Kohlík dohodl přesun do Zbrojovky na výboru KSČ

22. 2. 2013

Redakce

Brno - /ZBROJOVÁK STOLETÍ/ Nebýt jeho, tak by možná mistrovský titul z roku 1978 nepatřil Zbrojovce, ale Královopolské. Všechno se to stalo v roce 1962. Když se rušila Rudá hvězda Brno, tak se zvažovalo, jestli se hráči přesunou za Lužánky, nebo do Králova Pole. Podle původního návrhu měli hokejisté přejít do Zbrojovky a fotbalisté do Královopolské. Z fotbalistů, kteří v týmu zůstali, však chtělo do Králova Pole jen pět, zatímco do Zbrojovky všichni ostatní.

Nejstarší žijící prvoligový brněnský fotbalista Karel Kohlík. | Foto: DENÍK/Drahomír Stulír

A Karel Kohlík jako kapitán týmu vzal vše do vlastních rukou. Nechal se objednat u nejvyššího tajemníka krajského výboru KSČ a společně se spoluhráčem Komárkem šel vyjednávat. „Přesvědčit ho nebylo tak moc těžké, horší bylo vůbec se k němu dostat. Když jsem tam přišel, najednou se všichni vytratili. Ještě teď vidím, jak byl ten potentát překvapený, že jsem se dostal až k němu. Ale nevyhodil mě. Řekl mi, že mi dá dvacet minut. No a tak jsme nakonec šli do Zbrojovky," vzpomíná s úsměvem.

Rodák z Hané začínal s fotbalem v klubu SK Olomouc ASO. Jeho úspěšná kariéra v Brně odstartovala poté, co sem byl přeložen jeho otec, který byl zemědělským správcem. „Celkem rychle jsem se probojoval do áčka. Vedle mě nastoupili takoví borci jako Kopecký, Vaněk, Vrzal a další," vybavuje si.

Za nejlepší období své sportovní kariéry považuje působení v brněnské Rudé hvězdě. V té působil od jejího vzniku v roce 1953. Tehdy šel na vojnu, přestože už mu bylo čtyřiadvacet. „Vojně jsem se dlouho vyhýbal. Dělal jsem všechno možné, abych tam nemusel. Jenomže jako fotbalisti jsme neměli prakticky žádné vojenské povinnosti. A v Rudé hvězdě se postupem času vytvářel výborný mančaft, který vedl pan Eremiáš," vyzdvihuje tehdejšího kouče.

V dresu Rudé hvězdy a později Spartaku ZJŠ odehrál sedmnáct zápasů v evropských pohárech. Byla mezi nimi i slavná výhra 4:0 nad italskou Fiorentinou. Přestože patřil k nejlepším brněnským hráčům poválečné éry, reprezentační dres nikdy neoblékl. „Občas jsem se objevil v nějakých anketách, ale když jsem byl na vrcholu, tak byli v nároďáku mladší. O mně v novinách psali: Čím starší, tím lepší," uculuje se.

V dresu Rudé hvězdy odehrál Kohlík čtyři prvoligové sezony, když nejlepším umístěním byla pátá příčka. Další čtyři a půl sezony v nejvyšší soutěži strávil ve Zbrojovce. Ligu hrál až do osmatřiceti let. U sestupu na jaře 1967 však už nebyl. „Na podzim jsem ještě hrával. Přes Vánoce jsem pak jel k tetičce do Vídně a když jsem se vrátil, tak mi řekli, že už se mnou nepočítají, protože jsem starý," naznačuje, že konec hráčské kariéry nebyl úplně nejšťastnější.