej Kúdela (Mladá Boleslav). Ve Spartě se neprosadil a odešel do Mladé Boleslavi, kde pravidelně nastupuje.
- Marcel Gecov (Liberec). V Liberci pravidelně nastupoval, zastavilo ho až zranění.

Není o nich slyšet
- Radek Petr (Pro Patria), Tomáš Fryšták (Slovácko), Luděk Frydrych (Čáslav), Jakub Dohnálek (Liberec), Tomáš Cihlář (Jihlava).

Dvaadvacetiletý brněnský fotbalista Tomáš Okleštěk začínal jako útočník, ale poslední dobou střídá nejrůznější posty podle potřeby:

Vpředu pro mě není místo, jsem rád za obranu

V penaltovém rozstřelu proti Japonsku rozhodl o postupu českých reprezentantů do semifinále světového šampionátu dvacítek. Kariéru brněnského fotbalisty Tomáše Oklešťka však brzdila častá zranění. Pod trenérem Beránkem dostal šanci zatím pouze dvakrát, většinou pomáhá třetiligové juniorce.

Jaká je vaše pozice v prvním týmu 1. FC Brno?
Hraju o svoje místo, ale chodím spíš za béčko, kde bych se měl rozehrávat.

Máte velkou konkurenci?
V áčku hraju v obraně, kde se klukům daří, a pro mě je hodně složité se prosadit.

Štve vás, že nehrajete pravidelně?
(směje se) No tak samozřejmě, ale co s tím zmůžu? Nic s tím nenadělám.

Petr Čoupek má karetní trest. Lze předpokládat, že se tedy znovu objevíte v základní sestavě?
To je spíš otázka na trenéra, ale doufám, že budu zase hrát.

Za čtrnáct dní končí sezona, ale juniorku budou ještě čekat záchranářské práce. Pomůžete jí, nebo vás čeká dovolená?
Uvidíme, co bude. Ale moc rád bych šel klukům z béčka pomoct.

V áčku nastupujete jako obránce, v juniorce hrajete spíš v záloze nebo v útoku. Nevadí vám to pendlování mezi posty?
Trenér béčka (Vladimír Michal – pozn. autora) mě zná z dorostu a ví, že jsem spíš ofenzivní typ. Jenže v áčku pro mě není vpředu místo, tak jsem rád aspoň za obranu. Přestože mi tak nevyhovuje.

Trenér Soukup zmínil, že vaši kariéru brzdila zranění. Cítíte to tak, že nebýt jich, mohl jste hrát výš?
Nehraju spíš proto, že se mi moc nedaří, ale snad se to už zlepší (úsměv). Je pravda, že mě toho potkalo hodně a trochu mě to omezilo. Operace kolena, zlomená ruka, problémy s kotníkem i kolenem. Ale už je to všechno za mnou.

Nemyslel jste si, že po šampionátu v Kanadě se vaše kariéra bude ubírat trochu jiným směrem?
No to jo… (odmlčí se). Na dvacítkách jsem sice tolik nehrál, ale čekal jsem, že bych se mohl víc chytit. Příliš mi nepomohla zlomená ruka.

Jak vůbec vzpomínáte na světový šampionát dvacetiletých?
Bylo to krásné období. Nejdřív jsem začal hrát v lize a pak jsem se dostal na mistrovství. Ale po zranění rozlet skončil.

V Brně máte smlouvu ještě na dva roky. Nepřemýšlel jste o změně působiště?
Ještě nevím, zda v Brně zůstanu celé dva roky. Ale jednoznačně by mi prospělo, kdybych hrál pravidelně vyšší soutěž než jenom třetí ligu.

Premiérovou ligovou branku jste dal Slavii před dvěma lety. Není nejvyšší čas bilanci rozšířit?
To ano (smích). Snad to přijde už brzy.

Argentina 2001: opakuje se historie?

Také na MS do 20 let v Argentině v roce 2001 mělo Brno čtveřici zástupců. Do čtvrtfinále se tehdy podívali Patrik Křap, Petr Musil, Martin Živný a Jan Polák. Ten se ale jako jediný výrazněji prosadil v pozdější kariéře. Přes Liberec a Norimberk zamířil do Anderlechtu Brusel a hraje i v reprezentaci.

Křap působí v nižší soutěži v Rakousku, Musil hraje za Zlín a Živný se po dlouhé době dostává do formy v Brně. Z tehdelší dvacítky se kromě Poláka výrazněji prosadili jen Petr Čech a Tomáš Hübschmann.